HryProDivky.cz
Pokračko... :)
Mám stále přidávat... nebo ne???
Dost by mě zajímali vaše reakce...
7.kapitola
*z pohledu Kate*
Podívala jsem se kolem sebe abych zjistila, jestli tu není něco dostatečně vysoké na to abych mohla vylézt na okno. Židle tam žádná nebyla, ale všimla jsem si menší skřínky, která vypadala tak, že by mě mohla unést. Pomalu jsem ji začla přistrkávat k oknu, když najednou jsem uslyšela ránu, jakoby se někde rozbilo něco skleněného a přišlo to ze směru, kde se nacházely dveře do pokoje. Prudce jsem sebou trhla s přitom se bouchla o roh skřínky do své bolavé (a nejspíš zlomené) ruky. Zkřivila jsem obličej bolestí a do očí se mi nahrnuly slzy, ale nechtěla jsem to jen tak vzdát a přistrkávala jsem skřínku čím dál blíž k oknu. Když se mi to konečně povedlo byla jsem docela vyčerpaná, ale opatrně jsem vylezla na skřínku a křikla na ty tři dole: "Tak a co teďka?" "Teď opatrně vylez na okno..." řekl mi Liam a já ho poslechla "...a seskoč dolů, já tě chytím." dodal ještě, podívala jsem se dolů, byly to odhadem takový 4 metry "Já se bojím Liame!!!" řekla jsem mu "Neboj, mně můžeš věřit." říkal přesvědčivým hlasem "Neuneseš mě!!!" opakovala jsem pořád dokola "Ničeho se neboj, Liam tě unese!!!" přidala se Stacy s Louisem, nakonec jsem se odhodlala a řekla: "Tak Liame já teda skočím. Na tři, jo?" "Dobře Kate, jsem připravený!" dodal Liam "Jedna!" řekla jsem a přehodila si jednu nohu přes parapet "Dva!" následovala druhá noha "Tři!" odrazila jsem se a spadla jsem přímo Liamovi do náruče, on se usmál a díval se mi přímo do mých zelených očí: "Tak si to zvládla Kate." řekl a já měla nutkání ho políbit na důkaz, že mu hrozně moc děkuju za to, že mě opravdu chytil, přerušila to ukrutná bolest v mojí ruce, začly mi téct slzy "Liame, si moc hodný, ale mohl by si mě pustit, mačkáš mi tu ruku a hrozně to bolí." "Panebože, promiň, moc se omlouvám." řekl a opatrně mě postavil na trávník
*z pohledu Liama*
"V pohodě Liame a děkuju vám." řekla Kate a já společně se Stacy a Louisem jsme na ní hodili nechápavý pohled "Za co nám prosím tě děkuješ?" "Za co?" řekla a povytáhla obočí "Přeci za všechno. Za to, že se mnou pořád kamarádíte, i přes mou ignoraci vůči vám třem a hlavně za to, že jste mě nenechali Zaynovi na pospas." "Prosímtě, to nestálo za řeč, ale už by jsme měli jít." řekla Stacy a my se vydali pomalu za Harrym "Jak vidím,plán vyšel ." řekl a usmál se, jen co to dořekl zaslechli jsme bouchnutí vchodovým dveří a viděli jsme přicházet Nialla k nám "Všechno vyšlo? Zřejmě jo, Kate je tady." v tu chvíli jsme zaslechli křik a nadávání Zayna "Kde je ta coura!!! Kam se mohla vypařit??..." evidentně hledal Kate (jak nečekané :D ), my jsme se radši sebrali a běželi pryč respektive ke Kate domů...
8.kapitola
*z pohledu Kate*
Liam, Louis, Stacy a dokonce i Niall s Harrym mě doprovodili až domů, zazvonili jsme, jelikož jsem si zapomněla klíče, přišla nám otevřít moje mamka a bylo na ní vidět, že má radost z toho, že jsem zase doma "Katie, tolik jsem o tebe bála, jsi v pořádku?..." začla se mě vyptávat a přitom mě pevně objímala, takže jsem nemohla mluvit, asi za 5 minut mě konečně pustila a já se mohla konečně svobodně nadechnout "Tak pojďte honem dovnitř a všechno mi povíte." nahnala nás mamka všechny do domu a šli jsme do obýváku, kde se nás šest namačkalo na pohovku a mamka mezitím zašla pro něco k pití a pak se začla kluků a Stacy vyptávat "Tak povídejte, kde jste moji malou Katie nakonec našli?..." "Mami!!! Já už nejsem ta malá holčička s copánky!!! Je mi už 15 let, tak mi prosííím tě neříkej 'Katie' a už vůbec ne před mými kamarády!!!" ozvala jsem se konečně a Stacy s kluky se začli smát, když se moje mamka dozvěděla vše, co potřebovala, tak jsme se všichni rozloučili a já šla kluky se Stacy kousek doprovodit a cestou zpátky jsem měla ještě zajít do nemocnice kvůli mojí ruce, cestou se ode mě postupně všichni oddělovali, až jsem šla nakonec jen se Stacy a Liamem "Tak ahoj, uvidíme se ve škole." rozloučila se s námi Stacy a já pokračovala k nemocnici jen s Liamem, přešla jsem silnici a už vcházela do nemocnice, Liam šel stále se mnou, až mi to nedalo, otočila jsem se a řekla jsem mu "Liame, nemusíš tam jít se mnou, já tam trefím." "Já to vím, ale už je po ordinačních hodinách, ale máš štěstí, že tady pracuje můj otec a ten se ti na tu ruku podívá. Pojď se mnou." vysvětlil mi Liam, šel ke dveřím, zaklepal, ozvalo se tlumené 'Dále' a společně s Liamem jsme vešli dovnitř "Ahoj Liame, co ty tady, neměl by si být už doma, aby tě Ruth s Nicol nehledaly." řekl mu jeho otec "Já vím tati, ale tady moje kamarádka Kate má něco s rukou, tak jestli by si se na to nepodíval." objasnil mu to Liam "Dobře slečno, zatím se posaďte..." řekl mi Liamův otec "...a ty Liame počkej na chodbě, tady nebudeš nic platný." dodal ještě "Dobře, já zatím zavolám Nicol nebo Ruth, aby věděli o tom, že se chvíli zdržím." odpověděl a odešel na chodbu
*z pohledu Liama*
Sedl jsem si na chodbě na jedno z těch pohodlných křesílek a zavolal jsem Nicol "Ahoj, prosím tě přijdu dýl, jsem se svou kamarádkou v nemocnici, kdyžtak to řekni i Ruth, děkuju." "Jasně Liame, v pohodě vyřídím a kdyžtak pozdravuj od nás obou tátu a co se jí stalo?" ozvalo se z mobilu "Má zřejmě zlomenou ruku." řekl jsem "To ji udělal ten ....Zayn?" optala se ještě Nicol "Jojo, ale řeknu vám to až doma, po telefonu se to blbě vysvětluje, tak zatím ahoj." dodal jsem "Jojo v pohodě, ahoj." ukončila Nicol hovor, v té chvíli se otevřely dveře ordinace a v nich se objevil táta "Můžeš jít dál, Liame." řekl, já se zvednul z křesla a šel zpátky do ordinace......
