A fading no one

Povídka - I'm crying.Why not?

Marionette jako dítě.

UPOZORNĚNÍ - KDO MÁ STRACH Z KRVE-NEČTĚTE TO!!! NERUČÍM ZA VAŠE ZDRAVÍ!

*

*

*

,,Mari! Mari,no tak vstávej holka" Ráno? Zase? Další den.,,Jdeme se nasnídat,pojď už"

,,Williame,mě se nechce" zaskuhrám ospale.

,,Ani já,to mamka." potom odběhne do naší kuchyně.Jenom pro představu,jsem Mari,to měkké "i" je tam schválně a je mi devět let.Naše rodina je chudá,řekněme,že kdybychom byli v Číně,mezi kasty,byli bychom rádi za šestou kastu.A to hodně.William je můj starší bratr.Je hodný,ale umí se i naštvat.Nechodíme do školy.Teda..já až za rok a William už chodí.Možná se vám to zdá,hrozné,ale tak to tady funguje.Děti smí do školy až od deseti let.Pomalu se vyhrabu z postele a kouknu na zem.Moje oblečení.Hodně potrhané,ale lepší nemám.Tedy,mám,ale nosím ho jen na slavnostní události.Ještě jsem vám pořádně nepředstavila mojí rodinu.Jsem tedy já,William,Simer,to je moje mamka a táta je Adrian.Vezmu na sebe černé triko,které už je místy vybledlé a má na hrudníku tři knoflíčky.Na rukávech má pruhy,ale jenom k lokti.Ale ta bílá,až je spíše šedá.No co.Potom kalhoty,které jsou taky černé a opět ošuntělé.Mají poměrně vybledlou barvu.Potom ponožky.Ne,nechodím bosa.Ty ponožky jsou taky pruhované a pořádně dlouhé.Takže mi jdou až po kolena.Černá,bíla,černá,bílá,černá,bílá.Moc hezké.Jsou to moje dvě nejoblíbenější barvy.Když jsem konečně oblečená,jdu do kuchyně a všimnu si,jak na mě koukají.Šťastně,nedočkavě,jakoby mi něco tajili.

,,Mari?"

,,No?"

,,Máme překvapení" ne,vážně?

,,Fakt?"

,,Jasně.Sestřenka Simer má narozeniny a teta se strejdou nás pozvali do pizzerie Freddyho Fazbeara" po zádech mi přeběhl mráz a na tváři nejspíš úděs.

,,Mm,dě-děkuju" a potom jsem se otočila a utíkala do ložnice.Proč? Proč zrovna tam?Copak oni neví,co se stalo?V jejím předchůdci zemřelo dítě v FredBearově tlamě.Chápete?! Ono umřelo! Vinou animatronika! Co když..lepší nemyslet.Ale přece jenom.Co když se zase něco stane? Můj obličej viditelně zbledl.Jak jsem to poznala?Koukla jsme do okna a je tam vidět můj odraz.Po tvářích se mi najednou spustily slzy.Já pláču.Ach jo.

Ten den,jsem pomáhala rodičům a Williamovi.A když už byl večer,šla jsem si lehnout.Ale,ten fakt,že tam budu muset,mě neopustil.Když jsme konečně usnula,zdál se mi sen.Vlastně,jeden velký příběh.

Stála jsem v restauraci Fredbear's Family Diner. Uvnitř se honilo hodně dětí,hráli hry,ale stále nejvíc stáli u Show Stage.Co si budeme povídat.Dva animatronici získají během chvíli pozornost každého.I čtyřku dětí,kteří na sobě měli masky.Lišky,medvěda,kuřete a králíka.Potom na chvíli odešly a vrátili se s dítětem,které se bránilo a plakalo,ale proti síle starších to nemělo cenu.Starší děti dali to brečící dítě do tlamy FredBeara. Nesmírně se tomu smáli,až zjistili,že je něco špatně.Už bylo ale moc pozdě.FreBear skousl a dítě zůstalo uvnitř.Od něj vystříklo obrovské množství krve a když tělo vypadlo,všichni přítomní zjistili,že dítěti chybí polovina hlavy.Všichni ihned utekli,teda,až na kluka s maskou Foxyho-lišky.Ten se zhroutil na zem,serval masku,položil ruce do dlaní a začal neuvěřitelně brečet a řvát.Po chvíli přiběhli jeho rodiče.Okamžitě si padli do náruče a brečeli.

