Větviččin zelený blog

@Horor - Stopy ve sněhu III. (3)

Nazzdárek!

Asi by byla na místě omluva, protože Stopy ve sněhu už dlouho nebyly :D To víte, nemám teď moc času, ve škole máme čtvrtletkový období a navíc píšu svojí fantasy, chci si taky chvilku číst... je toho prostě na mě moc XD

PRVNÍ DÍL: Stopy ve sněhu - I. (1) (kde najdete seřazeny i všechny další díly)

Zapnula jsem svítilnu na mobilu a konečně se rozhlédla. Byla jsem na malém paloučku, obklopeném vysokými stromy. Nikdy dřív jsem tu nebyla, což je divné, protože když jsme byli malí, s kamarádama jsme prolezli každý kout zdejšího lesa.
KDE jsem?
Uprostřed mýtinky se něco lesklo. Šla jsem k tomu. Blíž a blíž...
Byl to drát. Úhledně smotaný, lesklý drát. Přibližovala jsem se k němu, už byl skoro na dosah ruky...
V dálce se ozvalo štěknutí a já sebou cukla. Milky! Málem jsem na něj zapomněla. Tedy, upřímně, zapomněla jsem na něj úplně
Milky štěkal dál. Zdálo se mi to, nebo ten štěkot byl takový... Nešťastný?
Rozběhla jsem se po zvuku. Pryč z paloučku, přímo za nosem. Skrz ostružiny, skrz větve. Trny mi trhaly kalhoty, ostré větvičky mě švihaly do tváří. Někdy v tom zběsilém úprku jsem ztratila čepici. Stále za tím štěkotem, který se stále přibližoval.
Najednou se přímo přede mnou objevil strom. Nebyla bych to já, kdybych to do něj v plné rychlosti nenaprala. Pěkně jsem se praštila do hlavy a spadla na zem. Určitě budu mít zítra na hlavě modřinu, ne-li bouli. Budu vypadat jako idiot.
Všechno ztichlo a v mojí mysli se na chvilku rozhostil naprostý klid. Naslouchala jsem větru mezi větvemi a pak... Milky! Přestal štěkat!

Jeeej... předem se moc omlouvám milovníkům psů (mezi které taky patřím :'( ) a citlivějším osobám. 

Ostatní.. jak se vám to líbí?? (eventuleně - chtěli by jste sem házet i tu fantasy? ) 

To už ode mě pro tentokrát bude všechno.. padám :D 

BYE!!!

+2

Příběhy a povídky

Autor: Hanulak   |   Publikováno: 08.11.2015   |   Zobrazeno: 612x