HryProDivky.cz
Girl talk: první randění a učení
Ahoj,
Chtěla bych Vás moc všechny přivítat u nového článku. Ano, já vím, dlouho jsem tu nebyla ani jsem nic nevydala. Nedávno jsem si na tuhle stránku ale vzpomněla a také na můj blog a napadlo mě, že bych občas mohla nějaký ten článek napsat. Hodně dlouho jsem v poslední době přemýšlela nad tím, že bych si založila blog, úplně mimo hpd, ale řekla jsem si, že ani pořádně nevím o čem bych tam psala a nechci tam přidávat každou věc, co si koupím, co se mi stane nebo tak.
A tak občas budu vydávat články sem. Ale teď se rovnou vrhneme na článek.
Na dnešní článek jsem vymyslela Girl talk, pokud to tady na hpd již někdo psal, velice se omlouvám. Vím, že toto téma docela frčí na YouTube, já bych to chtěla udělat ale z mého pohledu, nezávisle na názoru druhých, snad chápete.
První randění
V první řadě se musím přiznat, že já jsem nikdy na rande nebyla. Ve svých 16-ti letech jsem vlastně neměla ani vážný vztah. Ale neznamená to, že jsem nikdy s nikým nebyla. Měla jsem tři nevážné vztahy. První začal v srpnu před mým nástupem do 9. třídy. Vydržel asi měsíc a důvod rozchodu bylo to, že jsme se neviděli, za ten měsíc ani jednou. Druhý začal krátce po rozchodu. Trval také měsíc a důvod rozchodu bylo to, že mě podváděl. Navíc to byl kluk, který bral. Nic proti těmhle lidem nemám, pokud to fakt není mega velká závislost. Hulil, občas si asi něco vzal, ale jinak nic až tak moc vážného. Můj třetí a poslední "vztah" byl někdy v březnu. Vydržel týden a důvod rozchodu bylo to, že jsem mi bylo psychicky špatně a já ho do toho nechtěla tahat, protože jsem si myslela, že to zvládnu vyřešit sama. Hlavně jsem měla před přijímačkama na střední školu a dost jsem se obávala, že se nedostanu.
Chtěla bych ještě říct, že si teď, když se na to podívám zpětně, nejsem jistá jestli jsem opravdu své první 2 kluky "milovala". Nebyla jsem si v tu dobu ničím jistá, nevěděla jsem co chci a byla jsem ze všeho strašně ve stresu. Hlavně jak jsem byla ještě v posledním ročníku základní školy, dost lidí, hlavně mých klučičích spolužáků, si z toho dělali srandu. Nikdo nedokázal pochopit, že je normální mít někoho.
Takže z mých "zkušeností" bych Vám chtěla předat to, že vůbec není na co spěchat. Hlavně se s nikým nesrovnávejte a neříkejte si:,,Moje kámoška už má kluka a já furt nic." Každej si najde vztah v jiným věku, opravdu není na co spěchat. Hlavně nechoďte do vztahu, když nevíte co k tomu člověku cítíte. Všechno chce čas, hlavně city. Taky si myslím, že je lepší být nejdříve kamarádi a jít na to pomalu, pak třeba zjistíte, že vlastně s tím člověkem ani do vztahu jít nemůžete, jelikož ho berete spíš jako sourozence než jako někoho, s kým by jste něco mohly mít.
Ale zároveň chápu, když jde někdo do vztahu ihned bez kamarádství. Je někdy super poznávat toho člověka až v průběhu vztahu. Hlavně si nevšímejte názoru ostatních, nikdo do vás a do toho s kým chodíte nebo se stýkáte nemá co mluvit. Lidi totiž nevidí co mezi vámi je, ale jen to, co se doslechnou.
Učení
Tohle je pro mě docela vtipné téma. Já totiž nevím jak se učit, abych se přiznala. Celou základku mi toho stačilo se naučit fakt málo, třeba si to jen 5x přečíst před spaním a ráno jsem to uměla. Tím nechci říkat, že jsem nějaký chytrolín, to určitě ne, hlavně ne na matematiku, v té totiž plavu i teď na střední :)
Po přestupu na střední to se mnou a s učením šlo docela z kopce. Byla jsem na pětkách a to beze srandy a to jsem se učila, fakt docela dost jsem se učila. Jednu dobu jsem přemýšlela i o tom, že přestoupím na učiliště. ALE! Asi po 3 měsících jsem se to ale naučila, zvykla jsem si tak nějak na učitele a zvládala to, sice jsem furt nebyla na jedničkách, občas tu špatnou známku dostala, ale moje známky už byly mnohem lepší než na začátku a já nakonec měla ke konci prvního pololetí jednu 4 ( z matematiky) a pak asi 2 nebo 3 trojky. Pak přišlo druhé pololetí a s ním v březnu i karanténa. Přes ní jsem plnila všechny úkoly, ze začátku to sice bylo hard, ale pak to bylo dobrý a já měla na konci skoro vyznamenání (uteklo mi to o jednu dvojku, ale pochvalu jsem stejně dostala :D)
Myslím si, že si každý musí najít systém učení sám. Moje kamarádka se učí u zapnutých písniček, já na to potřebuji hrobové ticho a číst si to potichu v hlavě nebo si to říkat nahlas. Rada pro všechny, kteří se obávají vstupu na střední školu. Ničeho se nebojte, první ročník pro nikoho není lehký, nikdo z nás neměl dobrý známky to první pololetí a hlavně, každý si zvyká na systém jinak. Někdo si zvykne hned a někomu to bude trvat klidně i půl rok, záleží na člověku. Z ničeho se nestresujte. Já v prvním vysvědčení měla u rodičů pochopení, oba dva totiž věděli, že si člověk ze začátku zvykal a že ihned nebudu mít dobré známky. Taky pamatujte na to, že to všechno děláte pro sebe, pro nikoho jiného, jen pro sebe. Článek na téma ohledně toho, jak začít myslet do budoucna a na to, že některý věci děláte pro sebe mám v plánu jednou napsat.
Pro lidi, kteří budou teprve přijímačky psát: nestresujte se, učte se už třeba od října nebo listopadu, pište testy, které najdete na stránkách - Přijímací zkoušky (přiznám se, že si již nepamatuji, kde jsem ty testy hledala). Hlavně v klidu, i když jde o to aby jste se dostali, vždycky bude škola, kde bude volné místo, nikdo nezůstane bez školy.
-----------------------------------------------------------
Pokud by Vás zajímaly nějaký moje názory na různé věci, klidně je můžete napsat do komentářů, bude velice ráda za každou podporu.
Přeji Vám krásný zbytek dne a týdne.
S láskou vaše
Věruš.