Potom tma a jen stín.

Tentokrát jsem v pizzerii Freddyho Fazbeara.Stojím venku a všechno pozoruji.Najednou zjistím,že je něco špatně.Podívám se na svůj hrudník.To co vidím,mě děsí.Jsem skrz na skrz probodnuta nožem a za mnou se směje jakýsi muž.Než spadnu,zjistím,že byl fialový.Cítím,že to není konec.Já žiji,ale v loutce.V loutce jménem Marionette,mojí nejoblíbenější animatroničky.

Potom tma a jen stín

Znovu se objevuji před restaurací Freddyho Fazbeara.Vlastně, v.Jsem zase v Marionettiným těle.Pomalu létám s místnosti do místnosti.No co.Marionette je tak hubená a má tak tenké nohy,že chodit nemůže.Pravá loutka...Zastavím se až u Show Stage,na kterém jsou nový hrdinové.Velký hnědý medvěd jménem Freddy Fazbear,podle něj je to celé pojmenované.Potom fialový králík,jménem Bonnie the Bunny,který hraje na kytaru.Na animatronika hraje doopravdy moc hezky.Potom poslední členky kapely.Je to žluté kuře,jménem Chica the Chicken.V ruce drží cupcake a zpívá,nebo se o to snaží.Když se koukneme ne levou stranu,uvidíme ještě někoho.Oranžovo-červeno-hnědou lišku s hákem místo ruky a páskou přes oči i když mu oči nechybí.Foxy the Pirate Fox.Foxy je pirátská liška a žije v Pirátské zátoce.Ještě se zaletím podívat do skladu na posledního animatronika. Jak se ale ukáže,není sám...Ale zpět.Je to zlatá verze Freddyho Fazbeara,jménem Golden Freddy.S tím menším rozdílem,že nemá oči.Jen prázdné,černé oční důlky.Poté spatřím stín.Vlastně,spíš stínového králíčka.Jenom zuby a oči má bíle,jinak je celý černý,jakoby jenom temná mlha,řekla bych.Na to odletím zpět.Skoro všichni lidé už odešli,ale u Show Stage stojí a mává skupinka pěti dětí.Ten první,má hnědé vlasy a hnědé triko,a toužebně hledí po Freddym.Další je bílovlásek,také kluk.Má bílo-modré pruhované triko a modré tepláky.Potom nějaká holčička s blonďatými vlásky.Má žlutou mikinu a pod ní bílé tričko.Na uších má náušnice ve tvaru nožíku...Potom další kluk.Je to zrzek a má na sobě hnědé kalhoty a rudé triko.Vypadá celkem zlomyslně,ale i osaměle.A nakonec nejspíš nejmladší člen oné party.Malý blonďatý chlapeček s tmavě žlutým tričkem a stejnými kalhoty.Je to vskutku povedená pětice,řekla bych.Potom do dveří vstoupil Golden Freddy.Já myslela,že má být mimo provoz.V ruce drží dort a pětice se k němu rozběhne.Zajímá mě,kam jdou,vydám se za nimi.Goldy je odvede do Part and Servise.Nechá zhasnuto a rozsvítí až po chvíli.Okamžitě poznám,kdo je to ve skutečnosti.Ten,co mě zabil. Purple Guy.Vytáhne nůž a děti pomalu začínají chápat,co se děje.Kleknou si,obejmou se a brečí.Fialový muž vytrhne z klubíčka chlapce v hnědém.Přiloží mu nůž ke krku a podřízne ho.Krev začala stříkat a Purple je od ní zadělaný.Usmívám se,zlomyslně,škodolibě.Potom oderve chlapce s vlasy barvy mouky.Tedy bělovláska.Nejdřív mu řeže do žíly na rukou a nohou a potom pomalu zajíždí tam,kde je srdce.Chlapec zachrčí a slítne na zem.Potom Purple vezme zrzka.Něco říká,ale já mu nerozumím.Následně ale chlapci usekl dlaň.Potom se zasmál a vypíchl mu oko.Nespíš už ho to přestalo bavit a tak ho podžízl.Následně oderve malou dívku a usekne se prst.Potom jí jenom podřízne.Vezme její prst a nutí chlapce v žlutém aby ho snědl,ten se brání,ale nakonec mu ho Purple do pusy narve.Chlapec okamžitě začne zvracet a když se otočí,je už moc pozdě.I on je mrtvý.Purple těla nacpe do animatroniků.

