Fakta,Scifi,Povídky a Horory

«Nejnovější články | Fakta,Scifi,Povídky a Horory

Vytvořit blog | Nápověda

Cesta za slávou - část 1.

,,Crrrrr, Crrrr'', vydával můj budík, když se na hodinách ukázalo 7:05 ráno.

,,Sakra'', řekla jsem si, když jsem vylítla z postele jak namydlenej blesk a uvědomila si, že je první den letních prázdnin a já nemusím vstávat do školy. Rychle jsem típla budík a znovu zalehla do postele. Bylo to bohužel naprosto zbytečný, protože asi za 5 minut mě přišla máma vzbudit, ať nezaspím první den prázdnin. Pomalu jsem se tedy vyškrabala z postele a napochodovala na snídani do kuchyně.

,,Ovesné vločky s borůvkami jak máš ráda'', řekla máma, když jsem se posadila se stolu.

,,Díky'', řekla jsem ještě trochu rozespale.

,,Co máš v plánu na dnešek?'', chtěla vědět máma.

,,Asi nic'', odpověděla jsem jí.

,,Fajn, protože já něco mám'', řekla nadšeně.

,,A co?'', vyzvídala jsem.

,,Copak ty nevíš co je dnes za den?'', divila se máma. Chviličku jsem přemýšlela a pak mi to došlo.

,,Já úplně zapomněla!!'', vykřikla jsem a vyskočila od stolu. Dnes je 1. července, tudíž moje 13. narozeniny.

,,No konečně'', zaradovala se máma.

,,Úplně mi to po tom náročném školním roku vypadlo z hlavy'', zasmála jsem se. ,, A co tedy budeme dělat??'', chtěla jsem vědět.

,,Vezmu tě na nákup, kam budeš chtít'', mrkla na mě. ,,Tak to dojez a vyrazíme''.

Zbytek dne byl úžasný. Máma mě vzala do jednoho amerického obchodu, kde je pouze americký styl. Vybrala jsem si tam volnou šedou kostkovanou košili, těsné roztrhané džíny, džínové Convers boty a Hollywoodské sluneční brýle. Poté jsme šli do hudebnin. Miluju totiž hudbu než cokoli jiného na tomto světě. Bohužel ale nejsem moc dobrá ve zpěvu. Jako jo nezpívám falešně, ale když někomu zpívám, nepochválí můj zpěv. Maximálně když je to člověk co neumí zpívat řekne třeba : ,,Tak jsem jediná z nás dvou co neumí zpívat''. Bohužel postupně jak můj hlas hrubne a já rostu to zní čím dál tím hůř. Jen třeba jednou za měsíc si zajdu za svým učitelem zpěvu který mi říká jak zpívat a všechno možné, abych se víc rozezpívala.

,,To byla zábava'', řekla jsem s úsměvem na tváři mámě, když jsme přišli domů.

,,Jsem ráda, že se ti to líbilo'', oplatila mi máma úsměv.

,,Tohle bylo ale jen k vysvědčení, pravý dárek k narozeninám tě teprve čeká'', řekla a odešla pro cosi do ložnice.

,,Všechno nejlepší zlatíčko'', dala mi pusu na pusu a podala mi obálku.

Pomalu jsem začala obálku otevírat, a když jsem jí konečně otevřela, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

,,Mami to je pravdu........

Pokračování příště