10 nejjedovatějších hadů a zvířat na světě

Česká republika má obrovské štěstí, protože u nás se vyskytuje minimální množství jedovatých hadů žijících ve volné přírodě. A navíc, proti hadímu kousnutí máme v České republice adekvátní vakcíny, takže kdyby na to přišlo, lékaři jsou člověka schopni zachránit. Jinak jsou na tom v Austrálii. Celkově se na světě nachází 25 nejjedovatějších hadů, z nichž 21 druhů žije právě v Austrálii a to nejen ve volné přírodě. Sem tam nějaký ten had zavítá dokonce i na místní pláže nebo rovnou do ruchu velkoměst – stává se jen velmi zřídka. My se ale podíváme i na jiná jedovatá zvířata, ze kterých mají lidé oprávněně strach už od pradávna.

Taipan velký

Za nejjedovatějšího hada na světě je považován právě taipan velký, jehož délka může dosahovat až tří metrů, čímž se zároveň řadí mezi největší hady svého druhu na světě. Jeho hlavní kořistí jsou krysy a myši, taipan má naprosto jedinečný čich a často se zdržuje u podřeží Austrálie nebo Nové Guineje – zejména v místních farmách, stodolách a domech, kde se často vyskytuje kořist.

Taipan velký, na rozdíl od jiných hadů svého druhu, nenapadá člověka bezvýznamně. Taipan útočí jen v případě, že má pocit ohrožení nebo je zahnán do kouta, odkud není úniku. V takovém případě je velmi, ale velmi agresivní a množství jedu, které dokáže do své oběti vpravit, je naprosto smrtící. Jediným uštknutím by taipan velký dokázal usmrtit až 100 lidí. Tak silný je jeho jed a navíc účinkuje opravdu velmi rychle.

Jed způsobí naprosté ochabnutí svalů, svou oběť tak naprosto paralyzuje přímo na místě. Po několika minutách dochází z ochabnutí svalů v dýchacích cestách a tak i k udušení. 

Pakobra východní

Pakobra východní je druhým nejjedovatějším hadem na světě a hlavně je jedním z mála hadů, který je poměrně dost útočný, agresivní a extrémně nebezpečný. Pakobra se vyskytuje hlavně na některých místech v Austrálii, Tasmánii a byla spatřena několikrát dokonce i v oblasti Nové Guineje, kam byla údajně zavlečena člověkem a vypuštěna. Pakobra má velmi specifický útočný styl. Když se totiž chystá zaútočit, stočí své tělo do tvaru písmene S a pomalu se zvedá ze země tak, aby dosáhla na svou kořist nebo ochránila sama sebe. Pakobra má velmi jedovaté, ale krátké zuby, takže útočí rychle, nenápadně a s otevřenou tlamou dokořán. Jed po napadení účinkuje velmi rychle, dochází ke špatné srážlivosti krve, což vede až k úplnému vnitřnímu krvácení. Pakobra východní může mít různé zbarvení, které se navíc během života mění – v dospělosti má většinou jednotnou barvu, která může být černá, oranžová, žlutá nebo dokonce zelená a hnědá. Mladí jedinci jsou naopak barevní a na jejich hlavě se nachází široký černý pás, podle kterého je lze poznat.

Mamba černá 

Mamba černá je třetím nejjedovatějším hadem na světě, který se vyskytuje jen v Africe. Mamba může dorůstat dokonce až do délky čtyř metrů, čímž se řadí mezi jednoho z největších a nejsilnějších hadů na celém světě. Mamba černá není od přírody útočným hadem, ale jinak je tomu v případě, že se dostane do ohrožení, pak je agresivní. Zvlášť agresivní je ovšem v případě, že se hrozba nachází mezi ní a jejím domovem, kde má své útočiště.

