Draconitčin šupinatý bloček

Artemio-Nëyovská fraška povídky o svátku lásky

Kvetha!
Mé drahé bytosti, vítám vás na blogu v tento růžový kýčovitý den plný smolného papíru, depkařících dívenek forevr meloun a nechutných srdíček.
Nebo papírových melounů.
Nebo melounů ve tvaru srdíček.
Nebo papírových melounů ve tvaru srdíček.
Nebo depkařících papírových dívenek ve tvaru melounů.
Nëya: Stop it, please.

Well, nejspíš vám došlo, že ani já nepatřím k těm, pro které by tento svátek představoval něco významného či snad něco, co bych nějak extrémně řešila. Tedy, doposud jsem nebyla pozvána na čajíček žádným fešákem (čaj… uhm… dvojsmysl power) a pochybuji, že se to změní. Takže si ze svátku zamilovaných udělám krapet legrandu a doufám, že pobavím i vás, ostatní melouny. *lišácký úsměv a mrknutí okem*

Vymyslet, co do tohoto článku dát, mi zabralo asi několik minut. Se svatým Valentýnem si totiž evokuji jistou povídku, zařazenou mezi články HPD.cz, jejíž autorkou je Alžběta Vybíralová - Valentýnka pro Valentýnku.
Dílo s dějem, nad kterým spousta dívek fňuká, proč jen to nemůže takto být i v realitě.
Předpokládám, že si chcete přečíst původní verzi: je zde pro vás!

http://www.hryprodivky.cz/clanek/valentynka-pro-valentynku

Tímto samozřejmě nechci slečnu (nebo snad paní?) Vybíralovou urazit či kritizovat. Je to má omezenost, že si z této jinak vcelku povedené povídky hodlám dělat šprťouchlata. Uíí!

Nuže, množství znaků se krátí. Pojďme s fraškou začít!

Do svátku svatého Valentýna zbýval ještě přesně měsíc, ale Valentýna se na něj netěšila už teď. Věděla přesně, jak to bude probíhat. Všichni si budou navzájem ukazovat valentýnky od tajemných ctitelů a hádat, od koho jsou. V parcích i ve všech kavárnách bude nátřesk, všichni budou šťastní, líbat se a vyznávat si lásku. Ale jen ve dvojicích. Na ty, co jsou single, v tenhle den nikdo nemyslel. A samozřejmě si už vůbec nikdo nevzpomněl na to, že by ona mohla mít svátek. Stejně se jí většinu času říkalo Týna a většina lidí si odvodila, že je to od jména Kristýna. Ze začátku to některým vyvracela, ale postupně takových lidí bylo tolik, že to přestala řešit.

Ten časový skok je bohužel mimo. Ale zatrasakra, ta holka… Jak může vůbec někdo myslet na Valentýna 14. prosince? *vzpomíná si na situaci na HPD z této doby*
Random dívka: Vánoce jsou za týden, týden, týden, OMG, UŽ JENOM TÝDEN! JENOM TÝDEN PROBOHA UŽ JENOM TÝDEN MÁM VÁNOČNÍ OZDOBY UŽ OD ŘÍJNA A UŽ JENOM TÝDEN JÁ SE TAK STRAŠNĚ TĚĚĚĚĚŠÍÍÍÍÍÍM~
Random maminka: Týden. Už jenom týden a příbuzní jsou tady! Okamžitě všichni vstávejte a zapomeňte na jakoukoliv vánoční pohodu! Okna musí být ještě alespoň dvacetkrát přeleštěná, jestli babička uvidí na podlaze zrnko prachu, tak všichni zahynemeee!
Valentýnka: Vánoce mi jsou jedno. Vy jste mi jedno. Všechno je mi jedno. Už za dva měsíce je Valentýn a já opět budu sama. Nechte mě v mých depresích.

Kromě toho, že si nikdo nevzpomínal na její svátek, neměla Týna ráda tenhle den ještě z jednoho důvodu. Michal. Ten nejlepší, nejkrásnější a nejobdivovanější kluk z celé školy. Kdyby chtěl, stačilo hnout prstem a mohl by mít každou holku ze školy. Jenže z nějakého záhadného důvodu byl pořád sám. Valentýna ho milovala až po uši. Netrvalo to chvíli, milovala ho už přes dva roky, v podstatě od té doby, co na její školu přestoupil z jiné. Už dvakrát na svatého Valentýna sledovala, jak se širokým úsměvem plným bílých rovných zubů rozbaluje všechny valentýnky, které dostal. Nebylo jich nikdy málo, naopak - byly to desítky valentýnek od holek ze všech tříd. Michala zbožňovaly všechny.

