HryProDivky.cz
Úschovna keců :3
Third
Takže čus! Stýskalo se vám? :D
Ze začátku vás chci upozornit, že tohle nebude depresivní článek o mém životě, na který jste zvyklí. Chci se s vámi podělit o mé prázdniny v Belgii.
Den 1.:
S kamarádkou už čekáme na autobusovém nádraží. Je tu opravdu hodně lidí, což není zrovna můj šálek čaje, ale co se dá dělat. Za půl hodiny jsme měly odjíždět, jenže jsme neměly nachystané lístky. Hledaly jsme je a kamarádka už začala být hodně nervní, zatím co já se snažila zachovat klid. Naštěstí jsme našly (po desetiminutovém hledání) a mohly jsme nastoupit. Cesty autobusem moc nemusím, protože nikdy nemůžu usnout. Celou noc jsem nespala, přestože jsem se snažila usnout. Ráno jsme dojely do Bruselu a nasedly jsme na tramvaj. Bohužel po té nekonečné noci jsme obě usnuly. Vzbudily jsme se, když jsme najednou zjistily, že jsme přejely o dvanáct zastávek. Jelikož další tramvaj měla jet až za třičtvrtě hodiny, tak jsme šly pěšky. Byla to nekonečná cesta. Konečně jsme došly na místo, kde jsme se měly sejít se strejdou mé kamarádky. Jeho příbuzní zrovna odjeli na měsíc do Španělska, tak nás nechali bydlet v jejich domě. Byl to velký rodinný dům. Jen co jsme se najedly, vyrazily jsme do Amsterdamu, který byl nedaleko. Prošly jsme se po památkách a pak jsme se stavily do restaurace. Jediná nevýhoda byla, že jsem neměla vůbec hlad a co si budeme nalhávat, vaši blízcí si o vás dělají starosti, když bývalá anorektička řekne, že nemá hlad. Když jsme večer dojely zpátky do Antwerpenu, tak jsme šly hned spát, páč toho bylo na jeden den moc.
Den 2.:
Brzo ráno jsme se vzbudily a nasnídaly se. Zatímco šla kamarádka nakoupit, tak já čekala doma. Přemýšlela jsem. Nedávno jsem totiž zkusila s kamarádem svoji první cigaretu. Chtěl mi jenom ukázat, že je to hnus a že to za to nestojí, jenže na mě to mělo spíše opačný účinek. Cítila jsem se líp, bylo mi dobře, a tak. Nechci začít kouřit, to v žádným případě, ale ta touha po další cigaretě je někde hluboko ve mně. Když se kamarádka vrátila, šly jsme do zábavního parku. Byla to tam samá horská dráha a různé atrakce. Moc jsme si to tam užily. Nejzajímavější bylo, že jsme v klidu mohly mluvit o lidech, kteří procházeli okolo nás, protože tam většina lidí ani neví, že nějaká Česká republika vůbec existuje, natož aby nám ještě rozuměli.
Den 3.:
Ráno jsme se opět nasnídaly a pak hurá do plavek. Nedaleko bylo velké jezero, kam jsme se šly vykoupat. Bohužel nám začalo pršet a tak jsme musely asi po dvou hodinách odjet zpátky. Celý zbytek dne jenom pršelo a nám nezbylo nic jiného, než sedět doma a dívat se na televizi.
Den 4.:
Asi nejhorší den ze všech. Jely jsme přímo do centra Antwerpenu. Všude hlava na hlavě a kamarádka chtěla nakupovat. Já nakupování nemám příliš v lásce. Nakoupila jsem čokoládu a pak jsme si koupily pizzu. Zatímco kamarádka si koupila kopy hader. Samozřejmě to neberu jako něco špatného, když se jí to líbí, tak ať si to klidně koupí. Doma jsme si sbalily věci, protože druhý den byl den odjezdu.
Den 5.:
Hned ráno jsme odjely do Bruselu. Autobus jel až za pár hodin, takže jsme měly hromadu času. Prošly jsme si památky, najedly jsme se a dokoupily ještě nějakou čokoládu. Pak jsme nasedly na autobus a odjížděly jsme domů. Ne, že bych tam nevydržela déle, ale všude dobře, doma nejlíp.
Dnes, 5.8. 2017, jsme přijely zpátky do Česka. Ráda jsem poznala něco nového a byla to skvělá zkušenost. Doufám, že se vám článek líbil :)
