TALISMAN (2. část)

«Nejnovější články | Zábava,tajemství a zajímavosti

Vytvořit blog | Nápověda

Ahojky,

konečně jsem našla chvíli času a napsala jsem další část povídky Talisman. Jsem ráda, že se vám první díl líbil a doufám, že u druhého to nebude horší :). Pokud se vám bude líbit, udělám pokračování :). Zároveň chci poděkovat všem, kteří si našli čas a přečetli si povídku, těm, kteří mi zanechali komentář nebo pluska. Vážím si toho.

Pro ty, kdo nečetli 1. část povídky, tady máte na ni odkaz:

http://www.hryprodivky.cz/blog/zabavatajemstvi-a-zajimavosti/talisman-1-cast

2. Část

TALISMAN

Druhý muž mě silně držel pod krkem. Myslela jsem, že je se mnou konec. Ale nezavřela jsem oči ani neuhnula pohledem. Probodávala jsem toho muže pohledem. I přes to všechno jsem měla strach. A kdo by taky neměl? Najednou jsem z větví stromů něco zaslechla a viděla proletět dva šípy. Jeden mířil ke mně. Nebo na toho muže, co mě držel pod krkem?

Šíp zasáhl muže, který mě držel pod krkem. Vykřikl bolestí a povolil své sevření. Využila jsem příležitosti. Kopla jsem ho do nohy, vykroutila se mu a utekla. „Stůj!“ Zakřičel jeden ze čtyř chlapů, ale v tom okamžiku ho zasáhl šíp do ruky. Vykřikl. Třetí se mě snažil chytit, ale cosi se mu dostalo pod nohy a spadl na zem. Čtvrtý, také podle mě i největší srab se na chvíli zastavil. Nevěděl, co má dělat. Já jsem mezitím nenápadně vběhla mezi keře, přikrčila se k zemi a čekala, co se bude dít. Byla jsem zmatená. Kdo nebo co střílelo ze stromu? A proč mě zachránil? „Sakra, co tam tak stojíš, běž za ní!“ Vykřikl jeden z mužů, co měl šíp v ruce. Snažil se překovávat bolest. Najednou těsně kolem všech chlapů, co se mě snažili dostat, proletěli šípy. „To nevypadá dobře, měli bychom vypadnout. Ta holka nám za to nestojí. Chytíme ji a dostaneme, co chceme jindy.“ Navrhl jeden. Ten co mi připadal, jako jejich „vůdce“ neochotně přikývl. Nejspíš nechtěl přijít o život, a tak všichni čtyři běželi pryč.

Zůstala jsem na místě. Ze stromu přesně na tom místě, kde před chvílí stáli čtyři chlápci, seskočili, dvě postavy. Neviděla jsem, kdo to je, ale blížili se ke mně. Zatajil se, mi dech. Rozhodla jsem se nevycházet. Sice mě zachránili, ale z jakého důvodu? Třeba můj talisman, co chtěli i čtyři muži, chtějí tyto dvě postavy sami pro sebe. Ale to je hloupost. Proč by ho chtěli. Vždyť je to jen obyčejný přívěšek. Někdo rozevřel keř a vytáhl mě z něj. Stála jsem tváří v tvář dvěma postavám v kápi. „Co jsi zač?“ Zavrčela první postava. Usoudila jsem, že podle hlubšího hlasu a typu postavy to bude muž. „Já-já nevím… Utíkala jsem, před těmi chlapi, kteří se mě snažili chytit…. Kdo jste?“ Vysoukala jsem ze sebe. „Počkej, nevidíš, že je vystrašená? A my jí moc nepomáháme se uklidnit.“ Řekl ten druhý. „Dobře, dobře, máš pravdu.“ Pověděl první a sundal si z hlavy kápi. Druhý udělal to samé.

