♥pejskové♥

Creepypasta - Mina/London Bridge is falling down

Hai! Ano, píšu No faced Alex. Už mám druhou část. Ale teď tu je taková kratší, aby jste nemuseli čekat na Alexe a mohli si nějakou creepypastu přečíst! :) Tahle se jmenuje Mina, nebo London bridge is falling down. (Nemohla jsem si mezi těmihle názvy vybrat xD)

Pozor! Warning! Achtung! Obsahuje obrázky, které nakreslila papipou! Contains pictures that were drawn by papipou! Enthält Bilder, die papipou zog!

pro info: Píšu tam schválně nespisovně, jen aby jste se nedivili xD)

Mina/ London bridge is falling down

London bridge is falling down, falling down, falling down, london bridge is falling down, MY FAIR LADY!

Tohle je Mina. Mina je hodná holčička. Mina má ráda písničku London bridge is falling down. Mina je mrtvá.

Ne vážně. Tohle je Mina. Možná vás na ní první upoutají její pestrobarevné vlásky podlité černou-nebo snad šedou- barvou. Kdyby jste ji potkali, zaujmula-nebo možná vyděsila- by vás písnička, kterou si zpívá. London bridge is falling down, falling down, falling down, London bridge is falling down, my fair lady. Nebo její vzhled, jak vypadá, jak by vypadala, kdyby jste ji potkali.  

Theresa, méno mé. Procházela jsem se po tom hnusným zapadákově, kde jsem s rodičema bydlela. Bylo asi deset večer a já jsem se rozhodla, že si zajdu na čerstvej vzduch. Šla jsem ulicema podél zdí s grafitama, sem tam nějaká slepá ulička s popelnicema. Všechno se to opakovalo a tak mi to přišlo jako nekonečný. Někde v dálce jsem slabě slyšela rozvrzanou melodii známý písničky, ale to bylo normální, tak jsem si toho nevšímala a dál jsem šla. Šla jsem do nekonečna. Zabočila jsem do jedný slepý ulice a opřela se o zeď. Na konci tý zdi o kterou jsem se opírala byla odbočka a ještě nějaká úzká ulička. Kolem procházel nějakej divnej chlap a zamračil se na mně: ''Co tu dělá sedmnáctiletá dívenka jako ty? Je to tu nebezpečné v tuhle dobu'' naštvala jsem se: ''Jak sakra víš kolik mi je?'' Zasmál se: ''Holka, já vím všechno.'' Odešel. Naštvaně jsem kopla do starýho plyšovýho medvěda kterej ležel přede mnou. Slyšela jsem, jak se rozvrzaná melodie přiblížila. Rozpoznávala jsem melodii. ''La, lalala lalala, lalala, lalala....'' broukala jsem si melodii. London bringe is falling down, falling down, falling down. Uslyšela jsem pláč. Vycházel s tý úzký uličky vedoucí z týhle. Nakoukla jsem tam. Viděla jsem tam malou, tak pětiletou holčičku s pestrobarevnými vlasy a fialovými šatičkami, klečící na zemi zády ke mně.(viz. obrázek nahoře) A vzlykala. ''Holčičko, co se děje?'' Zeptala jsem se. Otočila na mně hlavu. Měla černé oči a po tváři jí stékaly slzy: ''Ubližují mému medvídkovi!'' Zvedla se a odběhla dál do temné uličky. Vykulila jsem oči. Ohlédla jsem se na toho plyšového medvěda. Předtím měl úsměv, teď měl smutný výraz. Zvedla jsem ho, oprášila a pohladila jsem ho. Chovala jsem se k němu jako k dítěti. Věděla jsem, že to je její méďa.  London bridge is falling down, falling down, falling down, london bridge is falling down, my fair lady. Poslouchala jsem vysoký falešný hlásek z uličky. Zpíval to pořád dokola. Postupně byl hlasitější, falešnější a děsivější. 

Už zpíval po padesáté. Třeštila mi z toho hlava. Svírala jsem medvěda a opírala se o zeď. Najednou se zpěv změnil. Mina is now going there, going there, going there, going there, Mina is now going there, my fair lady. To zpíval dvakrát a znovu se změnil. Mina is now next to you, next to you, next to you, Mina is now next to you, my fair lady. Po dvou se zase změnil. Mina is going for you, going for you, going for you, Mina is now going for you, my lil' bearry. Sedla jsem si na zem a klepala jsem se. Mina. Kdo je Mina? Kde je? Najednou se zase změnil. Mina is now taking you, taking you, taking you, Mina is now taking you, my lil' bearry. Slyšela jsem to přímo vedle sebe. Koukala jsem na medvídka ve svém náručí. Sahala na něj ruka. Malá ruka malého dítěte. Zpěv se znovu změnil. Tentokrát mě donutil řvát. Mina is going to kill, to kill you, to kill you, to kill you, Mina is going to kill, UNFAIR LADY! Viděla jsem nad sebou tu holčičku. Její vlasy byly rozcuchané. Od pusy s velkým vyšitým úsměvem jí tekla krev. Její fialové šatičky byly téměř rudé, kvůli množství krve. Místo očí měla dva velké černé knoflíky. V jedné ruce držela medvídka, který měl obličej taktéž jako ona a v druhé ruce měla veliký nůž, kterým se mě chystala bodnout. Nůž měl na rukojeti nakreslené dva knoflíky jako oči, stehový úsměv a krásným písmem napsáno Mina. Mina se začala ďábelsky smát a do toho si zpívala píseň. Zabodla mi nůž přímo do srdce. (Teď pokračuje příběh, i když je mrtvá, dal ho vypráví xD) Přejížděla a řezala do mě. Když byla hotova se svým krásným 'M', vypíchla mi obě oči. Odněkud vytáhla dva knoflíky modré jako moje oči, jehlu a nit. Přišila knoflíky na oči a na puse mi vyšila úsměv. Teď jsi stejná jako já, jako já, jako já, teď jsi stejná jako já, unfair lady. Zpívala si, zatímco odcházela do tmavé uličky a dívala se na své krásné dílo.

