Blog by Nikky

«Nejnovější články | Blog by Nikky

Vytvořit blog | Nápověda

Označená ohněm

Jmenuji se Miranda. Je mi čtrnáct a můj život byl donedávna úplně obyčejný. Hádky s rodiči, ve škole jsem byla mimo, kluk žádný.

Sprchuji se. Nechám vodu téct po mém těle zcela volně. Na moji kůži to působí jako balzám. Poslední dobou je nějaká rozpukaná a suchá. Najednou ucítím nad prsy nějaké příšerné bodání a štípání, které stále sílí. Jakmile oblast postiženou bolestí postříkám vodu, mnohonásobně se to zhorší. Pustím sprchovou hlavici, spadnu na tvrdou podlahu a vykřiknu bolestí.

Ležím ochromená bolestí ještě dlouho. Jakmile bolest zlehka poleví, postavím se na nohy. Podívám se na bolavé místo a zvedne se mi žaludek. Nad prsy mám vypálenou oranžově svítící růži. Jak je možné, že pálí? Osuším se. Nevšimnu si černoty na osušce a navléknu si košilku.

V posteli cítím spáleninu. Ve strašné předtuše se podívám na sebe a na deku. V obou je vypálená růže. Po zbytek noci chodím nahá po pokoji a přemýšlím, až je mi z toho špatně.

Ráno na obvaz nakladu kostky ledu a zavážu si hluboký obrys růže. Pálí to tak, že mám chuť hlasitě křičet. S vypětím sil se obleču a jdu do školy. Motá se mi hlava.

V šatně se ke mně přitočí Lucinda. ,,Co to máš s tričkem? Ale můžu tě ujistit, že je to totálně out." Podívám se na triko. Je do něj vypálená růže. Pokrčím rameny. Mám kliku, že si myslí, že jsem to udělala schválně.

Při přírodopisu si máme vyndat sešit. Vezmu ho do prstů a poslouchám učitelův výklad. Když si chci sešit otevřít, zkoprním. Jsou v něm vypálené díry po mých prstech. Raději se přihlásím, že jsem si sešit zapomněla doma. ,,Vezmi si papír," řekne učitel Smith. Co jiného mi zbývá? Co nejrychleji jdu k lavici. Papír je jen trochu ožehnutý. Chvilku píšu, ale potom se mi něco rozteče po ruce. Když se podívám, je to inkoust. Přepálila jsem propisku.

Přestávku probrečím na záchodě. A potom udělám to, co bych nikdy neudělala. Vylezu ven oknem a utíkám domů.

Doma si nožem krájím chleba. Najednou se ozve hlas: ,,Mirando, půjdeš se mnou. Jsem tvůj ochránce." Otočím se na sympatického mladého kluka. ,,Nech mě být. Nikam s tebou nejdu a vypadni."

,,Ale Mirindo. Nejsi normální a já jsem podle znamení tvůj ochránce." Ukáže mi na paži vypálenou růži. Naštvu se a udělám příšernou blbost. Probodnu toho kluka nožem. ,,Sejdeme... se v pekle," zachrčí a svíjí se na zemi.

Mrtvolu hodím do popelnice. Co na tom, že mě objeví. Už stejně nemůžu žít normálně. Asi jsem nějaká vládkyně ohně nebo co. Později na sebe ale jsem naštvaná. Byl tak hezký!

Nevím, co mám dělat. Máma za chvíli přijde domů. Vezmu zápalku a zapálím svoji postel. Když jsem u ohně, cítím jeho sílu, jak do mě proudí. A potom skočím do plamenů.

Ztěžka otevřu oči. Vítá mě ruka jiného, hezkého kluka. ,,Vítej, Mirindo," řekne a obsáhne paží celou oblast s rozkvetlými loukami, hezkými budovami a lidmi s vypáleným znamením, za které se nestydí. ,,Tohle je země ohnivých víl a elfů."