HryProDivky.cz
Osoba v černé kápi - Příběhy z panství Rose
28.srpen 1923
Ráno bylo jako každé jiné , služebnictvo připravovalo snídani, slunce svítilo a ptáci zpívali. Ale přece jen na tom bylo něco jiného, něco co Elisabeth nedokázala popsat. Když scházela do jídelny ucítila vůni malin a ještě něčeho . Když přišla ke stolu byl plný čerstvých koblih. Něco takového vídávala jen v cukrárně, snad jednou na narozeniny jí jednu máma koupila.
Jako vždy přišla prateta o něco později. S chutí se zakousla do koblihy co měla na talíři před sebou.
,,Ty usmažil ten nový kuchař." poznamenala prateta. ,,Hmm" zamručela Elisabeth. Neměla náladu se bavit. Po snídani následovala lekce tance, prateta pozvala jednoho z podkoních. Pokoušeli se jí naučit tančit, moc jí to nešlo, ale nakonec přece jen už neschazovala při tanci nemotorně vázy. Prateta jí připoměla aby se odpoledna stavila v jejích pokojích , měla si vyzkoušet šaty na ples. Na to se docela těšila.
Byla unavená z lekcí a tak trochu znuděná. Zdálo se jí že život na tomto panství jen pokračuje ve vyjetých kolejích.
Po snídani si vypujčila jednu knihu z knihovny , a odešla do svého pokoje, poslední dny si nevšímala věcí kolem sebe. Proto pro ni bylo překvapením když na nočním stolku našla dopis a vedle něj černou růži. Trochu se polekala, pak opatrně otevřela dopis, a začla číst:
Věnuji ti varování, za noci temné jako růže , první tvůj ples konat se bude, a ten zároveň bude i tvým posledním, měj se na pozoru.
strážce
Elisabeth dopis vyděsil, ale rozhodla se o něm nikomu neříct, tušila že by z toho nevzešlo nic dobrého. Dopis zmuchlala a hodila do koše v rohu pokoje. Dál už na něj nemyslela. Začetla se do knihy a nevnímala okolí.
Nevšimla si pro to že postava v černé kápi pomalu otevřela dveře a vstoupila do místnosti a blížila se ke křeslu ve kterém seděla. Elisabeth si jí všimla až když jí postava vytrhla knihu z ruky. Elisabeth vykřikla. Postava vytáhla z kápi nůž , Elisabeth nepřestávala křičet, a skočila za postel. Postava se pomalu blížila jako by věděla že Elisabeth nemůže utéct. Ona se příšerně bála , přitiskla se do kouta u postele ......
30. srpen 1923
Když se Elisabeth probrala ležela na své posteli, na křesle seděla prateta u postele stálo několik služebných , po chvíli se dokázala otočit, na druhé straně seděl ten mladý kuchař, nechápavě jsem se podívala na pratetu. ,,Odejděte!"křikla na služebné a kývla směrem ke kuchaři. Odešli a zůstali jsme sami.
,,Co..?"Snažila se ze sebe vypravit otázku Elisabeth, ale marně. Hlas se jí zlomil a místo dokončení věty vydala jen zakňučení. ,,Nikdo neví, kuchař zaslechl křik a šel se podívat co se děje. Nikdo tu nebyl, ale ty jsi málem zemřela." odpoví tiše prateta. Odhrne přikrývku z Elisabethiny ruky, ruka byla zavázaná, ale skzr obvaz prosakovala krev. ,,Někdo se tě pokusil zabít dítě." řekla téměř hystericky. ,,Vidělas kdo to byl?"
Elisabeth podrobně vylíčila scénu která se odehrála pratetě, a pak ještě jednou když přijeli strážníci z místní policie. Pořád si něco zapisovaly, pak jí popřály brzké uzdravení a odjeli.
Prateta jí večer přišla navštívit, popřála jí hezké sny, a připoměla jí že už další den možná potká svého budoucího manžela. To ji vyděsilo tisíckrát víc než dopis, postava v kápi, nedo ty ocelové dveře z nichž se linou ty podivné zvuky.
No popravdě, koho by to nevyděsilo, možnost že za necelých pár hodin pozná lásku svého života....