Mamba, ještě předtím než zaútočí, zpravidla dává výstrahu a to tak, že vztyčí hlavu do poměrně velké výšky. Poté do své oběti vpraví jed - zpravidla kouše i několikrát, když je boji vystavena a je v nebezpečí, který má smrtící účinky do 15 minut. Existuje pochopitelně protijed, ale ten funguje jen v případě, že je podán okamžitě. Jedná se však o velmi drahou, těžko dostupnou látku, kterou si mohou dovolit skutečně jen ti, kdo setkání s hadem předpokládají. 

Špatně se někteří lidé domnívají, že musí mít mamba nutně černou barvu. Barevné odchylky jsou u tohoto druhu naprosto běžné a had může mít jakékoli zbarvení. Typickým znakem každé mamby je zbarvení vnitřních stěn v ústech, které je černé a od kterého získal tento druh také své pojmenování. 

Pakobra páskovaná

Pakobra páskovaná se vyskytuje hlavně v oblasti jižní Austrálie, ale výjimkou není ani pobřeží v oblasti Tasmánie. Pakobra páskovaná nevyhledává lidi, žije hlavně v bažinách, údolích a v místech, kde se lidé běžně nevyskytují. O to je pro tento druh hada náročnější, když se s nějakým člověkem setká, většinou totiž předpokládá nebezpečí – nikoli vždy. Pakobra by jediným, uštknutím dokázala usmrtit i čtyři lidi, její jed je skutečně velmi silný. Jed v těle vyvolá otravu, která se projevuje do 5 minut od uštknutí, poté dochází k selhání organismu a není-li včas podán protijed, oběť pakobry umírá. Pakobry často před útokem vydají jeden signál, že budou útočit a když už dojde na útok, ve velké většině případů had útočí do spodní části těla.

Vodnář Belcherův

I když to tak možná nezní, tak vodnář belcherův je jedovatý vodní had, který má na svém kontě obrovské množství uštknutí. Tento mořský had vydrží na jedno nadechnutí pod vodou až 8 hodin, dokáže pod vodou i spát, poté jen vyplave na hladinu, opět se nadechne a může být opět několik hodin pod vodou. Vodnář Belcherův je sice celosvětové považován za nebezpečného hada, ale množství jedu, které dokáže během jediného uštknutí do oběti vpravit, je velmi malé. Je-li do několika minut ne-li dokonce do hodiny, podán protijed, oběti se nic nestane. Velmi často jsou oběťmi hlavně rybáři, kteří ručně vytahují sítě s rybami z moře. Hadi si totiž mezi rybami v sítích hledají potravu a člověka v tomto případě vidí jako potencionální nebezpečí.

Čtyřhranka Fleckerova

Od hadů k medúzám. Čtyřhranka Fleckerova je často nazývána jako mořská vosa a pro člověka ve vodě představuje skutečně obrovské nebezpečí, které navíc nelze příliš předvídat. Čtyřhranka Fleckerova patří mezi nejjedovatější živočichy světa, patří mezi mořské žahavce a na první pohled vypadá čtyřhranka jako hranatá medúza. Její výhodou, ovšem nikoli výhodou pro člověka je, že ve vodě téměř není vidět. Chapadla čtyřhranky mohou být dlouhá až dva metry, na každém z nich se přitom nachází buňky, které jsou naplněny jedem. Pokud dojde k požahání, na kůži člověka jsou vytvořeny léze – podobné popáleninám, požahání je doprovázeno silnými bolestmi a po několika minutách může dojít k celkovému selhání lidského organismu. Při požahání je velmi důležitá první pomoc okolních plavců – požahaný je většinou paralyzován a topí se. Čtyřhranka se vyskytuje ve vodách na pobřeží Austrálie. 

Pralesnička strašná

Pralesnička strašná je malá žabka, která vyniká svou zelenou, žlutou nebo oranžovou barvou. Na první pohled krásná a velmi roztomilá žabička, ovšem z druhého pohledu velmi jedovatá a nebezpečná žába, která by dokázala usmrtit i několik lidí najednou. Pralesnička strašná má svůj jed uchován na kůži, jed ale neprodukuje záměrně, například jako hadi, ale slouží žábě jen jako prostředek k ochraně před různými živočichy žijícími v pralesích. Tento jed je velmi vzácný a i když pralesničky patří mezi nejjedovatější živočichy na světě, indiáni z nich jed sbírají a poté ho používají do svých foukacích šipek. Podle indiánů je člověk zasažený jedem chvíli v pořádku, po několika vteřinách padá k zemi mrtev. 

