Maxin deník-Den 1.,2.

Takže začnu prvním dnem, vlastně nocí... Co jsem s Viky byla u Cullenů....

Furt na sebe Cullenovi a Viky syčeli. Nedali si pokoj, ani po tom, co jsem je po tří hodinovém proslovu ujistila, že je v pohodě. Chtěla svou sestru ze začátku, ale když jsem jí po tom, co jsme spolu utekly vyprávěla moje zážitky... S Alice, s Edwardem.... S Rosally, Jasperem, Emmettem, Esme, Carlislem... Zjistila, že jsou fajn, že Edward Victorii zabít nechtěl, ale ona si nedala pokoj. Ale to jsem ani nevěděla moc o co jde, neznala jsem Bellu, či Jacoba. Ale i tak... Viky jim nic udělat fakt nechce, ale když si začnou, oplácí jim to. Nemůže za to. S Rosaly vychází skvěle, ale s Edwardem... Ani náhodou... Ale to je jedno. S Viky jsme se šly projít po Forks a když jsme se vrátily, zamířily jsme do obýváku. Měli tam poradu, nebo co. Stichli, když nás slyšeli přijít. Bella, s kterou vycházíme skvěle, jako nejlepší kamarádky, ale už jsme nejlepší kámošky s Alice a Viky, takže... No nic. Tak Bella mě pozvala večer na kafe. Netušila jsem, co se děje. Zjistila jsem to zanedlouho. Asi v osm hodin jsem opustila Viky a ostatní ( i když se mi do toho nechtělo ) a šla jsem do kavárny. S Bellou jsme se fakt bavily, máme stejnej styl, šlo to fajn... Dokud mi neřekla, že se všichni bojí o ní a Edwarda, kvůli Viky... A že bych jí měla požádat o odchod. Ale moc rádi by byli, kdybych já zůstala. Jsem prý součást jejich rodiny. Já to hned odmítla. A zakecala to, abych se na Bell moc nenaštvala. Dopadlo by to... Hodně, hodně špatně. Povedlo se mi to. Po půl hoďce jsme šly domů. Nic jsme si v tý kavárně nedaly. Teda já jo, aby to nevypadalo divně, ale vylila jsem trochu do kytky a tim to haslo. Došla jsem s Bellou domů a šla za Viky. Ale ona tam nebyla. Bála jsem se, že ji vyhodili, protože jsem tam nebyla, abych byla na její straně. A prý se vypařila asi 15 minut po nás. Šla jsem se provětrat a zalovit si. Ale naštvu se a řeknu: "Sakra! Vždyť tu neni ani králík! Natož srna..." Pak jsem se procházela a šla domů. Viky tam ještě nebyla. Šla jsem si lehnout a vypnout.. Relaxovat. Miluju si lehnout, vzít si sluchátka a... Vypnout.
Další den, ráno jsem šla do obýváku a Viky seděla na gauči. Měla jsem takovou radost!!!! Běžela jsem za ní a obejmula ji. Ona mě taky. A zeptala se mě, co jsme řešily. Cítila jsem Bellu za mnou, bylo mi to blbý, tak jsem řekla, že máme stejnej typ, takže jsme se bavily o blbůstkách. A pak mi to došlo. Já nejenom že cítim Bellu. Já jí čtu myšlenky! Jak to??? To nedokázal ani Aro Volturi! Řekla jsem jí to. Pak se mě zeptala, na co myslím. Já jí řekla, že myslí na to, co těžkýho by si vymyslela, abych to neuhodla. Přesvědčovala jsem ji asi ještě 15 minut a pak přišel zbytek rodiny. Všichni se hrozně divili. Já taky. Byly to dva divný dny. No, do večera jsme více méně nic nedělali. Až na večer. To byl legendární večer. Teda je to legendární večer, kterej píšu první dva dný do svého deníku na mém blogu... :))