Stodola a vrah na zadním sedadle?!

«Nejnovější články | Hororové povídky

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj, dneska tu pro vás mám nějaké strašidelné příběhy! Pokud máte stodolu, jezdíte sami autem nebo bydlíte na hradě tak tohle nečtěte! :D

Stodola

Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byt už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.

Vrah na zadním sedadle

Jedna paní učitelka odjížděla svým autem do školy. Byla tma a hned za ní jel velký náklaďák. Jeho řidič občas přepnul potkávací světla na dálková, takže učitelku ve zpětném zrcátku oslňoval. Děsně ji to rozčilovalo. Když nějaké auto předjela, náklaďák se držel těsně za ní. Když zpomalila, zpomalil taky. Občas ji oslnil dálkovými světly. Žena odbočila na úzkou lesní cestu, domnívala se, že tam se za ní náklaďák nedostane. Ale ten se neustále držel těsně za jejím vozem a občas zablikal dálkovými světly.
Když učitelka dojela domů, zaparkovala, vyběhla do domu a zavolala policii. Náklaďák jel stále za ní, zastavil těsně za jejím vozem a řidič zůstal v kabině. Když přijela policie, vyskočil z kabiny a řekl, ať se jdou podívat na zadní sedadlo učitelčina vozu. Tam objevili uprchlého vraha s velkým nožem. Řidič nákladního vozu zahlédl, jak vrah proklouzl do ženina vozu, když brala benzín. Pokaždé, když si vrah připravil nůž, aby ženě podřízl krk, přepnul řidič náklaďáku na dálková světla. Tímto způsobem jí zachránil život.

Vrah

Anna se vypravila spolu se svými přáteli k Janě, která vlastnila jeden starý hrad. Její otec byl kastelán a celou pevnost jí nechal na víkend. A to se právě hodilo. Anna se velmi těšila. Ovšem když dorazili, šly na ni mrákoty a celé prostředí na ní moc dobře nepůsobilo. A tak, když se rozhořel oheň táboráku na dvoře hradu,vydala se do své komnaty. Chtělo se jí hodně spát. A jenom co Jana (která jí šla doprovodit) odešla, usnula jako dudek. Kolem půlnoci se však znenadání probudila a u její postele spatřila podivnou postavu. Nejdříve si myslela že jde o vtip jejích přátel,ale pak si všimla,že postava je průhledná. Měla děsivé nazelenalé oči a na pravé tváři zvláštní jizvu. Vyděsila se a rychle vyběhla z místnosti k ohništi,kde ještě pár přátel posedávalo. Ihned jim řekla co před chvílí viděla a hned je vedla do ložnice. Ovšem tam už nikde nikoho nebylo.Všichni se jí smáli,že se jí jenom něco zdálo a že se asi špatně vyspala.Ale Anna moc dobře věděla co viděla.Nechtěla v té komnatě nadále zůstat a tak přespala raději s Janou ve stanu na dvoře. Další den odpoledne se všichni začali rozcházet a odjížděli domů.Anna měla jet domů s rodiči,ale ti se zpozdili a tak měla jet domů autobusem.Jana se nabídla že pojede s ní. Anna jí celou cestu vyprávěla o tom zjevení v jejím pokoji.Stály na zastávce úplně sami a autobus stále ne a ne jet. Najednou u kraje silnice zastavilo auto a ze vnitř zkřičel řidič,jestli nechtějí dívky svézt.Samozdřejmě že se jim to velmi hodilo a tak nastoupily.Už byla Anna jednou nohou v autě,když si důkladně prohlédla tvář řidiče. Nazelenané oči a na tváři jizva.Vyděsila se a rychle zase vyskočila a rozběhla se pryč Jana za ní ač vůbec netušila proč její kamarádka tak utíká.Když se obě zastavila popsala Anna proč se tak rychle rozběhla a proč ji řidič tak vyděsil. I když se společně vyděly za týden ukázala Jana Anně výstřižek z novin,kde byla fotografie toho řidiče,kterého onehdá viděli.Údajně znásilňoval dívky po okolí a policie po něm již hodně dlouho pátrala. Teď teprve začala Jana Anně věřit, že v tom pokoji se jí zjevil opravdový duch a přišel jí varovat před něčím....