HryProDivky.cz
Pět elementů (4)
Mňauky holky a kluci. Je to tu. Další díl Pěti elementů. A tentokrát se konečně někam dostanem. Už se moc těším na to, jak se to bude dál vyvíjet...
Verče to vrtalo v hlavě skoro do rána. U snídaně byla zase poslední.
,, Ahoj Šípková Růženko. Zase jako poslední? ´´ začala tentokrát Rachel.
,,Nemohla jsem spát. Zase. Pořád mi vrtala v hlavě ta historka s tou unesenou dcerou. ´´ odpověděla ji Verča.
,, O proč? Stejně ji my nemůžem nijak pomoct. Jsme tady na lodi a míříme na druhou stranu, než je ten ostrov. Je mi strašně líto, ale prostě si ta dívka bude muset bohužel počkat. ´´ vysvětlovala ji Rachel.
Dále už v této debatě nepokračovaly. Po snídani šli všichni zase hrát nějaké aktivity, po obědě, když byl polední klid se šli Dave, Jack, Rachel a Verča projít po palubě nadýchat se čerstvého mořského vzduchu. Když v tu Jack něco uslyšel. Jako by někdo mluvil do vysílačky. Jack se pomalu připlížil ke dveřím, od kterých byl slyšet ten hlas, a ostatní se plížily za ním. Jack dal pomalu ucho na dveře a poslouchal.
,, Nejspíš je to John ´´ hlásil. ,, a s někým si povídá přes vysílačku něco jako:
Nebojte se, vše jde podle plánu, a nikdo nestojí v cestě.
Vše mám, a dodám. OK nazdar. ´´
Najednou se Jack zarazil. Odběhl dveří, a začal hledat místo, kde by se schoval.
,,Co se děje ´´ nechápal Dave.
,,Nejspíš každou chvíli otevře dveře. Rychle, ať neví, že ho odposlouchávám. ´´ vysvětloval Jack ve spěchu. Protože nebylo kde se schovat, žádné sudy, ani bedny tam nebyli, a na útěk už bylo pozdě, vlezli si všichni pod plachtu do záchranného člunu, který byl přivázaný lanem k lodi. Když ze dveří John vyšel, netušil, že je někdo ve člunu. Dal do něj nějaké krabice, a rozvázal lano, a loďka se svižným pádem sklouzla do vody. Poté se ještě ohlédl, jestli ho někdo neviděl a odešel. Jako první se z poza plachty vynořil Dave. Seděl tam jen tak s otevřenou pusou. Za chvíli se vynořila i Verča, Jack a Rachel. Všichni tam mlčky seděli. První kdo přerušil ticho byla Rachel.
,,My jsme... na volném moři. ´´ řekla s udivením.
,, Haló! Slyšíte mě! Haló! ´´ začala volat Verča.
,,Neječ tady Verčo. Nemá to cenu. Teď už tě nikdo neuslyší. Jsme moc daleko. ´´ s smutným hlasem ji říkal Jack. Verča a Rachel se málem rozbrečely.
,,Nebojte se. Melisa zjistí, že tam nejsme, a začne nás všude hledat. Až loď dopluje na pevninu, tak zburcuje policii a pobřežní hlídku. ´´ uklidňoval je.
,,Hele lidi. Nerad kazím chvilku naděje, ale podívejte, do čeho se to plujem ´´ upozornil je úzkostlivím hlasem Dave. Když se všichni otočili, tak se jim zatajil dech. Právě pluli do obrovské bouře. Za nedlouho už kolem nich lítaly hromy, blesky, dešťové kapky veliké jako pingpongové míčky, a vlny byly vysoké jako pěti patrové domy. A stále do sebe narážely, až člun i s posádkou převrátily. Když bouře ustala a moře bylo už zase klidné, vydrápali se zase Jack, Dave, Verča a Rachel zpátky na člun.
,,Takovou bouři jsem ještě nezažil. ´´ uznal Dave.
,, Já taky. Takoví vlny se jen tak nevidí.´´ přidal se Jack.
,, Já taky. ´´ přidala se Rachel.
,, A co ty Verčo. Ty jsi už takovou bouři zažila? ´´ ptal se ji Dave.
,, Emm, ne. Teď to bylo poprvé. ´´ s váháním odpověděla Verča Daivovy. Vzpomněla si totiž, že její otec právě v takové bouři zemřel. Verča byla v tu dobu sice ještě malá, ale bohužel u toho byla.
I když byli všichni promočeni až na kost, hřál je pocit, že je určitě někdo najde.
Tak, a pro dnešek by to stačilo. Snad se líbilo. Vím, nebylo to zrovna dlouhý, ale co nadělám. Nemám k tomu zrovna teď co dopsat.
,,Jo. A konec sem samozřejmě nedá. To by se vál líbilo co. To byste chtěli vy,...vy...´´
,, DAREN! Nech toho! Nevyšiluj tak! Klid. ´´
,,HMM´´
No nic. co s ní nadělám. Tak, ten závěr je už poněkud delší. Tak že, doufám, že se líbilo, mějte se hezky a...ČAU
,, NO NAZDAR´´
,,Ach jo Daren...´´
Komentáře
malý mimoněk(Modrásci)
Moc povedené, těším se na další díl.