Potom tma a jen stín

Někdo mi lomcuje ramenem.Když konečně rozlepím oči,tak zjistím,že jsem pořád Marionette.Potom se podívám okolo sebe.Stojí tam animatronici a koukají na mě.Potom z nich vyletí duše.Poznávám je,jsou to ty děti,které Purple zavraždil.Potom ale jedna šedá a tu nepoznávám.Všimnu si,že mají kolem nohy omotaný řetěz a každý se táhne k animatronikovi,do kterého bylo jeho tělo nacpáno.Ta šedá vede s Shadow Bonniemu.To je tedy ten chlapec,který zemřel v tlamě Fredbeara.Potom se opět vtělí do animatroniků a ti ožijí. 

Potom tma a jen stín

Tentokrát jsem v kanceláři a opět vidím fialového muže.Navléká si jakýsi kostým.Je to fialový medvěd,podobný Freddymu.Potom jde pryč nevrací se nějakou chvíli.Ale potom to hrobové ticho naruší klapaní animatroničích noh.Do kanceláře vleze Purple s Freddym.Sundá si masku a Freddyho rozmlátí.Takhle se to opakuje i  Bonniem,Chicou,Foxym a Golden Freddym.Freddyho zasáhl hlavně na nohách,kdežto Bonniemu urval část obličeje a ruku.Chice rozerval čelisti a usekl jí lokty. Foxyho zasáhl na břichu a hlavě.Golden Freddymu poničil jen ucho.Purple si sundal kostým a rozhlédl se.V tom se zastavil.Ohlédl se a uviděl duše dětí.Chvíli si s ní hráli,ale Purple začal utíkat.Děti ho pronásledovali.Zahnaly ho až k Part and Servise.Purple na sebe navlékl kostým Springtrapa,bývalého Spring Bonnieho, s domněním,že bude v bezpečí.Najednou z něj vystříkla krev.Začal se dusit a ze všech částí vytékala po proudech krev.Všechny tyče mu projeli tělem on upadl do bezvědomí.Potom už nic.Duchové se usmáli a odletěli.

Potom tma a jen stín

Pro změnu jsem se teď objevila v Part and Servise s rozbitými animatronikami.Viděla jsem v nich duše dětí a usoudila jsem,že jsou rády,neboť se usmívali a nejspíš si povídali.Rozhodla jsem se,že tu pizzerii trochu prozkoumám.Když jsou animatronici ve sklepě,neměly by být nahoře nějací nový? Zaletěla jsem se podívat nejdříve na Springtrapa/Purpleho.Nic nedělal,jen ležel v zaschlé krvi.Konečně jsem dorazila do haly.Hrozně se to změnilo.Na Show stage stáli nový animatronici.Byli roztomilejší a hezčí,ale mě se líbili ty staří.Místo Pirate Cove byla Kids Cove.A v ní něco,co vypadalo jako bílo-růžová liška.V druhém rohu uvidím music box a v něm sebe.Vedle mě jsou BB a JJ. Balonková dvojčata.Proč mě to jen nepřekvapuje?Na show stage je známá trojka,ale Freddy je tlustší,Chica hubenější a Bonnie je modrý.Mangle je bílo-růžová a děti to žerou.Potom odletím zpět do PaS.

Potom tma a jen stín

Znovu jsem se probudila,ale někde úplně jinde.Zjistila jsem,že Springtrap ožil a že tohle se hororová atrakce,jménem FazBear Fright: The Horror atraction. Zajímavý název.Když jsi to jdu prohlédnout,narazím na duše dětí.Nic neříkají,jen smutně koukají.Potom jde cítit žár.Rychle vezmu děti a utíkáme pryč.Springtrap s námi.Po cestě něco říká,já mu nerozumím,ale podle toho,jak se děti usmáli,to bude dobré.Zastavili jsme si a já nevím odkud jim podala balonek a Springtrapovi taky.Sobě též.Poté Springtrap něco řekl,děti se usmáli a vyšla záře.Viděla jsem,jak naše těla,tím myslím animatroniky padají na zem a my se usmíváme.Jsme duše a jdeme do zaslouženého klidu.

