Milenec z temnoty-3

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 3- Upíří bratři

(1)"Probuď se,vstávej!" slyším něčí hlas a pomalu otevřu oči.Přede mnou se objevila neznámá místnost a neznámá postel s nebesy,na které jsem se vzbudila. "Ah..co se stalo?"zeptám se sama sebe a pak si rychle sáhnu na krk.Prstama jsem si nahmatala dvě malé jizvy.Takže to nebyl sen...

"Maminko.tatínku,co si mám počít?"zeptám se sama sebe,když v tom se někdo ozval."Ah,vážně jsi tak roztomilá,jak říkal Ren.Úplně k nakousnutí." Rychle se otočím.Vedle postele stál mladík,kterého jsem nikdy neviděla,ale jeho hlas se mi zdál povědomý.Opatrně se zvednu a posadím se na kraj postele."Dobře.Jak vidím,můžeš hýbat tělem."řekl"Kdo jsi?"opatrně se zeptám a mladík se usměje.Byl hodně vysoký a měl světle modré vlasy.

(2)"Oh,já jsem Kaito Fujimoto.A ty jsi kdo,smím-li se ptát?"představil se svým elegantním hlasem.Byl to na pohled ušlechtilý gentleman."Já jsem Ritsu Kawasaki.Ráda tě poznávám." řeknu a mile se usměju.On mi ten úsměv oplatí.Pak mi něžně vzal ruce a zlehka je políbil.

"Ah,Ritsu.Jak nádherné jméno.Perfektní pro tak krásnou a milou dámo,jako jste vy."lichotil mi a já si jeho společnost docela užívala,dokud...

(3)"Kaito!Můžeš dát ty svoje pracky pryč?Ta je moje!"ozval se někdo ze dveří...Byl to Ren.Jeho oči zase měly normální barvu,ale pořád jsem se u něj cítila divně."Rene,oba dva víme,že je to jen člověk.Zkus se k ní chovat jako k dámě,ano?" Pak mi ale něco došlo."Vy jste příbuzní?"zeptám se a oni se na sebe podívají kamenným pohledem."Máte pravdu,slečno.Tohle je můj mladší bratr."řekl Kaito a Ren se na něj podíval naštvaným pohledem:"Hmph.Narodil ses jen chvíli přede mnou.Nemusíš ze sebe dělat velkého bratra." Poté jeho pohled sjel ke mně.Nejspíš si všiml mého úsměvu.Nemohla jsem si pomoct.Vypadal tak roztomile,když se hněval."Co ti připadá vtipné?Zklapni na chvíli,ano?" a já ve strachu zmlkla.Kaito si povzdechl:"Rene...Já se velice omlovám za jeho chování.Není zvyklý mluvit mile."řekl a já uvnitř souhlasila.V hlavě mi ale zůstávalo mnoho otázek týkající se včerejška.Co to mělo být?Proč jsem vlastně tady a co vůbec ode mě chcou..

(4)"Co vlastně chcete?Prosím vás.Chci si najít vlastní byt a žít normálním životem středoškolačky.Proto, můžu odejít?"zeptám se a Kaito se usměje:"Rozumím.Nemůžu přeci ublížit takové něžné dámě,jako jste vy ale.." Ani nedokončil větu a jeho výraz nabral zlého vzhledu."Lidi jsou koneckonců prolhané bytosti.Promiň,ale nemůžeme tě nechat odejít.Jedinou možností být volná je.."řekl a zbytek jeho věty dokončil Ren(5):"Dát mi svojí krev." "Dát nám svojí krev" zopakoval Kaito a oboum při těch slovech oči nabraly rudé barvy.Vyděšeně jsem se na ně podívala.Renovi slova o předání mojí krve.Ta včerejší noc a navíc ty oči.To znamená,že oba dva jsou.."Upíři." Oba dva se usmáli."Neříkal jsem to?Já a Ren jsme oba upíři.Divím se,že si to pochopila až teď"povídal Ren a oba dva se ke mně podezřele přibližovali."To si jako myslíte,že vám budu dělat potravu?" zeptám se a Ren se usměje."Copak tak nezněla smlouva?Koneckonců jsi jen moje." To měl ale pravdu.Jen jsem nevěděla,že jde zrovna o tohle..

Náhle mě Ren shodil na zem a nadzvedl mi sukni."Takovou krev je nemožné přestat pít.Potřebuji ji znovu.." a jeho tesáky se zaryly do mého bílého stehna."Ahh.."vzdychám a Kaito mě popadne za druhou ruku.Nemohla jsem odejít.Kaitovy tesáky se zabořily do mé ruky."Opravdu je sladká,jako med." Poté,co se napil,mě zlehka kousnul do ucha."Copak?Není to příjemné?Stejně není možnost utéct." Jeho šeptající hlas mě nejen uklidňoval ,ale taky uvedl do rozpaků.Ren zatím přešel z mé nohy k mému krku."Já..já potřebuji více."rozplýval se a já jen vzdychala."Ahhhh!"naříkám a cítím mizící se krev z mého těla.

"Prosím,to teď stačí."naříkám ,ale oba říkají:"Ne,teď budeš poslouchat nás.Nakonec jsi teď naše.Jsi a budeš naše,to si zapamatuj."Já jen vzdychám a ztěžka oddychuji."Bože,pomoz mi." šeptám ale to oby dva muži uslyší."To ti nepomůže.Něco takového,jako je bůh neexistuje.Teď buď jen zticha,ano?" řekne Ren a já cítím,jak mi stékají slzy z očí...

Bůh není,a pokud jo,tak je to hnusný lhář,který se stará jen sám o sebe.Mý rodiče..ani neví,co vlastně trpím a jak bych je chtěla vidět!Začínám litovat,že jsem vůbec odjížděla...

Snad se líbilo a těšte se na další díl zase o víkendu

Doprovodná hudba:

(1)