Ze života peklo

Můj životní příběh o šikaně - PRAVDA

Když se mamka s taťkou pohádali, bylo mi asi 7 let. Táta vyhodil mamku z domu, a tak jsme hledali nový domeček pro naše zvířátka ( máme minizoo ). Dočasně jsme se přestěhovali do našeho starého domu, který se už pomalu rozsýpal v základech. Tak jsme tam bydleli nějakou dobu, a máma našla vesnici, do které jsme se později nastěhovali. A pak jsem začala chodit do nové školy. Protože jsem stydlivá, tak jsem se držela dál od ostatních a sama. V tu dobu jsem měla vši ( nebojte, už je dávno nemám ). Jednou ráno mi mamka řekla, že mám říct učitelce že mám vši. Přišlo mi to sice trochu divné, ale poslechla jsem. Když jsem to řekla, ještě jsem netušila, že to pro mě bude osudový okamžik. Všichni ( až na pár normálních jedinců ) se mě začali téměř okamžitě štítit. Jednou jednomu klukovi spadla papírová vlaštovka, a tak jsem mu ji chtěla podat. Jenže jakmile jsem ji sebrala ze země, okamžitě mi jí ten kluk vytrhl z ruky a kopl mě do kolena. Od té doby mi říkají všivka, nadávají mi a šikanují až děsivým způsobem. Nejednou jsem si z nové školy přinesla modřiny a škrábance. Strach, bolest a utrpení mě doprovázely dlouhou dobu, a nechtěly mě opustit. Stala jsem se tichou nenápadnou obětí takzvaných VIP, kteří si svoji hyperaktivitu vybíjeli na mě. Jenže tohle končí. Jsem v 6. třídě a už nejsem ta malá holka, která se na nic nezmohla. Když jsem se párkrát opravdu naštvala, vyjela jsem po mém spolužákovi takovým způsobem, až mu něco ruplo v tričku. Oni ví, čeho jsem schopná. Tak proč to dělají?

+11

O mně

Autor: milovnice koníků   |   Publikováno: 15.06.2016   |   Zobrazeno: 776x