Potom jen tma a stín

Najednou jsem něco ucítila.Bylo to škubnutí.Rychle jsem otevřela oči a uviděla smějící se děti v tělech mnohem strašidelnějších animatroniků.Noční můry.Vzápětí jsem zjistila,že jsme u někoho doma.Byli tu všichni a všichni se smáli radostí.Bonnie,Freddy,Chica,Foxy,FredBear,Nightmare,Já,Springtrap,Mangle,Plushtrap.Usmála jsem se taky a zjistila,že jsem doopravdy u někoho doma a máme ho jít strašit.Dítě...

Tma..

,,Mari! Mari sakra,vstávej ty kočko.Ty taky prospí celý den."Co se stalo? Celá vyklepaná otevřu oči a vidím Williama,jak na mě kouká.Byl to jen sen.Jen sen.Jen sen,uklidňuji sama sebe a přitom vím,že to není pravda.Co když ten sen,co když je to pravda? Co když se to stane? Nebo stalo.William odešla a já se naplno rozbrečela.Nevím ani,jak dlouho bych takhle byla,kdyby nepřišla mamka.

,,Co se děje,zlatíčko?" V jejím hlase byli slyšet obavy.Budu mít problém to jenom ze sebe vysoukat.

,,Já-já.No,mě-měla jsem se-sen.Byl hnusný a teď je mi smutno" výborně Mari,hůř už by to říct nešlo.No dobře,ale já jí to nemůžu vyklopit a říct,že do tý prokletý pizzerie prostě nejdu.

,,Přinesla jsem ti oblečení.Tvoje nejoblíbenější.A neplač byl to jen sen" kdybys tak věděla.

,,Díky" usměju se skrz slzy a mamka zmizí.Obleču si to,co každý den,jen čistější a nesmrdí to.Černé triko s proužky a knoflíky,černé kalhoty a bílo-černé podkolenky.Učešu svoje černé vlasy,pohladím Sušenku a jdu do kuchyně,kde už čeká rodina.Usmějí se a jdeme.Těším se na Simer,ale mám strach z té pizzerie.Klid Mari,byl to jenom sen.Chvíli jsme šli,až jsme uviděla obrovskou ceduli a velkým medvědem.Freddy Fazbear.Když jsme došli před pizzerii,uviděla jsem Simer.Hned se k nám vrhla a objímala nás.Já a William jí taky,ale mojí pozornost upoutalo něco jiného.Mladý muž ve fialové.Vlastně celý fialový.Když si všimnul,že na něj koukám tak se usmál,ale škodolibě a pokračovat po svých.Citelně jsem sebou trhla,až se Simer zeptala,co se děje.

,,Nic.Jenom jsem se trochu lekla toho..ehm,toho bezdomovce" Simer se rozesmála.Pak jsme šli za tetou a strejdou a vkročili jsme dovnitř.Bylo prázdno.Aby ne,dneska je to tu jenom pro nás.Posedali jsme si takhle : Já,William Simer,Máma,táta,strejda,teta,babi,děda.Potom začalo představení.Freddy nás uvítal a Bonnie dolazoval kytaru.Znělo to příšerně.Chica se na nás otočila a začala zpívat.S Bonnieho kytarou a Freddyho hlasem,který se mísil s tím Chiciným vznikla hezká hudba.Když dohráli,tak zpívali už jemněji,protože jsem jedli.Co jiného než pizzu,když jsme v pizzerii..Já jsem měla šunkovou,Willam taky,Simer měla sýrovou a ostatní mix.Po tom,co jsem dojedla a co jsem šla oznámit mamce,že se jdu projít po pizzerii,jsem skutečně šla.Nejdřív jsem se zastavila u Pirate Cove.Vykoukl Foxy a tvářil se překvapeně.Nicméně začal s vystoupením a když ho dokončil,sklidil u mě obrovský potlesk.Očividně byl šťěstím bez sebe a usmíval se i potom co jsem došla k Marionette. Vykoukla a podívala se na mě.Já jsem se na ní smutně podívala a ona,světe div se, se zatvářila smutně taky.U ní to není nic lehkého,když se musí pořád usmívat.Položila mi ruku,se třemi prsty na rameno a objala mě.Něco mi zašeptala.

