Blbůstky...

«Nejnovější články | Blbůstky...

Vytvořit blog | Nápověda

Frozen 2 (3.kapitola)

Tak jo lidi, tady máte druhou kapitolku Ledového království 2. Enjoy it with me!

Ps, tahle kapitola bude spíš o Minie a jejích přátelích. Příště tam zapojím i ostatní. :)

Elsa byla několik dní poté rozrušená. Samozřejmě vojáky poslala, jak slíbila, ale jak ji Dustin varoval, válka je krutá a nemilosrdná a tak po pár dnech balo již hlášeno několik ztrát na životech.

...

O patnáct let později...

Jak Minia rostla, začali se s ní dít prapodivné věci. Jako třeba to, že se Anna přestala po letech hádat s Cristophem. A nebo taky to, že se Minia zaala bavit s duchy, kteří, jak všichni samozřejmě věděli, neexistovali. Taky se povídalo, že k ní duchové mluví a že mezi nimi má i pár kamarádů. Bylo to zvláštní. Hodně, hodně zvláštní.

Někdo si myslel, že je nemocná, jiní zase, že má jakýsi prapodivný dar. Ti, kteří si mysleli tu první možnost, nechávali povolávat mágy, lékaře, kouzelníky a dokonce i troly, v naději, že se Minia uzdraví. Avšak neúspěšně.

Když Minia dosáhla věku patnácti let, byla to ta nejkrásnější dívka nejen v Arendellu, ale i ve všech sousedních královstvích.Měla bílé vlasy až po záda, které si většinou splétala do složitého copu. Nosila černé šaty, nic jiného, nikdy. Bílá, téměř sněhová kůže a oči. šedé oči, které učarovali kaýdému, kdo jí kdy viděl.

S Christophem sice moc dobře nevycházela, ale naštěstí měla oporu v Anně a Else. Obě ji měli moc rády.

Minia byla vtipná, hodná a statečná. Milá a sebevědomá. Vždy šla za svým cílem.

"Minio! Minio, drahoušku! Pojďte sem, no tak!" Volala Rona ořes celý zámek. Rona je její osobní služebná. Měla se starat o to, aby se Rona chovala normálně. Jako kdyby nějakou potřebovala.

"Ano...?"

"Slečno, nemůžete se jen tak toulat po okolí, mohlo by se Vám něco stát! Co kdyby Vás v lese přepadli banditi?" Minia se v duchu smála. Přepadnout? A ji? Naprostá blbost.

"Neboj se, co by se mi asi tak mohlo stát?"

"Cokoliv,"

"To těžko. Hele, mám návrh: Já se budu starat o svoje věci a ty taktéž. Ano?" A než Rona stačila zpracovat, co Minia řekla, rozběhla se vstříc lesu. Pryč. Daleko od sebe samé. Daleko, daleko od vězení, kterému říkají domov. Alespoň na chvíli.

Když už byla dostatečně hluboko v lese, zastavila, když se za ní ozvalo: "Výborně!" Silvia byla duch kapitána. Zastřelili ji do hlavy, když nechtěla říct, kde se schovává poklad jejích rodičů. Byla nespoutaná a milovala rychlost. Stejně jako Minia.

"Díky. Nevíš, kde je Mary?"

"To sice nevím, ale zkus se zeptat Garyho. Ten stařík ví snad všechno."
"Je fakt. Díky za radu." Poděkovala, rozloučila se a běžela dál. Zastavila se u Velkého pařezu.

Ehm, ahoj lidičky, tak tu máme po pár dnech zase další díl. Jo vím, tahle kapitola není nic moc, protože jsem to psala ve škole, ale snad se líbí. Jinak bych velice ráda reagovala na komentář pejsek123 u předchozí kapitoly. Jo, možná budu psát další příběhy zase na třeba jiný filmy nebo knížky, ale to zase časem. Každopádně bych Vám staršně moc chtěla poděkovat za palce nahoře, očím libé komentáře a pozitivní sílu, kterou ke mně vysíláte přes svoje počítače, tablety nebo třeba mobily. ěkuju a Ahóóój!!! :) :D