Zábava,tajemství a zajímavosti

HOROR 3- POSLEDNÍ LETNÍ TÁBOŘENÍ

Ahojky. Mám tu pro vás 4. horor, který jsem napsala sama. Doufám, že se vám bude líbit, jako ostatní horory. 

Poslední letní táboření

Jsem Nikol. Bylo mi tenkrát 17 let, když jsem jela se svou kamarádkou tábořit na okraj lesa. A to co se tam událo, mi úplně změnilo život.
Jednou v létě jsem se s mojí kamarádkou Danou rozhodla, že si spolu užijeme víkend a pojedeme tábořit na okraj lesa, kde jsme si jako malé hrály. Když jsme tam dorazily, vypadalo to tam úplně jinak, než si pamatuji. Strašidelně. Rozdělali jsme stan, přinesli dříví a udělali vše, co se při táboření dělá. Venku se začalo ochlazovat a začal foukat vítr. Sedli jsme si k ohni a povídali si strašidelné příběhy. Už bylo pozdě a tak jsme se rozhodli jít spát. Já nemohla usnout. Na tomto místě bylo něco divného, ale nemohla jsem přijít na to, co to bylo. Dana se mě zeptala, co mi je. Ale já to nevěděla. Jen jsem měla divný pocit. Asi v jedenáct hodin jsem slyšela kroky kolem stanu. Hned jsem probudila Danu. Počkali jsme, až kroky ustanou a pak jsme vylezly ze stanu. Nikdo venku nebyl. Žádné stopy, prostě jsme nic nenašly. Pak, jako by se v lese v křoví něco pohnulo. Podle mě, to zvíře nebylo. Ale Dana trvala na tom, že to bylo zvíře a že se mi jen něco zdálo. A zalezla zpátky do stanu. Rozhodla jsem se prozkoumat les. Vzala jsem si baterku, kapesní nožík a šla jsem. V lese byla velká tma a ještě větší zima. Uslyšela jsem za sebou kroky. Ohledla jsem se, ale nikdo tam nebyl. Šla jsem dál. Zastavila jsem se u jezírka a podívala jsem se do něho. Po tom co jsem viděla, jsem se zděsila. Za mnou stála nějaká postava, ale neviděla jsem jí do tváře. Rychle jsem se ohlédla, ale zase za mnou nikdo nebyl. Začínala jsem mít strach. Chtěla jsem se vrátit, ale nevěděla jsem, kde jsem a kudy vede cesta ven z tohoto lesa. Začala jsem se uklidňovat. Snažila jsem se najít směr, kterým jsem šla a vydala jsem se jím. Jenže se mizelo, že chodím pořád dokolečka. U toho jezírka jsem byla už 3x. Zabloudila jsem. Nevěděla jsem, kde jsem, ani jak se odtud dostanu. Zase jsem uslyšela ty divné kroky. Blížily se. Začala jsem utíkat. Když jsem se zastavila, žádné kroky nebylo slyšet. A zas jsem byla u toho jezírka. Jak se to stalo? Běžela jsem pořád rovně, aniž bych zabočila a zase jsem u jezírka. Začala jsem panikařit. Měla jsem strach. Asi jsem udělala chybu, když jsem se sama vydala do lesa. Měla jsem žízeň, a tak jsem se napila z jezírka. Najednou za mnou někdo promluvil. Otočila jsem se a chtěla jsem vykřiknout, ale ztratila jsem hlas. Ten člověk, pokud to teda byl člověk, to nevím, byla to postava v černém plášti a na hlavě měla kápi. „Uteč, dokud je ještě čas.“ Jeho hlas byl hluboký. Najednou zmizel a já tam stála sama. Vzpamatovávala jsem se z toho. Kdybych ho poslechla a utekla hned, všechno by možná bylo jinak. Asi po dvou minutách co jsem tam stála, jako opařená jsem uslyšela zvuky, škrábání o stromy. Začala jsem znova utíkat, ale tentokrát jsem za sebou kroky slyšela. To co mě pronásledovalo, mě pomalu dohánělo. Už jsem nemohla dál, byla jsem unavená a zmatená. Najednou ze tmy, tam kde bylo to, co mě pronásledovalo, se vynořila velká černá ruka a dlouhými drápy. Ucítila jsem palčivou bolest. To je vše, co si pamatuji.
Když jsem se probudila, zděsila jsem se. Byla jsem průhledná a moje tělo leželo zkrvácené na zemi. Zatímco já se vznášela kousek nad zemí. Stal se ze mě duch. Byla jsem mrtvá. Od té doby se snažím chránit lidi, co by chtěli vstoupit do tohoto lesa. Nechci, aby se jim stalo to co mně. Co se stalo s Danou jsem se, nedozvěděla. Dál než na konec lesa jsem nesměla. Také zatím nevím, kdo byla ta postava v kápi, co mě varovala nebo kdo byl ten, co mě zabil. Ale hodlám to zjistit :).

Jak se vám můj horor líbil? :)

+10

Příběhy a povídky

Autor: Catherine   |   Publikováno: 12.08.2015   |   Zobrazeno: 809x