Zakázaná láska - 1. část - Anonym's blogs

«Nejnovější články | Anonym's blogs

Vytvořit blog | Nápověda

Zakázaná láska - 1. část

Příběh je inspirován skutečnou událostí, ovšem děj je trochu upravený a jména postav jsou změněna ;)

Naše pohledy se setkaly. Křivě se usmál. Ten úsměv moc dobře znám, ten krásný, upřímný úsměv mě vždy dostal do kolen. Ale to teď nebyl tenhle případ. Byl to spíš takový ten úsměv říkající ,,promiň". Najednou pohled odvrátil. Vypadá to, že nad něčím uvažuje. Konečně zazvonilo na konec hodiny. Z lavice jsem si schovala matematiku a místo ní si nachystala chemii. Najednou ke mně přišel, zatajil se mi dech. Ach bože, byl tak krásný.. Až mě skoro mrzela má následující slova: ,,Nechci s tebou mluvit, Adame. Prostě mě nech na pokoji a běž si za svojí Natálií." ,,Prosím, prostě mě vyslechni.. Nino, já vím že jsem to podělal a to co se mezi námi stalo, mě hodně mrzí, bylo to nedorozumění, tak mi dovol ti to vysvětlit, dneska po škole?" otázal se nesměle. Zlomil mi srdce. Nemohu mu snadno jen tak odpustit. Vím, že to, že se mi líbí je špatné, kvůli naší společné minulosti. Ale sakra, vždycky, když si řeknu, že ho nesmím milovat, tak mi to vydrží tak do rána, dokud se zase nepotkáme ve škole, a moje srdce se hned rozpustí. ,,Když mi slíbíš, že už mě potom nebudeš otravovat, tak jo, dneska se můžeme sejít..." vypadlo ze mě rychleji, než jsem přemýšlela. Ty krásné modrošedé oči se najednou rozzářily a hned jsem se mu chtěla vrhnout kolem krku. Pak se něžně dotkl mé ruky, ten dotek rozpálil celé mé tělo do jednoho ohně. ,,Nino?" ozvala se Natálie. Bože jak já tu holku nesnáším. Na oko si hraje na nejlepší kamarádku, ale rozhodně jí to nežeru. Je taky částečným důvodem, proč mi Adam ublížil. Na tváři se jí zjeví ten šibalský úsměv. Vím přesně, co chce říct. proto dám Adamovu ruku pryč z té moji. Srdce říká, že to je chyba, ale mozek říká, že si nemůžu dovolit nějaké takové doteky, jako teď. Toužebně se na mě podívá, a už teď cítím milion výčitek. Natálie se doslova přilepí na Adama, čímž ho odežene. Povzdychne si. Nee, vypadá to, že má nějakou novou zajímavou storku o kterou se se mnou chystá podělit. Tvářím se, jako bych poslouchala, ale v myšlenkách jsem úplně někde jinde. Mé podvědomí zavítalo o půl roku zpátky....

Cítím Adamovu vůni. Obejmul mě zezadu. Jak roztomilé. Jenže já kráva, kterou nikdy nikdo tak neobjímal, akorát ucuknu a zazmatkuju. Miluju ho. Vím že cítí to samé. Jenže ani jeden z nás to ještě nevyslovil nahlas. Chudák, kéž bych mohla vrátit čas, a užít si jeho objetí. ,,Uuu, naše dvě hrdličky, jste tak cute!" řekne Natálie. V tu dobu jsem jí ještě věřila a opravdu jsem věřila tomu, že je moje kamarádka. ,,Nechodíme spolu." odpovím. ,,Ale strašně se k sobě hodíte, ani nevíte, jak vás shipuju!" vyznělo to jako slova od srdce, ale ten falešný podtón nešlo nevnímat. Adam si na mě sedne. ,,Nemělo by to být spíš naopak?" poškádlím ho. Usměje se, a beze slov se zvedne, naznačí abych se taky zvedla. ,,Bože, já si dělala srandu." snažím se zamaskovat mou flirtovací náladu. Ovšemže jsem si nedělala srandu. Jenže nechci, aby si lidi o nás mysleli že spolu jsme, nebo tak něco. Učitelka přišla do třídy. To je Adamův signál, aby šel na svoje místo.

,,Tak co si o tom myslíš, Nino?" ,,Nino!" Natáliina slova mě vytrhla ze vzpomínaní. P tak krásné vzpomínce mě ta slova bodla jako tisíce nožů. ,,Co? Jo, Naty, já si něco musím zařídit, vydrž prosím" poplácám ji po rameni a mé kroky si to míří přímo k Adamovi. Srdce mi buší. Chci aby Natálie žárlila. ,,Předtím jsi mi ani neřekl, v kolik se sejdeme. Pokud jsi to teda myslel vážně." řeknu nejsladším a nejmilejším tónem. Na tváři se mu zjeví onen úsměv. To byl on. Ten upřímný úsměv. ,,Nemyslel jsem si, že o to vážně stojíš. Tvá slova mě teď jenom těší. Takže ve tři hodiny? Sraz ty víš kde." odpoví. Jasně že vím, které místo myslí. Chodívali jsme tam kdysi spolu. ,,Dobře, budu tam." odpovím s úsměvem. Šílené jaké výkyvy nálad mám. Jo, to dělá zamilovanost. Když se otočím, vidím rozrušenou Natálii, která by mi teď nejradši zlomila vaz, ale opět to překryje tím hnusným úsměvem a nevinnou tvářičkou. ,,Rande?" zeptá se s podtónem. ,,Možná." odvětím jí s radostí z toho, jak naštvaná teď musí být. ,,Po tom všem jsi mu ještě dala šanci? Tss, jsi blbá, sorry." ,,Víš, Naty, on svou první šanci nepromrhal. To ty jsi mu ji jen vzala, takže ano, má novou šanci a jestli teď dovolíš, ráda bych si vzala věci a šla do učebny chemie." odpálkuju ji. Zírá s pusou dokořán. Adamův výraz taky stojí za to, směje se. Usměju se pod fousem, těšící se na dnešní ,,rande".

Pokračování příště ♥