Nëya: Dovolte mi trapnou chvíli spekulací. Awesome Michal přestoupil z jiné školy na tuto… hm, pročpak asi? Napadají mě hned tři důvody, proč tento idol přestoupil, a Valentýno, myslím, že se ti ani jeden z nich nebude líbit.
První je, že unikal před armádami svých milenek. A když zdrhl jednou, proč by nezdrhl po druhé?
Druhá je, že okouzlující Michal byl vyloučen. A že školy se nevylučuje jen tak. Třeba ho chytili na záchodcích sjetého marjánkou, dívkou, kterou opravdu miluje.
Třetí je, že se stěhují z rodinných důvodů. Nedostatek peněz, problémy, můžou to být třebas i zločinci. To bys chtěla? Hm? Hm?
Artemia: Nëyo, kroť se trochu. =D
Nëya: Chtěla jsem ji varovat. Z toho necítím nic dobrého. Pročpak jenom může být tak záááhadně sám, když ho všichni milují?

Zato Týna nedostala nikdy ani jednu. Doufala, že se alespoň nějakému klukovi líbí, ale zřejmě ne natolik, aby pro ni byl někdo ochotný sepsat pár milých řádků. Povzdychla si. Kdyby aspoň měla odvahu vyrobit valentýnku pro Michala, třeba by si v té záplavě ostatních všiml…
Minulý rok to zkusila. Koupila tyrkysový papír, protože věděla, že Michal má tuhle barvu nejradši. Přeložila ho a z časopisů vystřihla ty nejhezčí obrázky zvířat, které našla, a nalepila je na papír. Pak nakreslila několik srdíček červeným fixem a dovnitř napsala: Pro Michala, toho nejlepšího kluka pod sluncem, od Týny. Jenže když se pak ve škole o přestávce vrátila ze záchoda, držel její valentýnku v ruce ten největší blbeček ze třídy, předčítal ji nahlas a spolu s dalšími kamarády se Týně všichni smáli. Jediné štěstí, že Michal tam nebyl, to by se samou hanbou propadla. Takhle jen vytrhla klukovi svou valentýnku z ruky, až se žirafa přežvykující listí roztrhla napůl. S brekem utekla zpátky na záchod, kde zbytek valentýnky roztrhala na malé kousky a spláchla je do záchoda.

Jak vyrobit valentýnku pro idola: spolehlivý postup pro všechny nezadané

Krok 1.
Vezmeme papír oblíbené barvy idola.
Krok 2.
Přeložíme ho napůl.
Krok 3.
Vyrabujeme místní knihovnu, konkrétně oddělení časopisy. Časopisy zničíme vystříháním obrázků.
Krok 4.
Nalepíme zvěčněné tvory na papír.
Krok 5.
Ukradneme učiteli červený fix. Použijeme ho k napsání milostného vzkazu a nakreslení kýčovitých srdcí, které vašeho idola dostanou do kolen.
Krok 6.
Vhodíme přání do školní toalety, kde si ji idol může přečíst. Pokud holduje puzzle, doporučujeme natrhat papír na kousíčky. Určitě ocení to napětí i zábavu, kterou prožije při skládání.
Dobrý nápad: Můžete připojit také vzkaz odkazující na zvířenu, např. “vypadáš jako žirafa přežvykující listí”. Toho se však vyvarujte, použili-li jste obrázky volů, oslů, hrochů a jim podobným.

                

Za dva dny měl být Valentýn a všechny holky ve třídě debatovaly o tom, která dostane kolik valentýnek a také která vyrobí tu nejhezčí pro Michala. A samozřejmě i o tom, se kterou z nich pak půjde na rande, letos už to přeci musí vyjít. Valentýna s nimi chvíli stála na chodbě a snažila se předstírat zájem a pobavení, ale dlouho jí to nevydrželo a šla si sednout do třídy na svoje místo. Napadlo jí, že se zkusí zeptat osudu, co pro ni asi tak přichystá. Vytáhla z tašky svou oblíbenou knížku plnou citátů, zavřela oči a naslepo ji otevřela. Pak do jednoho místa zabodla prst. Strana 57, citát číslo 269. “Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat.” Trpce se usmála. Jak moc to byla pravda.