(Byl tu obrázek Miny s těmi knoflíky, no četla jsem si to teď a bylo tam něco...co jsem asi vidět nechtěla, a fakt nevim proč, jelikož tu ten můj obrázek byl. Bohužel už ho nemám uložený, ale mám ho ještě v deníčku, takže ho možná někdy dodám :) )

Tak, tohle je 1. Část creepypasty. Poprvé, co jsem popisovala vraždu. Do detailů. Vždycky se mi z toho zvedal žaludek, ale teď to prostě bylo nutný! xD Aspoň jsem to neudělala tak odporný, ale stejně, ještě dokreslit tu Minu...a máš žaludek v krku! xD Upřímně, moje reakce na ty obrázky, kdybych byla čtenář, by byla: 1. Jé ta je hezká 2. O ku!wa! xD Ne fakt. A teď 2. Část. 

Mina- historie

 Jeden malíř 6.6.1966 namaloval obraz holčičky s děsivým úsmévem, o které říkal, že je smyšlená. Měla pestrobarevné vlásky učesané na jednu stranu, černé oči a fialové šaty. Její úsměv všechny děsil, protože byl vyšitý. Proto nikdo tenhle obraz nechtěl koupit. Jednou tam ale přišla žena Catty Johnová. Catty byla třicetiletá žena, která bydlela o samotě ve velkém domě u lesa. Byla velká milovnice panenek. Lidé se jí báli, protože se o ní říkala historka, že z dcery své sestry udělala panenku. To Catty ale zapírala a ani to nebyla pravda. Koupila si ten obraz a pověsila si ho nad postel, protože jí ta dívka připomínala panenku. 

Přesně pět let poté, co byl namalován, tedy 6.6. 1971, někdo zaklepal Catty na dveře. Vyklepal na dveře písničku London bridge is falling down. Ťuk- ťukťukťuk ťuk ťuk ťuk-ťuk tuj ťuk-ťuk ťuk ťuk-ťuk-ťukťukťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťukťuk. Catty otevřela. Stála tam malá holčička, tak pětiletá. Plakala a řekla v melodii: Mamá zabil medvídek, medvídek, medvídek, mamá zabil medvídek, my fair lady   Catty holčičku zvedla a prohlédla si ji. Vypadala přesně jako ta na obrázku: ''To mě mrzí. Jakpak se jmenuješ?'' Mina Adams jméno mé, jméno mé, jméno mé, Mina Adams jméno mé, my fair lady. Zvláštní, mluvila- vlastně zpívala- v jedné melodii. 

Mina zůstala a žila s Catty. Jednou jejich velký dům shořel i se všemi panenkami, které Catty měla. Uytocaly se v hotelu. Catty zešílela. Neměla žádné panenky. Po tře h dnech. Mina odpočívala v posteli. Catty se klepaly ruce. Vyndavala ze zásuvky šitíčko. Vyndala dva černé knoflíky, jehlu a nit. Přisla k holčiče a násilím jí našila místo očí knoflíky a ušla jí úsměv. Potom si ji vzala a hrála si a ní jako s panenkou. Položila ji na postel a odešla pryč. Mina nechtěla žít s knoflíky na očích. Nahmatala kde je balkón, vylezla a skočila. Když dopadla, vyklouzl z ní duch. Jako duch mohla vidět. A také se proměnit zpět na dívku a z dívky na panenku. Vyletěla do kuchyně v hotelu a vzala největší nůž co našla. Přiletěla za Catty a bodla ji do srdce. Někde ve městě našla toho živého medvídka, který zabil její matku. A teď spolu vražďí dívky a dělají z nich panenky. Aby byly jako ona. Aby byly jako Mina. 

Tak to je celé. Eh, proč jsem to psala před spaním? xD Sedím na záchodě, koukám do skla na svůj odraz a vidím na něm knoflíky a vyšitý úsměv...a najednou kolem projde táta. I.N.F.A.R.K.T. xD Ok to je vše takže Hai! Vaše papipou

+6

Příběhy a povídky

Autor: papipou   |   Publikováno: 17.05.2017   |   Zobrazeno: 871x