Twailightina knihovnička

Vánoční svátky (3/3) - HP fanfiction

Štědrý den, čas míru a klidu, v podání Malfoyů spíš čas mlčení a chladu. Vánoční večeře probíhá rychle, pak v tichosti jdeme do salonku kde je stromeček. Není takový jako míváme doma, je elegantní, s černými a zelenými odobami, spíš než slavnostní, je střídmý a tajemný.

Pod ním leží spousta dárků, dospělí nás nechají rozbalit si ty naše a odchází . Mám celkem dost dárků, od Hermiony knížku, od Lyry čokoládové žabky, nějáké oblečení od rodíčů, černý plášť od Malfoyových, a pak malý dárek, zabalený v modré krabičce, je v něm dárek od Davea. Rozhoduji se ho ale otevřít až v ložnici, a proto ho schovávám do pláště.

Večer se už nic neděje, jen si popřejeme veselé Vánoce a jdeme spát. V pokoji pokládám dárky na stolez a z černého pláště vybaluji modrou krabičku. Opatrně ji otvírám, vylétá z ní hejno maličkých modrých motýlků, kteří krouží po pokoji, pak se mi všichni usadí na dlani , rozplynou se a místo nich svírám v dlani malé, modré, skleněné srdíčko. Mám takovou radost, e to ten nejlepší dárek jaký mi kdy , kdo dal.  Já Davovi poslala jen hloupý náramek s hadem, chci mu napsat, jenže spánek má nade mnou větší moc. Usínám.

Druhý den probíhá chaotické balení,  vracíme se zpátky do školy. Jsem tak ráda že už tu nemusím ztrávit ani jediný den. Popadám svoje kufry a letím dolů. U krbu už čeká paní Malfoyová, sama. Nikdy jsem si nevšimla jak elegantní je to žena, ve svých černých vlasech má bílé melíry a i přes černé oblečení a chladný výraz vím že někde uvnitř je to hodná, milá žena. Postupně přichází i další, když jsme konečně všichni , chci do krbu jako první. ,, To nejde!" zastavuje mě Lucius Malfoy ,, Je rozbitý!" dodává a tváří se povýšeně ( jako téměř vždy). Pomalu mi dochází jak se dostaneme na vlak ,, Ne!" šeptám smutně, ale to už mi máma podává ruku. Nesnáším přemisťování, jednou jsem se pustila moc brzy a skončila jsem v severním Walesu.

Otráveně jí chytám za ruku. Cítím lehký závan větru, netrvá to dlouho a stojíme u nádraží King"s Cross. Spěchám k přepážce a s těžkým kufrem nenápadně couvám . Když se ohlédnu, vidím že stojím před červeným expressem. Konečně jedu zpět do školy!

+2

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 06.09.2015   |   Zobrazeno: 590x