Zábava,tajemství a zajímavosti

Shaminin boj

Ahojky. Pokusila jsem se napsat povídku o jedné postavě z Arteiny (virtuální vesnice). Doufám, že se vám bude líbit :).

Byl chladný zamračený den. Ve vzduchu jako by bylo cítit zlo. Shamin se rozhodla jít si zatrénovat.
Došla do lesa a začala trénovat. Najednou za sebou uslyšela nějaké zvuky. „Kdo je tam?“ Ohlédla se za sebe. Když nikoho neviděla a ani se nikdo neozýval, pokračovala v tréninku. Zanedlouho uslyšela zase zvuky za sebou. Přestala trénovat a zadívala se do hlubokého lesa. Najednou jí kolem hlavy pro svištěl šíp. A další, a další. Ozvalo se zlé zasmání. Shamin se podívala na místo, odkud hlas vyšel, ale nikdo tam nebyl. „Ať jsi kdo, jsi, ukaž se! Nebo se mě bojíš, a proto se nechceš ukázat?“ Pozvedla obočí. Hlas se ozval znovu. „Já a bát se? Holčičko, nechtěj mě rozesmát.“ Najednou se před Shamin začal rýsovat černý hmotný stín. Nebyla to ani Veronika ani Cissy. Vždyť ani nebyla v Arteině. „Kdo jsi a co tu chceš?“ Podívala se na stín. Moc strachu jí nenaháněl, ale pro jistotu pevně svírala svůj kord v ruce. „Ty mě nepoznáváš? Ach, vy mladí. A navíc, v té době jsi ještě nebyla na světě“. Zazněl ženský hlas, který se v tu chvíli podobal hromu “Patřím mezi nejmocnější čarodějnice všech dob. Pořád si myslíš, že bych, jsem se měla bát já tebe?“ Zle se zasmála. Shamin mírně zakroutila hlavou. I když o ní nikdy neslyšela, cítila moc, která z ní sálala. Začínal se jí trochu zmocňovat strach, ale nedávala to najevo. „Ptám se znova. Co tu chcete? Nebo co chcete po mně?“ Podívala se na stín. Ten se jen zasmála. „Co bych tak chtěla? Já bych toho chtěla hodně má zlatá, ale proč bych se nemohla pobavit?“ Jen co to dořekla, vystřelila na ni černou kouli. Shamin ji odrazila. Natáhla svou ruku a začínala jí zatínat v pěst. Shamin najednou začala silně bolet hlava. Padla na kolena. Snažila se vstát, ale bolest byla silná. Silnější nikdy necítila. „To bylo pro zahřátí.“ Stáhla ruku a Shamin se postavila na nohy. Prudce mávla rukou, aby jí odhodila dozadu. Nic se nestalo. „Primitivní kouzlo. Zkus to znova!“ Pobaveně se zasmála. Shamin přimhouřila oči. Přece si ze mě nebude dělat legraci tenhle stín, o které nikdo neví, že existuje. Pomyslela si. Vyslala na ni oslepující kouzlo. V tu ránu natáhla ruce a z nich vystřelily blesky a další proudy. Oslepený stín zařval bolestí. „Pořád si myslíš, jak jsem slabá?“ Ušklíbla se Shamin. Využila příležitosti. Najednou se před stínem objevilo dalších pět Shamin a vystřelily na něj černé koule. „Dost!“ Vykřikl stín. Zvedl se silný vítr. Luskla prsty a před ní stála jen jedna Shamin. Chytla jí pod krkem. Snažila se vyprostit, ale nešlo to. „Uznává, že si silná, ale ne tak moc. Máš se ještě co učit, pokud chce porazit své soupeře.“ Pustila ji a použila na ni kouzlo, díky kterému se nemohla hýbat. „Už mě to s tebou přestává bavit.“ Začala chodit sem a tam. Pak se na ni otočila a podívala se na ni. „Nevidíme se naposledy. Já jsem všude. Jsem tvůj strach, tvá bolest! Schováš-li se kamkoliv, já si tě najdu.“ S těmito slovy stín zmizel. Shamin jí volala, ať se vrátí. Chtěla to skoncovat hned. Ale nikdo jí neodpovídal. Bylo slyšet jen vytí vlků v dálce. Shamin sebrala kord a rychle utíkala pryč. Musela o tom stínu zjistit více. Dříve než se zase objeví. Musí být připravená. 

+4

Příběhy a povídky

Autor: Catherine   |   Publikováno: 29.01.2016   |   Zobrazeno: 780x