HryProDivky.cz
Život Rebeccy Wilsonové
Ahoj kremrolky! Tohle bude další příběh na pokračování. Bude v něm život vymyšlené dívky Rebeccy. Celý! Teď je jí deset.
Zima-leden
Jmenuji se Becky Wilsonová. Je mi deset. Mám dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči. Mám nejlepší kamarádku Alici. Právě jedeme s rodiči na dovolenou do Alp. Už se tak těším! Otočím oči k řídícímu tátovi. ,,Alice mi psala, že už do hotelu dorazili!" vyhrknu. Ano, Alice bude bydlet ve stejném hotelu jako my. Máma se na mě naštvaně podívá. ,,Rebecco, my hledáme v mapě. Tak dorazíme do Květ lilie déle než oni." Nesouhlasně se na mámu kouknu, ta ale zasypává tátu radami.
Konečně jsme dorazili! Směju se s Alicí u hrnku kakaa. Za chvíli máma zavelí: ,,Na svah!" Nevzaly jsme si s Alicí lyže. Máme jedny boby a budeme jezdit na nich. Bude to mnohem lepší zábava.
Máme v ruce provázky od bobů a díváme se dolů. Předběhly jsme rodiče a nevíme, jestli můžeme jet. Alice ukáže rukou v rukavici na ukazatel. Ovšem si ho přečteme špatně a chceme jet po černé sjezdovce. Nikdo tu není a to nás láká. Rodiče ještě nevidíme, ti se kochají krásou přírody.
Sedneme si za sebe, já dopředu, protože se Alice trochu bojí. Odstrčím nás rukama a rychle chytím provázek jako otěže u koně. Zatím jedeme pomalu, potom je ale sráz prudší. Řítíme se velkou rychlostí a křičíme. Myslím, že jsem na tom hůř, protože Alice se mě může držet, ale já mám jenom provázek. Slyším mámu, jak ječí, což je div, protože Alice za mnou taky křičí a jí taky křičím.
Jsme skoro u konce. Převrátíme se a obě se na sebe vyjukaně díváme. ,,No, teď bude fuška dostat se nahoru. Vidíš, jak je to vysoko?"
,,Mohlo se vám něco stát!" lamentují obě mámy. My s Alicí jsme zabalené v osušce a pijeme čaj. Teď se tomu smějeme, jako naši tátové. To jenom mámy dělají fóry.
Další den už taková zábava není. Jezdíme pořád dokola z malého kopečka, a navíc je větší zima než včera a já jsem promrzlá na kost. Rozhodneme se, že půjdeme po cestě pro běžkaře. Alice tvrdí, že viděla nějaký středně velký kopec.
Táhneme za sebou boby a míjí nás zamračení běžkaři. Nechápu proč, blokujeme jenom jednu stopu! Taky by jim nemuselo vadit, že se s někým potkají. Mohli by navázat nová přátelství. Jedeme dál, a potom vybočíme z cesty a najdeme ten kopec. ,,Myslíš, že se rodiče budou zlobit?" špitne Alice. ,,Ne! Blázníš? Oni lyžují na těch miniaturních kopečcích." Sednu si zase dopředu. Slyším nějakého běžkaře, jak na nás volá. Odstrčím se. Vítr mi vane do tváře. Tenhle kopec není středně velký, ale maxi ohromný!
Slyším hučení. Podívám se před nás. Řítíme se vstříc lavině! Alice křičí a svírá mě tak pevně, že ani nemůžu dýchat. Boby se zarazí o hroudu sněhu a vyhodí nás. Alice mě pustí. Dopadnu na zem a stihnu se nadechnout, než mě zavalí hromada sněhu.
Hrabu se ven. Mám sněhu plné uši. Vidím toho běžkaře, vypadá tak malinký. Zamávám mu a jsem na sebe pyšná. Ale potom mi to dojde. Alice! ,,Alice!" Začnu hrabat, až po chvíli narazím na její ruku. Vyhrabu jí a jakmile se nadechne, omdlím.
Jsme v hotelu, zabalené v dece a pijeme kakao. Tentokrát mámy brečí a tátové se zlobí. Odjíždíme. Ale co, hlavně že byla sranda!
Alice - Na jiných obrázcích hezká
já, Becky :-)
Máma Becky
Táta Becky
Snad nevadí, že je Becky kreslená. Jinak je to Hay Lin z W.I.T.C.H.