Radši ani nechci vědět, jaké citáty v té Valentýnčině oblíbené knize jsou. Odhaduji to na shity typu “Nevadí, že tě lidé odsuzují, prostě si bež za svými sny, věř si a dokážeš to!” a podobné nádherné a rádoby poučné či motivační větičky, které připojují děvčátka ke svým přefiltrovaným selfíčkům na Instagramu.
Nicméně tady vidíte, že když chcete poslat valentýnku idolovi, je to něco jako dostihy. Kdo bude nejlepší? Kdo vyhraje? Uzavírejte sázky! Prostě, tato škola má z Valentýna hotový sport.
Nëya: Sport plný lásky? To zní jako soutěž v-
Artemia: Nëyo! *přirazí jí čelisti k sobě*

Knížku zavřela, přitiskla si ji na hrudník a vstala, že se půjde projít po chodbě. Pohyb jí pomáhal. Když však vycházela ze dveří, do někoho narazila a knížka jí vypadla z ruky. Po tom docela silném nárazu jí zabolelo rameno, až se za něj musela chytit. Zvedla oči - stál tam on. Michal. Plaše se usmála a oči zase sklopila. Neviděla tak Michalův úsměv a všimla si ho, až když se Michal shýbal dolů a zvedal knížku. Byla otevřená a ona si všimla, že jak ji drží, svým prstem ukazuje na citát “Není možné zapomenout na člověka, kterého opravdu milujeme.” Týně vyhrkly do očí slzy, které rychle otřela hřbetem ruky, než si jich Michal stačil všimnout. Ten jí podal knížku a ještě jednou se usmál.
“Na, tohle ti spadlo,” řekl. Valentýna zvládla jen přikývnutí a zamumlání, které asi původně mělo znamenat děkuju, a co nejrychleji se prosmýkla kolem něj na chodbu. Připadala si, jako že právě prožila největší trapas na světě.

Nëya: Jo, už je to tady! Už je to tady, já to říkala celou dobu a teď se ukázal v pravém světle! Že školy ho vyhodili kvůli drogám či něčemu podobnému a teď na sebe poutá pozornost tím, že ji mlátí do ramene a hází s knihami o zem. A ta husa mu na to skočila…!!!
Artemia: To je romantická scéna prosímtě. Chápej, letmý dotyk, letmý úsměv, stydlivé pohledy…
Nëya: Jo, a proto brečí, že jo.
Artemia: No…?
Nëya: NEMĚLA BY SPÍŠ BREČET TA KNIHA?!

Dnes byl svátek svatého Valentýna. Týna si na sebe naschvál oblékla černou, tak trochu na protest. Jak si všimla, byla z holek jediná. Skoro všechny měly na sobě růžovou, asi aby splývaly se všemi těmi srdíčky, které se ten den všude objeví. Valentýnky se v průběhu celého dne házely do krabice, takže to kdokoli mohl stihnout, aniž by ho jeho vyvolený viděl. Na konci vyučování pak učitelka všechny valentýnky rozdala. Takto se dalo jednoduše zajistit, že valentýnky byly opravdu anonymní, samozřejmě pokud se dotyčný nepodepsal.
Valentýna ale stejně nechtěla riskovat stejnou příhodu jako loni, takže žádnou valentýnku připravenou neměla. Přeci ji nebude dávat nějakému jinému klukovi, kterého nemiluje, a na Michala si prostě netroufne. Celý den tak jen seděla a doufala, že už to bude konečně pryč a ona bude moct jít domů, bez toho, aniž by dostala jakoukoli valentýnku. Celý den se však nekonečně vlekl a ona jen pozorovala ostatní, jak chodí ke krabici a snaží se do ní nenápadně hodit třeba i čtyři valentýnky.

To máte něco jako Hunger Games. Musíte mít specielní oděv - v tomto případě růžové tričko. (Chápeme se; jestli chcete přežít, musíte splynout s okolím a davem. Mimikry. Celkem častý trik mamky přírody, inspirujte se.)
A pak přijde na samotné házení valentýnek. Uvidí vás = jste mrtví.
A pak je tu Týna, která mi nápadně připomíná lumíka - hlodavce se sebevražednými sklony. Nevyužívá mimikry, nehází valentýnky… Game over.

