HryProDivky.cz
Sobecká - HP fanfiction
Nejsem hloupá, vím co se děje, chce pro někoho zpřístupnit průchod do Bradavic. Přemisťování se dá zabránit, a není nejjistější, ale tohle je naprosto jisté.Tuším také pro koho chce průchod zpřístupnit, nehodlám jen tak nečině sedět, musím něco dělat...
Sedím v ložnici a balím si batoh, jen to nejdůležitější, oblečení na několik dní, jídlo od skřítků z kuchyně, pár velice účinných lektvarů, knihu zaklínadel jež se dědí v naší rodině... A Dracův dračí přívěšek. Nechci tu nechat nic, co by jim pomohlo mě najít.
,, Ty někam jedeš?" ptá se příchozí Lyra. Nevím co říct, nemůžu jí tu nechat ,, Příjdou, blíží se to a my musíme vypadnout!" oznamuju jí a ona jen valí oči. ,, Kdy?" nevěřícně si sedá na postel ,, Nevím, jen si zbal, vezmi s sebou sestru, ale nikomu jinému to neříkej!" přikazuji jí a ona okamžitě popadá svojí příruční kabelku. Balí si, používá zmenšovací kouzlo, nechce tu nic nechat, nechce ztratit ani jedinou věc.
,, Dojdi pro Tinu, řekni jí všechno potřebné, za hodinu se sejdeme na dlážděném nádvoří." sama si rychle dobaluji. Zavírám Veritas do boxu a nesu ji s sebou. Hledím na dívčí ložnici, a vím že naposled. Scházím do prázdné společenské místnosti, bývalo to místo všech důležitých oslav a událostí, a já vím že už se tu žádná konat nebude. Ztěžka zadržuji slzy. Musím být silná!
Spěchám do Nebelvírské koleje, vyhledávám bratra ,, Sbal si, pojedeme na výlet!" snažím se o veselý tón , ale zním spíš jako pískací hračka s angínou. Jen přikyvuje. Po pár minutách se vrací s červeným batohem na zádech a úsměvem na tváři - ach ta sladká nevědomost!
,, A dostali jsme povolení?" ptá se cestou na nádvoří ,, Ehm.. Ano od Brumbála.. Jde o .. naučný výlet, jedu jako prefekt!" lhaní mi prostě nejde! Přesto se na Johnově tváři zračí neuhasínající úsměv.
******
,, Lyro, Tino!" zdravím je a vedu cestou přes školní pozemky. Jdeme zcela zticha, až na drobné bratrovi poznámky o "perfektním výletu". Znám jen jedinou cestu odtud, a tou je letaxový krb v Hagridově chýši. Jak že to vůbec vím? Můj otec je Letaxový inspektor, technik a mluvčí celého oddělení, už od mala znám všechny krby v zemi.
Opatrně nahlížím do okna polorozbořeného zděného domku. Nikdo tam není. Dávám znamení a vcházíme zadními dveřmi dovnitř. Je tu ticho, takové ticho , jako před bouří.
První ke krbu přistupuje Lyra ,, Kam mám....?" ,, Tesalinino náměstí, Malý Visánek!" vysvětluji a za chvíli ji polykají zelené plameny , následuje ji Tina, John na mně bojácně hledí ,, Jen běž, vždyť to tam znáš!" povzbuzuji ho a brzy také on mizí v plamenech.
Vyhlížím z okna, na majestátný hrad jež mi byl šest let domovem, nyní už ho pravděpodobně neuvidím. Odvracím pohled, a nechám se pohltit plameny, cítím se jako bych letěla.
Ocitám se vedle Lyry , Tiny a bratra na malém náměstíčku, tady jsem trávila své dětství, Malý Visánek mi byl vždy tak něják druhým domovem. Nadechuji se, musím Bradavice hodit za hlavu.
,, Tudy" zavelím a vedu je zadními uličkami ze středu města.
Komentáře
Rive
(Svět Fantazie ^^)
Hustý! To bude zajímavý dobrodružství!