Pohádka o makové buchtě

«Nejnovější články | Vypečená kobliha

Vytvořit blog | Nápověda

Poněkud starší příběh, který se mi již delší dobu válí v šuplíku. Snad se bude líbit.

Bylo nebylo v jedné české vísce upekla hospodyňka Lenka makové buchty. Avšak soused Hanzlík jí tuto laskominu záviděl. Sám měl velice rád sladké, ale neměl mnoho peněz, a tak většinou musel jíst jenom uvařené brambory a ani na ty mu někdy nezbylo. Věděl tedy že se dezertu bude muset zmocnit lstí. Když Lenka odešla na jarmark, vloupal se k ní do chalupy. Místnost byla krásně uklizená, takže mu netrvalo dlouho a požadovaný objekt našel. Buchta byla na stole přikrytá utěrkou. Rychle se ji zmocnil a už už s ní chtěl utéct, když v tu se Lenka vrátila. Vzpomněla si totiž, že si sebou nevzala košík na vajíčka. Hanzlík byl přesvědčen, že ho určitě nahlásí četníkům a do žaláře se mu opravdu nechtělo. Rozhodl se proto pro jedinou možnost, která ho v té chvíli napadala. Byla jí vražda. Vrhl se na milou Lenku a začal jí škrtit. Netrvalo dlouho a nešťastnice podlehla jeho silným pažím. Sobecký Hanzlík ji nechal jen tak ležet a s ukradenou buchtou vyskočil oknem. V bezpečí domova se hned do svého lupu pustil. Byly to snad ta nejlepší makové buchty, které kdy měl. A i proto, že mu tak chutnaly snědl je na posezení všechny. Hanzlík neměl ze svého hrozného činu žádné výčitky, a dokonce se rozhodl, že si zdřímne. Když se však probudil čekalo na něj překvapení. Na prázdném plechu zbyla ještě jedna buchta. Nemohl věřit svému štěstí, ani si nevzpomínal, že by si nechal něco na potom. Bylo mu to však jedno a bez přemýšlení zhltl i poslední kus.
Uběhl týden od toho, co se pan Hanzlík naposledy objevil v hospůdce U Malé kočky. Byl zde známá firma. Chodíval sem totiž každý den a za pivo hrál na svůj flašinet. Dalo by se snad dokonce říci, že byl mezi stálými štamgasty velice oblíbený. A tak, když se zde už tak dlouho neukázal začali o něj mít strach. Dohodli se tedy, že se za ním půjde podívat hrnčíř Málek. Hrnčíř Málek klepal dlouho na jeho dveře. A chtěl to už vzdát, jelikož předpokládal, že jeho kamarád prostě jenom není doma, když v tom uslyšel ženský hlas. Nebyl si jistý tím, co říká, ale znělo to jako volání o pomoc. Rozhodl se proto vykopnout dveře. To, co ho za nimi čekalo bylo mnohem horší, než předpokládal. Hanzlík ležel mrtvý břichem dolů ve vlastních zvratkách a jeho tuhým masem se už začaly krmit mouční červy. Málek s křikem vyběhl z místnosti a utíkal na nejbližší četnickou stanici. Četníci na místo činu rychle vyjeli. Mnohým z nich se při pohledu na tu spoušť dělalo nevolno a radši odešli. Zbývající si však všimli že u Hanzlíkova těla leží kousek papíru a maková buchta. Přišlo jim divné, že buchta je v perfektním stavu. Vypadala jako by jí zrovna vytáhli z pece. Nedávalo to smysl. Vždyť na těle bylo spousta červů, tak jak to že se do ní žádný z nich nepustil. Ani kousek papíru situaci nějak neosvětlil. Bylo na něm jen napsáno: „Zabil jsem hospodyňku Lenku. A to jenom proto abych snědl její buchtu. Kdybych se jí zeptal určitě by mi dala ochutnat, protože měla dobré srdce a ráda se s každým rozdělila. Já jsem byl však sobec a chtěl jsem celou buchtu pro sebe.“ Rukopis určitě nebyl Hanzlíkův. Jeho písmo bylo totiž nečitelné. Četníci se proto usnesli, že musel patřit vrahovi. Avšak při pátrání nenalezli žádné stopy, které by je k němu dovedli. A tak zůstává Hanzlíkův případ nevyřešený dodnes. Asi se ptáte, co se stalo s onou makovou buchtou. No četníci ji s sebou vzali na stanici, aby zjistili, jestli neobsahuje jed. Avšak druhého dne po ní nebylo ani památky. Mnozí tvrdí, že makovou buchtu na vlastní oči viděli a někteří si dokonce myslí, že píše vlastní povídky. Avšak odborníci toto tvrzení vyvracejí, protože buchty přece nemají ruce.