Já a zakázaný pohyb #2

V minulé čísti jste se dozvěděli, že mám velkou skoliózu a v Motole mi dali korzet a nemůžu chodit na tělák a zakázali mi všechen pohyb......

Seděla jsem a koukala na všechny ostatní jak běhají, hrajou hry a víte co bylo nejsmutnější? Oni si toho vůbec nevážili.....řikali, jak se mam, že nemusim cvičit. Rozbrečelo mě to. Co já bych za to dala...

A takhle utíkaly hodiny, dny i týdny. Začala jsem mít deprese. Máma viděla jak se trápim, tak zašla za mím tělocvikářem. Byl to super týpek :DD Při dalším tělocviku, jsem tam měla přichystaný křeslo!:DD Poprvý od korzetu jsem se zasmála. Poděkovala jsem mu a sedla si. :DD Začal mě psychycky povzbuzovat a to pro mě znamenalo hrozně moc...pak jsem na tom i psychycky byla dobře. I když jsem necvičila, ten tělocvikář byl super!:DD Měla jsem na těláku speciální vip místo, že jsem vždycky měřila čas. Ubýhaly měsíce. No a pak....ten tělocvikář odešel. Hrozně jsem to prožívala....bála jsem se, že budeme mít nějakýho 50ti letýho dědka a na cvičení můžu zapomenout...a napsychyckou podporu vůbec. Opravdu ten tělocvikář odešel....

Komentáře

marileen(ANIME!)

Tak to je skvele že si mala takého skvelého učiteľa, aj mne by bolo smutno keby niekto taký odišiel.Chcela by som mať také šťastie ako ty, mať takého učiteľa. smajl Tiež mám nejaké problémy takže ťa viem pochopiť aké to je...no držm palce nech bude dobre. smajl