Povídka bez jména :D 4

Ahoj

Děkuji za čtení článků :)

No tak pokračování je tu :D

A moc díky Caliopeio že mi děláš scénáře :D Vážím si toho :)

Nevím jestli se vám to bude líbit jsem spisovatel amatér :D

Ale jdeme na to :

Matka se postavila a otec se nejistě přidal.
„Polar, jsi si jistá,že jim to máme říci?“ Otázal se otec a chytl jí za ruku.
Mamka kývla a pohladila otci tvář.
Otec se ustaraně podíval na nás a bylo na něm vidět, že váhá.
Peg mě silně držela ruku, až mi fialověla.
Upřeně jsme se na rodiče dívali.
Nastalo asi pět minut ticha.
Když se matka otce otázala, jestli je připravený, neodpověděl pouze se díval do blba.
Potom se konečně ozval : „Dobře. Ale ty je máš na svědomí.“
Matka se usmála a zavřela oči. Otec je také zavřel a celý se třásl.
Poté otec zešedl a začal vyzařovat divné vlny. Matka zbělala a vyřazovala světlo.
Foukal strašný vítr. Polévka, listy, noviny a snad vše v místnosti i židle odletěli pryč.
Rodiče se začali pomalu vznášet.
Nás ta vlna odhodila na zeď a tam jsme se asi ve výšce jednoho metru přilepili jako mouchy na mucholapku.
Ta vlna nás tam držela a rodiče byli stále ve vzduchu.
Peg řvala ze všech sil a držela se mě jako klíště.
Já sílu na řvaní neměla jen jsem se dívala.
Matce narůstala křídla a nad hlavou se jí objevila svatozář. Její pracovní šaty zbělaly a změnili tvar.
Otec měl najednou ocas a růžky vše červené barvy. Jeho pyžamo se proměnilo na elegantní sako.
Peg skoro nedýchala a jen řvala.
Rodiče měli stále zavřené oči a pomalu přestávali zářit.
Stále levitovali a měli na sobě to převlečení anděla a démona.
Vlna už byla minimální a tak jsem s Pegan spadla na zem.
Pegan nepřestávala řvát a pořád mi mačkala ruku.
Já si jen přála aby byl už konec tohohle představení.

Konec první kapitoly.

Trošku kratší ale nevadí :D

Ještě jednou děkuji za čtení a napište prosím prosím komentář co si o tom myslíte jestli mám začít druhou kapitolu a nebo ne

Děkuji Nell159

Komentáře