,,Budeš to mít rychlé,ale bude to bolet.Potom budeme ty a já jedno." Potom mě pustila a usmála se.I já,i kdy pořád trochu smutně,ale úsměv to byl.Nebo,spíš pokus o něj.Marionette mi podala plyšáka.Byl to FredBear. Tázavě jsem se na ní podívala.

,,Donec to prosím do skladu Shadow Bonniemu.Slíbila jsem mu,že mu ho donesu,ale přes den nesmím pryč a v noci mě pro změnu drží Mike pod pokličkou."

,,Jasně" usmála jsem se.Ona taky a zalezla.Obešla jsem Pirate Cove,zamávala Foxymu,on mě a vydala se do skladu.Docela mi trvalo ho najít,ale povedlo se.Když jsem otvírala dveře,tak zaskřípěly.Příšerný zvuk.Hned jak jsem vešla se přede mnou objevil stín králíka.Shadow Bonnie. Trochu nesměle jsem mu podala plyšáka a on se usmál.

,,Děkuji."

,,Nemáš zač" momentíček..,,Ty jsi to dítě?"Bonnie vypadal polekaně,ale nakonec se vymáčkl.

,,Jo,jsem,ale nikomu to neříkej! Prosím"

,,Neboj" usmála jsem se,on taky a odešla jsem.Nevím jestli mám halucinace,ale animatronici se chovají doopravdy mile.A ještě něco,bylo tu takové horko?

,,Mami?"

,,No?"

,,Můžu jít ven?"

,,Jo,ale brzy se vrať" mám smutnou zprávu.Nejspíš už se nevrátím.Objala jsme ji a odešla ven.

Konečně čerstvý vzduch.Při pomyšlení,že tohle je pár posledních hodin mého pobytu v tomhle těle,jsem si to užívala.Hned naproti byl park.Co se mi může stát? Jedině to,co se stane.Je to smutné,ale je to tak.Je to taková blbost.V takovýhle chvíli si připadám jako idiot.Prostě..Většina lidí,se smrtí nechce smířit i když to ví už několik let dopředu a já to zjistila teprve dneska a jsem vyrovnaná.I když se trochu třesu.Tohle je doopravdy pitomost.A jak se mám chovat? Že to předvídám? Že o tom nevím? To bude asi nejlepší.Tvářit se,že o ničem nevíte a přitom víte všechno.Úplně všechno.Co se stalo,co se děje a co se stane.A vy prostě mrzutě sedíte a nemůžete tomu nějak zabránit.Pošetilost.Vážně takhle uvažuji já? Devítiletá holka,která ještě nenastoupila do školy a už má zemřít a ví toho na svůj věk tolik?Pitomost je doopravdy hezké slovo.Připadám si jako naivka,která nic neví.Kdybych nechtěla umřít,tak bych sem nechodila ne? Na druhou stranu,se mnou zemře ještě několik dalších a já jim snad budu moct pomoct.No tak.Ten sen.Kdyby se mi nezdál,nesmířila bych se s tím.Takhle je to lepší.Výhled na pizzerii mi zacloní mužská postava,která je fialová.Je to tu..

,,Proč nejde do pizzerie? jako vážně? 

,,Jsem tam,al je tam horko,tak jsem se šla projít"

,,Aha.Můžu?" na vraha je nějaký zdvořilí.Zdání často klame..

,,Jistě" Přisedne si a já už vím,co se bude dít.Vrhne se mi kolem krku a já cítím něco teplého na triku.Muž se odtáhne a vytáhne ze mě nůž.Směje se.Já pomalu krvácím.Pohlédnu na svojí ránu začnu brečet.Nevím proč.Jsem s tím smířená.Asi je to reakce každého,kdo umírá.Ale po tvářích mi stékají krvavé slzy.Už nedokážu plakat vodu.Nakonec se sesypu na zem a to je to poslední,co jako člověk cítím.

*

Probudím se.Zjistím,že sen byl pravdivý a Marionette mluvila pravdu.Já a ona jsem teď jedno.

*

Konec příběhu

*

Takže...

Přeji dobou noc.

+4

Příběhy a povídky

Autor: pouchlusněbe   |   Publikováno: 04.04.2016   |   Zobrazeno: 672x