HryProDivky.cz
Nenávist - 2. část
Ahoja-hoja, je tu pokračování mého příběhu, nečetli - li jste první část, klikněte sem, jdeme na to:
...
Když jsem fotku přinesla fotky domů, rodiče vypadali z naší skupinové fotky velmi vyděšeně, ale nic neříkali... Celý večer jsem si naši fotku prohlížela, všimla jsem si něčeho zvláštního: já i Amélie máme na ruce černé znaménko, já mám hvězdu, Amélie křížek. Toto znaménko mám prý od narození, má ho i máma, táta, babička, děda...
Druhý den ve škole jsem porovnávala naše znaménka, Amélie ho má také od narození, prý je to symbol její rodiny, je to velmi zvláštní. Dnes jsou třídní schůzky, někteří studenti jsou velmi vynervovaní, já se však nemám čeho bát. Dostali jsme dlouhodobý domácí úkol: napsat co nejdelší historii své rodiny. Tento úkol byl nejlehčí pro Ondru a Tomáše - jediná dvojčata ve třídě.
Byl večer: 21:39, schůzky měly už dávno skončit, ale táta nikde. Čekala jsem s mámou velmi dlouho, až jedenácti hodin, pak táta přišel, byl však celý špinavý, měl rozcuchané vlasy a potrhané oblečení, jen pozdravil, umyl se a šel si lehnout.
Ráno jsme před školou stáli jak tvrdá y, před školou bylo velké černé kolo, ze kterého se kouřilo, nakonec nás učitelé poslali domů, aby společně s odborníky mohli místo zkoumat. Ptala jsem se mámy, jestli mohu jít ven s Amélií, máma však řekla, že můžu jít ven s kýmkoli, jen ne s Amélií, ptala jsem se proč, ale máma řekla: "Prostě nemůžeš!" , Tudíž jsem celý den strávila Vypracováváním svého projektu:
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
