Jednou za tisíc let

Příběh z blog.cz na téma týdne

Ruby si povzdechla.
Jo, takhle ji vychvávali, ale pořád jí bylo 12.
Víte, v Rubyině rodině vás na tohle vychovávají od 3 let, vychovávají vás k tomu, aby jste od 12 mohli žít sami, prostě vás vyhodí.
Ruby věděla že bude muset přežít 3 roky bez peněz, jelikož nikdo by jí do 15-ti nezaměstnal. Od
10-ti měla domluveno že bude bydlet u její sousedky, ale před 6-ti dny umřela. Napadlo ji že by mohla hrát na ulici, kvůli rodině to už párkrát udělala. Pototm Ruby došlo že nebude moct získat svoji kytaru protože kvůli tomu že celá pointa tohohle bůhví čeho je "začátek od nuly".
Ruby došlo že tohle je prostě debilní a když přišla ze školy měla tuto konverzaci:
"Mami"
"co?"
"Kašlu na to. Je mi jen 12 a mám žít sama!? NIKDO tohle nedělá. Ani v tvojí rodiě to nedělali, ale kvůli tátovi, co se s tebou přípomínám ROZEŠEL a ty s ním nejsi nijak spojená. proč bych já měla když ostatní nemusí?!"
"Já bych ráda. ale tvůj otec.."
V tu sekndu její matka cukla a intenzivně se usmála.
"Taky by mohlo být po tobě"
















neumím psát příběhy na témata ale mělo to bejt na téma týdne (Dítě v každém v nás).-.
a sama to nechápu ale na Share My Story by to dostalo 10 mil


můj blog - http://mo-mental.blog.cz/

článek na mém blogu - http://mo-mental.blog.cz/2002/okej-takze-storka

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.