znamení vampíra 5.část

Zbytek cesty už jsem se dívala pouze na své zuby. Nechtěla jsem uvěřit že by to bylo možné. Všichni dospělí mi vždycky říkávaly ,,Nic takového není" , ,,není to vědecky dokázáno" , ,,Nesmíš věřit všemu"... Ale nejvíc jsem musela myslet na to že už nikdy neuvidím svou rodinu, nikdy nebudu pokárána, nebudu se smát s tátou, poučovat sestru a co mi bude chybět nejvíce že už nikdy neuvidím jeho úsměv. Úsměv kluka co i když nikdy nenyl, není a nikdy nebude určený mě, vždy jsem se po jeho úsměvu dokázala cítit silnější a i alespoň trošku důležitá.

Hned jak jsem se probrala ze svého snění jsem si uvědomila že už jsme na místě. Vrtulník začal pomalu klesat a já se bála co myslí tou chatou. Podobný srub jaký byl na ostrově??. ,,Počkej tady otevřu ti dveře." řekl a já si uvědomila že jsme nejspíš na místě. Mé očekávání malé chatky se ale nevyplnilo. Stály jsme na parkovišti před větší budovou než je naše škola pro víc jak 600 dětí. Otevřel mi dveře a pomohl mi ven a s úsměv řekl:,,Tohle je ta chatka, zde budeme z ostatními než vyplníš papíry a společnost statečných rozhodne co s tebou bude dál kde půjdeme dál.". Podívala jsem se na něj a chtěla jsem se zeptat na to co za papíry a kde půjdeme. Ale nestihla jsem to byl rychlejší:,,Zde je přechodné sídlo pro strážce vampírů s jejich vampíry. Všechno ostatní ti vysvětlím ve tam Ale hlavně nelekni se, jsou tam další dva strážci a jejich zachránění vampíři."

Otevřel mi dveře a čekal až vstoupím. Jestli z venku jsem byla krásou a velikostí uchvácená tak nevím co bych měla být teď. Stropy byly ručně malované a ty schody.. připadala jsem si jako v pohádce.Z mého snění mě ale vyrušil jeho hlas který volal:,, Elis! už jsem oficiálně strážce poť jí ukázat pokoj." Ze schodů se dolů po schodech pomalu přibližovala slečna a podle toho jak se na sebe dívaly jsem poznala že ona bude asi Elis. Julian mi chytl na rameno a řekl:,,běž za Elis, to je ta schodech. Dovede tě do tvého pokoje. Umyj se, odpočiň si večeři ti donesou na pokoj. Ovšem si promluvíme ráno, jsem taky unavený." Otočil mě na schody a rukou ukázal ať jdu. Šla jsem k té dívce. Potichu jsem ji následovala po schodech, šli jsem do druhého patra. Zastavily jsme se před druhým pokojem od schodů. Otevřela jeho dveře a řekla pojď dál, tohle bude tvůj dočasný pokoj, zavřela za námi. A já se ocitla ve zhruba stejně velkém pokoji jako mám já. Ale tenhle měl na rozdíl od mého nad postelí nebesa. Ukázala mi pokoj, jeho vlastní koupelnu a prázdnou šatnu. Prohlédla si mě a řekla:,, Si zhruba stejně velká jako já. Než zajdete na nákup něco ti půjčím. Máš ráda červenou?" Nevím jestli jsem jí měla úplně ráda ale alespoň budu mít na sobě něco jiného než špinavé dříny a triko. Tak jsem řekla: ??ano, nevadí mi." Usmála se a řekla: ,,Počkej tady, donesu ti to oblečení a můžeme si trochu popovídat ,nevím jak dlouho tu už nebyla ani jedna holka." Trošku se pousmála a zavřela dveře. Chvilku jsem tam byla úplně sama, prohlížela jsem si ty nebesa, byla růžová z nádechem červené. Už teď jsem se těšila jak pod nimi budu spát.

Zanedlouho přišla Elis, v ruce měla oblečení. Podala mi jej a řekla: ,,běž si dát sprchu a převleč se. Já nám zajdu pro čaj a něco k večeři, myslím že jsi dlouho nejedla."

Doufám že se vám to líbilo

vaše ada228

Komentáře