Blog o koních aneb já =D

Přízrak v hvězdné stáji 2. díl

Unicorn!

Jo, já vím. Nevydávám články tak často, ale nevím, proč jsem zatraceně tak líná.

Jdeme na to!

Žena se obrátila k dívkám. ,,Moje jméno je Andrea Asterová. Stáj Pegas patří mně a mému muži. Chcete se jít hned podívat, kde budete spát?"

,,Tak my jedeme, Andulko," loučil se pan Holbart a vtiskl dceři polibek na čelo. ,,Hezky si to užij!"

Paní Holbartové to nedalo a pevně Annu sevřela do náruče. ,, Mami, vždyt' jsou to jenom dva týdny," mumlala Anna zahanbeně. Před všemi těmi lidmi s ní máma musí zacházet jak s malým dítětem! ,, Zavolej nám a pořádně jez, ano?" zavolala na ni ještě paní Holbartová, pak nastoupila do auta ke svému muži a mávala, dokud vůz nezmizel za zatáčkou. Anna se zhluboka nadechla. Ted' je tedy doopravdy sama!

Vanessa se také rozloučila s matkou, obě dívky popadly svá zavazadla a vlekly je za paní Asterovou do hlavní budovy. Dřevěné schody pod jejich nohama zanaříkaly a Anna obdivovala množství zarámovaných fotografií koní na stěnách. Každá jiná a na všech byly rozesmáté děti se svými konˇmi. Jestlipak tady jednou bude na památku viset i moje fotka? přemýšlela.

Nahoře se chodba větvila a každá z větví pokračovala pod kulatou klenbou, která vypadala tak trochu jako brána do jiného světa. Levá strana byla natřená zeleně a pravá žlutě. ,,Vanesso - ty budeš spát v Severní koruně, to je ta zelená strana. Anno - ty půjdeš do Jižní koruny." Paní Asterová se na schodech obrátila. ,, V klidu se ubytujte, já pro vás pak přijdu a vezmu vás na prohlídku stájí," utrousila ještě přes rameno a byla pryč.

Anna se ještě jednou usmála na Vanessu, pak prošla žlutou branou a očima sledovala další obrázky koní, které pořád nebraly konce. Jižní koruna - co je to za divné jméno pro ložnici? Byla trochu ráda, že nemusí spát ve stejném pokoji s Vanessou. Ta blondýnka měla zvláštní vztah ke zvířatům a vypadalo to, že je nudná a příšerně vážná. Ale kdo ví, říkala si Anna, třeba budou ty ostatní ještě horší?

Otevřela žluté dveře a vstoupila do prosluněné, prostorné místnosti, ve které stály u zdí dvě palandy. Hned na první pohled ji upoutalo francouzské okno a s radostí zjistila, že je odsud bezvadný výhled na dvůr a budovu stájí. Teprve pak zpozorovala bytost, co seděla se zkříženýma nohama nahoře na levé palandě a krmila se sušenkami.

,,Nazdar," houkla na ni ta bytost. ,,Konečně nějaká společnost!" Už jsem si myslela, že tu zůstanu trčet sama."

,,Já jsem Anna."

,,Je mi velkým potěšením," zavtipkovala dívka a hodila Anně čokoládovou sušenku. ,,Taky jsem si hned myslela, že jseš   Anna - já totiž všechna jména uhodnu." Zašklebila se. ,, Máš strach z výšek? "

,,Proč se ptáš?"

,,No, protože jsi tu druhá. To znamená, že si můžeš vybrat, jestli chceš spát nahoře nebo dole. Spát dole mi připadá jako naprostá prohra. Vždycky, když ta holka nad tebou musí v noci na záchod, vzbudí tě vrzáním, jak leze po žebříku. Nebo  si představ, že nad tebou bude spát holka, co bude vážit sto kilo! To se mi jednou stalo, na jiném jezdeckém táboře. Celou dobu jsem se pekelně bála, že pod ní ta postel v noci rupne a ona na mě spadne. Z toho má jeden vážně noční můry!"

Anna se musela smát. ,,Já teda ještě na jezdeckém táboře nebyla. Ale díky za tip!" Zvedla tašku na horní postel a vylezla tam za ní. ,,Tak. Tady je to ted' moje."

+2

Příběhy a povídky

Autor: julie kirová   |   Publikováno: 13.04.2017   |   Zobrazeno: 553x