Příběh- peníze nejsou všechno

Ahoj. Jmenuji se Soňa. Kdo jsem? Jsem obyčejná, bohužel bohatá puberťačka. Je mi 14 let. Jsem dlouhovlasá blondýna s modrýma očima. Sen každého kluka. Lépe řečeno sen každého blbého kluka. Všichni jen vidí že jsem hezká a bohatá. Kluci za mnou pořád chodí. Všechny holky mi jen závidí a pomlouvají. Copak já mohu za to, že táta je miliardář? Žádné miliardy mi moji mámu nevrátí. Co bych dala za to kdyby jsme byli chudý! Měla bych mámu a možná i nějakou kamarádku které se mohu se vším svěřit a bavit se s ní o klucích... Jak probíhá můj den?

Ráno vstávám v sedm hodin. Seběhnu jedny schodiště a jsem v kuchyni. Udělám si snídani, pomocí nějakého robota. Mezitím si dám do tašky dám pití i svačinu. Sním si snídani. Vše dám do myčky. Jdu o další patro níž. Tam si zalezu do šatny. Je plná oblečení, které se mi líbí. A hlavně je pohodlné. Sladím se podle jedné barvy, podle toho, jakou mám náladu. Samozřejmě nesmí chybět opláchnutí obličeje, vyčištěné zuby, nějaký účes nebo pohodlné kozačky či střevíce. V půl osmé jdu před vilu. Tam na mě čeká velká černá limuzína. Ve škole jsem tak za 10 minut. V šatně se většinou setkám s Michalem, který mi pochválí oblečení a plácne mě přes zadek. Ve třídě se k Michalovi přidá i Radek, Olda a Ruda. Dostanu i pár ran černou, pružnou a tvrdou gumou přes stehna. Potom konečně zvoní. Při hodině mi přistávají srolované papírky na hlavě, na kterých je například napsáno:

,,Máš DÚ z matyky?"

,,Nechceš se sejít o přestávce v šatně na lavičkách?"

,,Nemáš cigaretu, žyletku nebo žvíkačku?"

,,Ani kružýtko?"

Sami uznejte, že jejich gramatika je příšerná. Ale alespoň můžu ty papírky cvrnkat do koše, který stojí pouze metr od mé lavice. Po škole přijíždí opět limuzína. Nastoupím do ní a jedu domů. Zbytek dne blokuji své spolužáky na facebooku, učím se nebo chodím se psem na procházku. Ale jen kousek, protože mě bolí nohy od mlácení. Pes a táta je moje jediné štěstí. Mámu někdo zavraždil. A kvůli čemu myslíte? Samozřejmě kvůli penězům.