Povídka: Přesčas

Dnes tu pro vás máme krátkou, takřka hororovou povídku.

Ten den v továrně byl těžký. Několik dělníků onemocnělo, proto bylo spoustu práce. Všichni už odešli, protože končila směna. V továrně zůstal jen Jim, chtěl ještě něco vyřídit. Venku byla tma a on měl pak zamknout a zkontrolovat celou továrnu. Vedoucí mu věřil, ostatně, Jim to nedělal poprvé. Práci dodělal rychle, neměl toho moc, a tak vyrazil na obchůzku s velkým svazkem klíčů.

V kanceláři bylo vše v pořádku, jen na stole byl trochu nepořádek. Jima to překvapilo, neboť vedoucí byl pečlivý a pořádek milující člověk. Shrnul tedy alespoň rozházené papíry na hromádku a odešel z kanceláře. Pečlivě ji zamkl a vydal se zkontrolovat výrobní halu. V hale bylo ticho, slyšet bylo jen občasné zavrzání strojů. Jim měl tohle místo rád. Vládlo tu jakési kouzlo. Jim ještě jednou přelétl halu pohledem a chystal se zamknout, když v tom něco upoutalo jeho pozornost. Měl pocit, že se před ním něco pohnulo. Jim rozsvítil baterku a nahlédl za velký stroj. Nic. Ani nikde jinde nic nebylo. Jim se oddechl. Nejspíš se mu něco zdálo, je přepracovaný a co nejdřív… „CVAK!“ Zarazil se. Tohle nebyl zvuk ztichlé noční továrny. „CVAK! CVAK, CVAK, CVAK!“ Znělo to, jako kdyby někdo klepal nehty o stůl. Jim zkusil zavolat: „Haló, je tu někdo?“ Nic se neozvalo, jen ozvěna mu potichu vrátila: „Halo, halo, halo…“ Jim byl z toho zmatený. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Asi to opravdu bude přelud… „CVAK! CVAK, CVAK! CVAK, CVAK, CVAK… ÍÍÍÍÍÍ!!! ŽUCH! CVAK, CVAK, CVAK, CVAK,CVAK…“ Jim to slyšel jasně a zřetelně. Něco spadlo a pak to uteklo. Rozhodl se, že to vyřeší. Rozsvítil velké světlo a to ozářilo celou halu. Náhle měl Jim pocit, jako by všechna stvoření, která tu kdy byla, se lekla světla a rychle se běžela schovat. „BUCH, BUCH. BUCH!“ „Přeci jen je nějaké venku,“ usmál se pro sebe Jim a ozbrojil se železnou tyčí opřenou o zeď. „BUCH, BUCH, TŘÍSK, PRÁSK!!!“ Světlo zhaslo. „Sakra,“ pomyslel si Jim. „Zrovna teď musí vypadnout pojistky!“ Rozsvítil baterku a posvítil přímo mezi dvě velké černé oči. Baterka mu vypadla z ruky a roztříštila se o tvrdou podlahu. Zatuchlý továrenský vzduch prořízlo ostré zavrčení. Pak se ještě několikrát ozvalo „BUCH!“ a továrna úplně ztichla.