Palovčík brazilský

Palovčík brazilský je druh pavouka, který byl v roce 2010 vyhlášen za nejjedovatějšího pavouka na světě, kterému je často přezdíváno banánový pavouk. Palovčík žije jen v tropických oblastech Jižní Ameriky, nikde jinde na světě pro něj nejsou vhodné podmínky a proto je vyloučeno, že by se dostal na jiné místo na světě, například formou přepravy banánů nebo jiných plodin v místě pěstovaných. Palovčík je poměrně velký pavouk, jehož tělo je asi 6 cm velké, ale nohy jsou tak dlouhé, že často dosahují i 16 cm. Palovčík je agresivním a velmi útočným pavoukem, který má specifický styl lovu i obrany. Svou kořist pronásleduje, pronásledovat přitom vydrží poměrně dlouho a poté, co je připraven, skočí na svou kořist ze zálohy, naprosto nečekaně a vpraví do ní velkou dávku jedu. Jediné kousnutí by se pro člověka mohlo stát smrtelným, pokud není včas podán protijed.

Štír tlustorepý

Štír tlustorepý je nejjedovatějším druhem štíra, který se vyskytuje hlavně v oblasti severní Afriky. Právě tam má na svém kontě až 80% úmrtí po bodnutí, k čemuž pomáhá i skutečnost, že tento druh je nejčastěji chovaným štírem chovateli z různých kontinentů. Štíra tlustorepého lze pouhým pohledem snadno zaměnit s jiným druhem štíra, který se rovněž vyskytuje ve stejné oblasti, ale jeho jed člověka nezabije. Štíři se ukrývají ve svých vyhloubených norách, velmi často se uchylují i pod kameny, což je rizikem pro člověka. Pokud se štír lekne, automaticky se brání.

Odranec pravý

Odranec pravý je nesmírně jedovatá ryba, která si libuje v mělkých teplých vodách. Odranec si vysloužil přezdívku kamenná ryba, protože má naprosto dokonalé maskování, dokáže přetrvat v písku zahrabaná až jeden den, ale nejčastěji se schovává v korálových útesech nebo u korálů na dně mělkých vod. Nebezpečí pro člověka hrozí v případě, že na rybu ve vodě šlápne – ročně zahyne na jed odrance až 20 lidí. Ryba má totiž na svém povrchu ostny, které jsou naplněny jedem. Proti tomuto jedu sice existuje protilátka, ale ta musí být zasaženému podána během několika prvních hodin, jinak neúčinkuje. 

Nej hadí rekordy

Nejdelší jedovatý had – nejdelším jedovatým hadem je kobra královská, která pochází z Asie. Maximální délka tohoto hada byla naměřena v zoo v Londýně, kde naměřená kobra měřila okolo šesti metrů

Nejtěžší had – nejtěžším hadem na světě je bezpochyby anakonda velká, která se vyskytuje hlavně v Jižní Americe. Váha nejtěžší anakondy byla změřena na celých 227 kilogramů

Největší rozšíření jedovatých hadů – v tomto případě vede Austrálie, která má největší počet jedovatých druhů hadů na celém světě, protože tento kontinent má naprosto ideální teplotní podmínky pro přežití většiny druhů hadů

Nejrychlejší had – nejrychlejším hadem je rozhodně mamba černá, která dokáže za velmi krátkou dobu urazit vzdálenost až o rychlosti 20km/hod.

Nejmohutnější zmijovitý had – nejmohutnějším zmijovitým hadem na světě je zmije gabunská, která dorůstá do délky přes dva metry. Pokud jde o její mohutnost, snadno by se dala srovnávat s lidskými stehny. Zmije gabunská je navíc hadem s nejdelšími zuby na světě, které mohou dorůstat do délky až 5 cm