„Omlouvám se za své chování. Já jsem Tauravarno, v překladu to znamená mocný nebo ochránce.“ Mírně se poklonil. „Jak už si myslím poznala, jsem elf.“ Dodal. Poté promluvil ten druhý. „Já jsem Chris.“ Také se mírně poklonil. „Ale bohužel nejsem elf. Patřím mezi obyčejné lidi.“ Dívala jsem se na oba s úžasem. Sice jsem věděla, že se elfové a podobně můžou existovat, ale nikdy jsem nečekala, že bych nějakého mohla potkat. „Velice ráda vás poznávám.“ Vysoukala jsem nakonec se sebe. „Já jsem Raven.“ Představila jsem se. „Co po tobě ti muži chtěli?“ Zeptal se mě Chris. „Já…nevím. Nikdy jsem je neviděla.“ Trochu jsem zalhala, i přesto, že jsem nechtěla. „Hmm… nevypadali na to, že by se za tebou hnali bez cíle. Něco chtěli. Něco tvého.“ Podíval se na mě Tauravarno. Věděla jsem, že nemá cenu lhát. V duchu jsem vzdychla a vyndala z kapsy svůj amulet. „Myslím, že chtěli toto. Je to můj talisman. Dostala jsem ho od své matky a….“ Na chvíli jsem se odmlčela. Vždy na to nerada vzpomínám. „A je to, to jediné, co mi po matce a rodičích zbylo…“ Chris a Tauravarno doslova hypnotizovali amulet. Všimla jsem si toho a ruku, ve které jsem ho svírala, si přitáhla blíž k tělu. „Viděl jsi to?“ Podíval se Tauravarno na Chrise. Ten přikývl. „Vy-vypadal úplně stejně jako….“ Vydechl Chris. Poté si s Tauravarnem vyměnili pohledy. „Vážně ho máš po své matce? Neukradla si ho?“ Zeptal se opatrně Chris. „Ano, proč bych něco takového kradla?“ Řekla jsem trochu dotčeně. Pokud nepotřebuji jídlo nebo peníze abych si mohla koupit věci potřebné k přežití, nikdy nekradu. „Nechtěl jsem se tě nějak dotknout.“ Pokračoval. „Ale…je hodně podobný jednomu „talismanu,“ který hledáme.“ Pozvedla jsem obočí. „Hledáte? Proč?“ Místo odpovědi Tauravarno zavelel. „Musíme jí dovést k všemocné čarodějce.“

Byla jsem zaskočená ještě víc. „Všemocná čarodějka? Proč? Kdo to je? Jak vám mám vůbec věřit?“ Tauravarno vzdychl. „Zatím ti řeknu jen toto. Naše země postrádá elfí princeznu a tenhle talisman nás k ní může dovést. Už se jí pokoušíme najít dlouhá léta, ale marně. My elfové žijeme i několik tisíce let.“ Vysvětlil. „Ale pokud se neprokáže, že to není to, co hledáme, víc ti neřeknu. Pokud se ukáže, že je to opravdu on, řekneme ti více.“ Chris přikývl na souhlas. Já jsem jen zírala a nebyla jsem schopná odpovědět. V hlavě se mi honily myšlenky. Vždycky jsem si myslela, že je to jen obyčejná věc, kterou mám po své matce. Nikdy bych nevěřila, že může být i něco víc. Nakonec jsem se jim rozhodla věřit. Co také můžu ztratit. „Tak dobře. Půjdu za tou všemocnou čarodějkou, jak říkáte, ale nic víc.“ Chris se na mě usmál. Pořád jsem si myslela, že je to jen obyčejný šperk.
Kdybych jen věděla, jak jsem se mýlila. Kdybych jen tušila, jaká je přede mnou dlouhá cesta, co se dozvím od všemocné čarodějky. Asi bych tak rychle nesouhlasila. Radši bych se obrátila a nenápadně se vypařila. Ale to jsem neudělala. Mým osudem nebylo utéct, ale…

Pokračování příště.

A tady jsou obrázky některých postav z Talismanu. Raven jsem dávala už v minulém článku:

Čtyři muži, kteří se snažili dostat Raven: