Vše možné na naši planetě

,, Měl jsem zlý sen. Vzbudil sjem se uprostřed noci..." říká chlapec. 

,, Viděl jsem, že okno bylo z nějakého důvodu otevřené, i když si vzpomínám, že jsem ho zavřel, než jsem šel spát. Vstal jsem a opět jsem ho zavřel. Poté jsem si prostě vlezl pod peřinu a opět se snažil usnout. Začal jsem mít divný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Podíval jsem se nahoru a málem vyskočil z postele. Tam, v malém paprsku světla, jenž procházel mezi záclonami, byl pár dvou očí. Nebyli to normální oči. Byly tmavé, zlověstné a černě olemované a... Prostě mě to děsilo... A spatřil jsem jeho ústa. Dlouhý, strašlivý úsměv, ze kterého jsem měl husí kůži. Stál tam a díval se na mě. Nakonec po chvíli, která se zdála jako celá věčnost, řekl jednoduchou větu. Ale řekl to hlasem šílence. 

Řekl: 

,, Jdi spát.'' 

,, Vykřikl jsem a to ho přimělo po mě hodit nůž, který mířil přímo na mé srdce. Vyskočil na mou postel a začal se mnou bojovat. Snažil jsem se ho kopnout, praštit, mlátil jsem kolem sebe, jen abych ho ode mě dostal. Najednou vpadl do pokoje můj táta. Muž po něm hodil nůž a zasáhl jeho rameno. Pravděpodobně by ho i zabil, kdyby sousedé nezavolali policii.'' 

Policie stále pracuje na vzhledu toho muže. Jestli uvidíte někoho, kdo by se podobal tomu muži z příběhu, prosím, obraťte se na nejbližší policejní stanici. 

Jeff a jeho rodina se právě přestěhovali do nového sousedství. Jeho otec dostal povýšení v práci a oni si mysleli, že by bylo nejlepší žít v jedné z těch ''lepších'' čtvrtí. Jeff a jeho bratr Liu si nemohli stěžovat. Nový, lepší dům. Co se dalo nemilovat? Právě když vybalovali, přišla jejich nová sousedka. 

,, Ahoj'' řekla 

,, Já jsem Barbara. Bydlím tady přes ulici. No... chtěla jsem se představit a chtěla jsem představit mého syna.'' Otočí se a volá na něj. 

,, Billy, to jsou naši noví sousedé.'' Billy řekl ahoj a běžel zpátky ke hře na jejich dvoře. 

,, No...'' řekla Jeffova matka 

,, Já jsem Margaret a tohle je můj manžel Peter a dva moji synové - Liu a Jeff.'' 

Každý z nich se představil a pak je Barbara pozvala na narozeninovou oslavu jejího syna. Jeff a jeho bratr už chtěli odmítnout, když jejich matka řekla, že rádi přijdou. Když Jeff a jeho rodina dovybalili, Jeff šel do svého pokoje. 

,, Mami... proč jsi přijmula pozvánku na narozeninovou oslavu nějakého děcka? Nejsem už žádné děcko...'' 

,,Jeffe...'' řekla matka 

,, Právě jsme se sem přestěhovali, měli bychom ukázat, že chceme trávit se sousedy čas. Půjdeme na tu oslavu a konec.'' 

Jeff začal mluvit, ale zarazil se, protože věděl, že nemůže nic dělat. Kdykoli jeho máma něco řekla, bylo to konečné. Šel do svého pokoje a svalil se na postel. Ležel tam a díval se do svého stropu, když náhle dostal divný pocit. 

Ani ne bolest ale... 

Takový zvláštní pocit. 

Radši se o to nezajímal. 

Slyšel svou svou matku jak mu říká, aby si šel pro věci, tak tedy vstal a šel si je vzít. 

Další den sešel Jeff dolů po schodech, aby si vzal snídani a nachystal se do školy. Jak tam tak seděl a jedl svou snídani, opět dostal ten pocit. Tentokrát to bylo silnější. Trochu ho to zabolelo, ale opět ho odmítl. Jak on a Liu dojedli snídani, šli dolů k autobusové zastávce. Seděli tam a čekali na autobus, a pak přes ně skočil nějaký kluk na skateboardu, jen několik centimetrů od jejich hlav. Oba uskočili překvapením. 

,, Hej! Co to k čertu je?" 

Ten kluk přistál a otočil se k nim zpět. Šlápl na skateboard a chytil ho oběma rukama. Ten kluk se zdál být asi na 12, o rok mladší než Jeff. Měl na sobě Aeropostale košili a roztrhané jeany. 

,, Vida, vida, vida... vypadá to, že tu máme nějaké nové lidi!" 

V tom se objeví další dvě děti. Jedno z nich bylo hodně hubené a to druhé obrovské. ''no, když jste to noví, tak bychom se měli představit. To je Keith'' Jeff a Liu se podívali na hubeného kluka. Měl přihlouplý obličej, který by jste u takového pomocníčka čekali. ''A to je Troy'' Podívali se na tlustého kluka. Káď sádla. Vypadá to, jako by vůbec necvičil, protože se téměř kutálel. 

