HryProDivky.cz
Blog by Nikky
Velký vykřičník 3. část
3. kapitolaLidičky, tak to je pravda! Chodím s Jáchymem, strašně hezkým a milým klukem, co by mě nikdy nepodvedl. Zkoušely jste se někdy do někoho zamilovat? Je to strašně krásný pocit, milovat a být milována!
S Jáchymem chodíme každý den do čajovny, dostala jsem od něj nádherný přívěsek na řetízku a mnohokrát jsme se líbali. Nestydím se přiznat, že mi to začíná celkem jít.
Ale ten velký vykřičník mi pořád nejde z mysli. Bylo to nějaké znamení, že za rohem najdu něco, co totálně změní můj život? A hlavně, co když se nějaký objeví znova? Co si potom počnu?
Jáchymovi jsem o křídovém obrázku neřekla a asi ani neřeknu. Myslel by si, že jsem paranoidní, a akorát by mě nechal. To je to poslední, co bych chtěla.
Volný čas trávím čtením oblíbených knih, poslechem hudby a randěním s mým novopečeným klukem. A protože Jáchym je férový, vykřičník související s láskou nikde nenajdu. Řekl by mi, že má rád jinou, než by se s ní líbal.
Když jsme spolu, je Jáchym krásně galantní. Nosí mi tašku, otevírá dveře a při pikniku mě nechá jíst první. K ostatním holkám se chová taky mile, ale dává jim najevo, že má mě. Pavel se se mnou občas pokouší mluvit, ale Jáchym ho vždy odežene. Pavel se s Ivetou rozešel, viděla jsem ji, jak se líbá s šesťákem Milanem. Děvka, no!
Jdu ze školy a ťukám do mobilu jednu ze sta zamilovaných esemesek. Po cestě slyším nějaké výstřely. Nablízku je střelnice, tak si tím nedělám starosti.
Doma jím špagety s omáčkou carbonara. Najednou uslyším nějaké rány a další salvu výstřelů. Za oknem spatřím cizince se samopalem a kuklou na obličeji. Instinktivně se přikrčím, než kulka s třeskotem rozbije okno. V podřepu běžím do máminy ložnice. Než se dostanou dovnitř, mělo by jim to trvat.
Nepochybuji, že jsou to oni. Tolik pohlceni svým náboženstvím, že jsou ochotni zabíjet. Když otevřu vchodové dveře, budou si myslet, že jsem utekla nahoru k sousedům. Je to risk, ale udělám to.
Potom skočím do máminy rozevírací postele. Zavře se za mnou a já slyším jen svůj přerývaný dech.
Zesílí to. Kroky nejméně pěti ozbrojených mužů. Něco mezi sebou říkají svým jazykem. Když odcházejí, oddechnu si. Najednou mi pípne mobil. Proboha, Jáchyme, proč jsi mi odpověděl zrovna teď?
Začnu mu psát odpověď. Vím, že umřu.
Jáchyme, miluju tě. Najdi si někoho jiného, nebuď šílený vdovec.
Postel se otevře. Vystartuji. Vyběhnu za roh a otevřenými dveřmi ven. Najednou uslyším třesk a noha mě přestane poslouchat. Klopýtnu a cítím v noze omračující bolest. Než dopanu na zem, kolem očí mi probleskne rudý záblesk a rázem všechno zčerná.
KONEC TŘETÍHO DÍLU
