zvířata,kreslení a další věci

«Nejnovější články | zvířata,kreslení a další věci

Vytvořit blog | Nápověda

trochu strašidelný příběh 2 sourozenců

Ahoj jsem Ronja a příběh který vám dnes povím se stal když mi bylo 7 let.Já a moje rodina bydlíme v malém domku u hřbitova.Jednou sem si hrála se svým mladším bráškou Jonasem kterému byly 4 roky okolo naší zahrádky byla kamenná zeď a na její druhý straně hřbitov.Hrály jsme si s míčem ale omylem se nám povedlo míč přehodit přes zeď.Brána na hřbitov byla zamčená.Vyškrábala jsem se na zeď a seskočila na hřbitov,ale to jsem neměla dělat.Hned jak jsem dopadla na zem a udělala pár kroků a rozhlížela se kde leží míč přistoupil ke mě starý mrzutý pán a začal na mě ječet.,,Ty malá drzá holko,jak ses sem dostala brána je zamčená?!Vrať se zpět odkud jsi přišla tady to není pro malé děti jako ty!''Bála sem se ho a tak sem přelezla zeď zpátky na zahradu samozřejmě sem nešla ani pro ten míč.A tak jsem se domluvila s bráškou že večer tam pudem až tam nebude ten starý děda.Čekaly jsme než táta s mamkou usnou a pak jsme se vyplížily ven z domu měli jsme malinký baterky.pomohla jsem bráškovi na zeď protože na mě nechtěl čekat na zahradě.Pak jsem se tam vyškrábala já a jako první jsem seskočila a pak chytala brášku.Chodily jsme mezi hroby a hledali jsme míč.Byly jsme už dost daleko od zdi ale míč nikde!Najednou něco zakřupalo.KŘUP!! KŘUP!!KŘUP!!a pak ticho.Bráška se mě chytil jako klíště a nechtěl se pustit moc se bál.Já se taky bála ale ne tolik.Šli jsme dál a najednou se zvedl vítr a začalo strašně foukat.Začala nám být zima ale to byl menší problém objevil se větší.Nemohla jsem si vzpomenout kterým směrem je zeď!Rozhodla jsem se že se schováme a odpočineme si. Našli jsme středně velký kaštan.Brášku jsem vysadila na první nikou širokou větev a dala mu svou mikinu.Po chvíli usnul a já ho nechtěla budit.Po delší době se probudil protože ho probudily kroky.Oba jsme poslouchaly a najednou na nás někdo zezadu chytil!Začali jsme ječet. Ááááá!!! Néééé!!!Pusťte mě!!!!!Otočily jsme se a oslnilo nás světlo z velké baterky.Světlo se sklánělo dolů Pomalu jsme začínaly vidět osobu která nás chytila.Byla to stará paní.Řekla ať jdeme s ní.Netušila jsem co má s námi v plánu a proč chce aby jsme šli s ní.Po chvíli se zastavila a řekla ,,jste u zdi kde jste přelezli''.,,Pomohu vám na zeď hřbitov není vhodné místo na hraní pro děti''.Řekla jsem jí že jsme si chtěli najít míč co jsme omylem na hřbitov hodily a že my tu odpoledne vynadal nějaký pán.Vysadila nás a řekla nám ať si odpoledne kolem druhé hodiny přijdeme ke zdi na tohle místo že nám ten míč najde.Seskočily jsme a já jsem ke zdi odložila baterku přece jen byla tma a těžko bych si ráno pamatovala.Vrátily jsme se do svého pokoje a šli spát.Když jsme ráno vstaly byli jsme pořád unavený.Odpoledne jsme ve dvě hodiny čekaly u zdi až tam přijde ta paní co nám v noci pomohla.Seděli jsme na zdi a najednou se tam objevil ten starý protivný pán.Dnes však byl milý.Omluvil se mi za včerejší den a zeptal se jestli jsem tam nehledala míč.Řekla jsem mu že ano a že tu s bráškou čekáme na paní která nám v noci pomohla najít cestu zpět ke zdi.Začal na mě zírat a ptát se.,,Jaká paní?Tady na hřbitově jsem jen já a nikdo jiný se sem v noci nedostane''.Nakonec my podal míč který včera našel po tom co mi vynadal.Ptáte se co jsme pak s bráškou do večera dělaly?No seděli na zdi a čekaly na tu paní i když jsme věděli že už nepřijde.Pak na nás zavolala mamka že našla stará alba když byl ještě táta malý kluk.Jedna fotka nás zaskočila byl na ní táta s tou paní kterou jsme v noci poznaly.Táta nám řekl že to byla jeho prababička a že je pohřbena tady na hřbitově.Už nám to bylo jasné i když jsme tomu nemohli uvěřit.

THE END

Děkuji jestli si to přečtete až do konce a doufám že se vám ten příběh líbil :)