,, A já'' řeklo první dítě 

,, Jsem Randy. Nyní je pro všechny děti v této oblasti malá cena za jízdu autobusem... Pokud mi teda rozumíte.'' 

Liu vstal, připraven Randymu jednu vrazit, když na něj jeden jeho kamarád namířil nůž. 

,, Ts, ts, ts... Doufal jsem, že budeš více rozumný, ale vypadá to, že to budeme muset vzít po zlém.'' 

Randy šel k Liuvi a vytáhl mu peněženku z kapsy. Jeff dostal ten pocit znovu. Teď to byl opravdu silný pocit pálení. Vstal, ale Liu mu pokynul, aby si sednul, ale Jeff si ho nevšímal a šel dál k dítěti. 

,, Poslouchej ty malej smrade. Koukej dát tu peněženku zpátky mému bratrovi, nebo se ti něco stane.'' 

Randy si dal peněženku do kapsy a vytáhl svůj nůž. 

,, Ou. A co budeš dělat?'' 

Jak dokončil větu, Jeff mu vrazil jednu do nosu. Jak si Randy sáhl rukou na tvář, Jeff mu ji uchopil a zlomil ji. Randy vykřikl bolestí a Jeff mu sebral nůž z ruky. Troy a Keith se hnali na Jeffa, ale ten byl příliš rychlý. Povalil Randyho na zem. Keith na něj vyletěl, ale Jeff se skrčil a bodl ho do ruky. Keith s křikem upustil nůž na zem. Jeff udeřil Troye do břicha a ten se skácel k zemi. Jak padal, tak se pozvracel. Liu nemohl dělat nic jiného, než se s úžasem koukat na Jeffa. 

,, Jeffe, jak jsi to...'' 

Viděli blížící se autobus a taky věděli, že mají to celé za vinu. Začali utíkat tak rychle, jak jen mohli. Jak běželi, ohlédli se a viděli, jak se autobus řítí přes Randyho a jeho kámoše. Jak Liu a Jeff přiběhli do školy, nikomu se neodvážili říct, co se stalo. Všechno, co dělali bylo, že seděli a poslouchali. Liu přemýšlel o tom, jak jeho bratr zmlátil několik dětí, ale Jeff věděl, že v tom bylo něco víc. Bylo to něco strašného. Když to pocítil, nešlo se vyhnout nutkání někoho zranit. Nelíbilo se mu jak to zní, ale nemohl se ubránit pocitu štěstí. Když se vrátil domů, jeho rodiče se ho zeptali, jaký měl den a on odpověděl poněkud zlověstným tónem: ''Byl to nádherný den.'' Druhý den ráno uslyšel zaklepání na jeho dveře. Sešel dolů a našel dva policisty a jeho matku stojící ve dveřích a vrhla na něj rozzlobený pohled. 

,, Jeffe, tito důstojníci mi řekli, že jste napadli tři děti. Že to nebyl normální souboj, ale oni byli pobodáni. Pobodáni synu.'' Jeffův zrak padl na zem, ukazuje své matce, že je to pravda. 

,, Mami, to byli oni, co na nás mířili noži'' 

,, Hochu'' řekl jeden policista 

,, Dva pobodaní a jeden s modřinou na břiše. Máme svědky, kteří tvrdí, že jste z místa činu utekli. Tak, co na to říkáš?'' 

Jeff věděl, že to nemá smysl. Mohl mu říci, že na Lia zaútočili první, ale nebyl zde o tom žádný důkaz. Nemohl říct, že neutekli, protože utekli. Takže Jeff nemohl bránit sebe nebo Lia. 

''hochu, zavolej sem svého bratra.'' To Jeff nemohl udělat. Vždyť to byl on, kdo zmlátil ty děti. 

,, Pane, to... to jsem byl já. Já jsem byl ten, kdo ty děti zmlátil. Liu se snažil mě držet zpátky, ale nemohl mě zastavit.'' 

Policista se kouknul na svého partnera a oba přikývli. 

,, Tak chlapče. Vypadá to jako v roce Juvy'' 

,, Počkej.'' říká Liu. 

Všichni vzhlédli a uviděli ho držet nůž. Policisté vytáhli své zbraně a zamířili s nimi na něj. 

,, Byl jsem to já. Já jsem zmlátil ty malé spratky. Mám znamení na důkaz.'' 

Odhrnul své rukávy a odhalil řezy a modřiny, jako kdyby bojoval. 

Liu zvedl nůž a hodil ho na zem. Dal si ruce nad hlavu a šel k policii. 

,, Ne Liu, byl jsem to já, já to udělal'' Jeffovi začaly stékat slzy. 

,, Ou, sorry brácho. Snažím se vzít na sebe vinu za to, co jsem udělal.'' Policie odvedla Lia do vozu. 

Matka mu položila ruce na ramena. 

Jeff bezmocně sledoval, jak auto zrychluje v dáli s Liem uvnitř. O několik minut později přijel Jeffův táta a když spatřil Jeffovu tvář, věděl, že něco není v pořádku. 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