Frozen 2 (2.kapitola)

«Nejnovější články | Blbůstky...

Vytvořit blog | Nápověda

Tak jo, máme tady už druhou kapitolku Ledového království. Enjoy it with me!

Elsa nemohla spát. Kdo je ten tajemný mladík, který se vydává za krále Dustina? Vždyť, když byl malý, byl takový nesmělý, ale ona si s ním rozuměla. Byli jako sourozenci, dokud se nestala ta nehoda. Elsu to zasáhlo. Co kdyby Annu zasáhla do srdce? Co kdyby otec, neobjevil troly? Kdyby se tak nestalo, byly by s Dustinem ještě přátelé a nechovaly by se k sobě jako by se nikdy nepotkaly? Co všechno by bylo jinak?

Ne! Zakázala si na to myslet. Teď se musí soustředit. Musí být vyspaná na zítřek.

Ale ať se snažila sebevíc, pořád se jí nedařilo usnout. Jedna, dvě, tři... Počítala sněhové vločky. Většinou to pomáhalo, ale teď se Elsa cítila, jako kdyby spala místo na měkké posteli na hřebících. Potřebovala si pročistit hlavu.

Vstala, obula se a vyšla z pokoje. Pomalými kroky kráčela na balkón. Na sobě měla bledě modrý župan s vločkami místo flitrů a vlasy měla spletené do drdolu, který si musela dělat snad hodiny, ale jen málokdo věděl, že si ho upletla pouhým máchnutím ruky.

Posadila se na židli a zavřela oči. Tohle šílenství musí skončit...

"Taky nemůžeš usnout?" Zašeptal někdo za jejími zády. Dívka nadskočila.

"Co tady děláš, Dustine?"

"Nespím, stejně jako ty."

"Hele, to co se stalo před třinácti lety... Já..."

"Elso, mě nic vysvětlovat nemusíš. Ty víš, že tu pro tebe vždy budu. Když jsi se uzavřela, snažil jsem se s tebou nějak spojit, ale jakoby Arendell zmizel za světa. Tohle mi už nikdy nedělej, rozumíš? Měl jsem o tebe strach..." Podíval se na ni Dustin s úzkostí v očích.

"To už se nikdy nestane. Slibuji."

Oba si hleděli do očí jako nikdy. Ona, s blonďatými vlasy, a on s vlasy černými jako uhel spolu kontrastovali. Dvě naprosto rozdílné duše a přece tak stejné.

"Otec je mrtvý. Zemřel, když bojoval. Před týdnem. Obětoval se pro mámu. Ona se div neutrápí. Brečí od rána do večera a k sobě do ložnice pouští jen svou nejbližší služebnou. Ani já k ní nemůžu..." Dustinovi ztmavli oči a zalili se slzami.

"Moji rodiče zahynuli když se plavili na Island. Při bouři. Před třemi lety..." Slzy se jí řinuli z tváří aniž by to uměla ovládat.

"To je mi líto..." A pak ji políbil. Jejich polibek byl vlhký, plný smutku a radosti zároveň. Tolik se jim po sobě stýskalo. Ale Else něco nesedělo. Najednou byl vzduch moc horký a Dustin měl rozpálenou pokožku. Ne jako při horečce, ale jako by si Elsa sáhla na... Oheň.

Když se od sebe odtrhli, Dustinovi ze rtů vyšlehl plamínek ohně. Než si Elsa stačila uvědomit co dělá, okolo chlapce vytvořila ledový kruh, který jeho kůži uvedl zase zpátky na normální teplotu.

"Dustine..." vyřkla Elsa a hnala se do svého pokoje. Ne, pomyslela si, tohle se nemohlo stát!!! To nemůže být alespoň něco v jejím životě normální? Proč ona?

Takže tohle bych měla za sebou... Popravdě, píšu to skoro dvě hodiny, za pochodu a s tím, že mi ségry stojí furt stojí za zadkem a opravují mi každou chybičku, ptají se mě a já, pokud jim neodpovim, začnou křičet. Asi takhle by se dala popsat moje situace. I am desperate!!! Jinak děkuju za VŠECHNY pozitivní ohlasy, likes a koments. Ani jsem nečekala, že to bude mít takový úspěch. Díky, všem... :´)