Blog by Nikky

Označená ohněm 2. díl

Nevěřícně se na zrzavého kluka podívám. A vůbec, všichni tu jsou zrzaví! Já, Miranda, mám vlasy černé. Dívám se na jejich znamení: javorový list, klikatá čára na ruce jednoho kluka, znamení jing-jang na čele jedné dívky... A vedle každého jde další, vždy mužského pohlaví, a ten má znamení stejné. ,,To jsou jejich strážci?" zeptám se zrzka.

,,Jinak... jmenuji se Lucian. A ty svého strážce máš kde?"

,,No... Já jsem ho asi jaksi zabodla nožem na chléb..."

,,Cože?" Lucian vypadá, že asi omdlí.

,,On... totiž... přišel a začal to na mě chrlit. Naštvala jsem se..."

,,Ale bez strážce nemůžeš fungovat!"

,,A existuje nějaký... volný strážce?"

,,Ne. Ale já... I když sem jen vodím nováčky... Když svolíš, mohu se stát tvým novým a doživotním strážcem."

,,Klidně! Co mám udělat?"

,,Jenom stůj a nebraň se." Lucian ke mně přistoupí. Přejede prsty přes obrys růže na mém triku. ,,Růže není zrovna moc chlapská," zašeptá si pro sebe. Potom mi triko strhne. ,,Hej!" vyjeknu. ,,Řekl jsem, aby ses nebránila. I když to bude nepříjemné." Jsem ráda, že mi zůstala podprsenka. Lucian si taky stáhne triko a přitiskne se ke mně. Ale mě to příjemné je... ,,Teď mysli na to, že tvoje znamení vypálí svůj otisk do mojí hrudi." Soustředím se. Slyším, jak Lucian sténá bolestí. Za chvíli mě od sebe lehce odtáhne. Na jeho hrudi se skví oranžová svítící růže, ze které stoupá horký vzduch. ,,Povedlo se," usměje se. ,,Ode dneška jsem tvůj oficiální strážce."

Procházíme se spolu po městě. Všechny holky se po nás ohlíží. Naštěstí mám už svoje triko. Mrknu na Lucianovo tílko. Už je na něm taky vypálená růže. Aniž bych myslela nad tím, co dělám, vezmu Luciana za ruku. Podívá se na mě oříškově hnědýma očima, jiskřícíma radostí a světlem pouliční lampy. Zastaví se. Vyjde nám to přímo pod lampou. ,,Víš, že větší vztah mezi námi může ohrozit naši spolupráci?" zašeptá s úsměvem. ,,To nevím," zašeptám a postavím se na špičky. Obejme mě a já se ještě víc natáhnu...

S námahou se odtrhnu od jeho rtů. Nikdy nezapomenu na lehký dotyk jeho jazyka... Všimnu si, že na nás všichni koukají. Chytnu Luciana za ruku. ,,Co čumíte?" zeptám se jich a s mým strážcem vykročíme tam, kde budu s Lucianem ode dneška bydlet.

Další díl bude dneska nebo v pondělí.

+3

Příběhy a povídky

Autor: jandicka   |   Publikováno: 31.12.2016   |   Zobrazeno: 514x