Přeci jen se Týna však dočkala a jediné, co jí zbývalo přežít, bylo rozdávání valentýnek a následné rozplývání se všech přítomných holek nad těmi, které dostaly. Učitelka si donesla krabici na stůl a začala rozdávat. Pro Alici dvě, pro Veroniku čtyři, pro oblíbenou Karolínu dokonce pět valentýnek. A Michal? Ten jich dostal třináct. O jednu míň, než byl počet holek ve třídě. Týna se choulila ve své lavici a snažila se tvářit, že tam není.
O to větší bylo její překvapení, když jí učitelka jednu valentýnku podala. Zaraženě se na ni dívala. Na přední stránce byla tužkou nakreslená krásná žirafa, která v tlamě držela červené srdíčko. Ostýchavě ji otevřela.
“Valentýnka pro krásnou Valentýnku. Co bys řekla tomu, kdybychom se sešli po škole na náměstí? Michal. PS: Všechno nejlepší k svátku!”

Michal je idiot. Jak to, že se nedržel mého návodu “Jak vyrobit valentýnku pro idola”? To si jako myslí, že ji nějak ochromí? To by musela být Týna úplně blbá!

Týna se přistihla, že na valentýnku zírá s otevřenou pusou. Pak se rychle rozhlédla kolem sebe, jestli ji někdo nepozoruje, ale všichni byli příliš zaneprázdněni tím, od koho asi jsou jejich valentýnky. Michal právě otvíral svou asi šestou a na Týnu se nedíval. Ta rychle valentýnku schovala, pozdravila ostatní a vydala se pryč ze školy. Samozřejmě na náměstí.

… je blbá.

Tušila, že tam bude chvíli čekat, protože Michala ještě čeká čtení a rozbalování všech dalších valentýnek. Ale kupodivu mu to tak dlouho netrvalo, objevil se asi po deseti minutách, musel jet jen dvě tramvaje za ní. Usmíval se a v ruce nesl květinu. Nebyla to růže, ale tulipán. Týna byla celá zrudlá, jak se styděla, a na pozdrav sotva pípla. Michal se však neostýchal a na přivítanou ji obejmul.
“Nemáš se čeho bát, Valentýnko… Spíš já jsem se bál, že nepřijdeš. Myslel jsem, že o mě nemáš vůbec zájem, byla jsi vždycky jediná, kdo mi žádnou valentýnku neposlal,” řekl jí a galantním gestem jí předal květinu.

“Nemáš se čeho bát, Valentýnko…”
Kdybych měla kluka a on by mi řekl TOHLE, začala bych se ho minimálně bát. Tohle zní podezřele. Sakra podezřele.

“Já… Líbíš se mi už od začátku,” pípla Týna a prohlížela si tulipán. Byl nádherný. Michal se usmál a pohladil ji po tváři. “Víš, opravdu jsem myslel, že tě nezajímám. A přitom bych tak chtěl s tebou být. Až včera mi Adam prozradil, že jsi mi chtěla dát valentýnku minulý rok, ale oni ti ji vzali a dělali si z tebe srandu. Tak jsem využil příležitosti. A teď… Máš radši kafe nebo čaj?” zeptal se a ruku v ruce vyrazili do města přeplněného zamilovanými páry.

A tak začal příběh jedné přihlouplé dívky a přihlouplého ch-
Nëya: Drogového závisláka, kterého kvůli těmto problémům vyhodili ze školy. Hmm, copak v tom tulipánu mohlo být za “pyl”?

--- --- ---
12 000 znaků? Oh, to je něco.
Nu, děkuji vám mnohokráte za přečtení! Snad jste se pobavili nebo jsem vám alespoň vnesla světlo do růžové clony přeslazeného svátku.
V rámci dalšího článku se můžete těšit na další díl Masky. A v tom, který následuje za dva týdny, zas na rozhovor s úžasnou členkou HPD a zároveň velice zručnou blogerkou, jejíž blog zatím bohužel nezná tolik lidí, kolik by si zasloužil.
Nakonec budu ráda, věnujete-li nějaký ten čas pár vlezlým otázkám. ^^

http://www.survio.com/survey/d/L9M0A8N9K1D1V7L9L

Tím však článek ukončím. 

Mějte se krásně, splachujte valentýnky a nelezte na valentýnské párty 16+, pokud vám není 16!
Artemia & Nëya