HryProDivky.cz
Na správném místě v nesprávný čas 4
Scházela po schodišti a cítila jak se pohledy všech upřely na ni. Došla až za partou zmijozelských dívek. ,, Co máte dnes v plánu?" zeptala se , Bella jen znuděně protočila oči ,, Školní trest u Binnse. Ten dědek tu bude strašit snad i po tom co umře." ani netušila jak blízko byla pravdě. ,, To nezní moc zábavně," zašklebila se jedna z dívek ,, Jasně že ne!" osopila se na ni a dívka zděšeně ustoupila.
,, Ale to není důležité, i kdybych tam musela být do odpoledne, za ten večer to stojí!" nechápavě na ni pohlédly. ,, Rudolphus , Lucius a Walden s pár sedmačkama jdou do chroptící chýše." chlubila se a hleděla na přítomné povýšeně.
,, Jakto, nikdo mi nic neřekl!" ohradila se její mladší sestra. ,,Tak ti to říkám teď." tázavě na Hermionu pohlédla ,, A ti Hermiono? Přidáš se?" rychle přikývla ,, Dobře , tak v deset ve společenské místnosti. Teď musím za tím starým kozlem, nebo mě nechá po škole celý měsíc!" elegantně odkráčela.
,, Já musím k prvákům, udělali nějakej průšvih, nesnášim ty malý-" zarazila se Narcissa když kolem procházela pro Hermionu neznámá profesorka v podivném šarlatovém hábitu s peřím. ,, Dobrý den profesorko Merythoughtová!" pozdravily ji sborově a ona se na ně usmála, když odešla Cissa pokračovala : ,, Je hluchá jak poleno." ušklíbla se. ,, Tak zatím!" zavolala na Hermionu a otráveně odcházela kamsi do sklepení.
Hermiona stála bezradně ve vstupní síni. Nevěděla kam jít, a tak se vydala tam kam vždycky , vyběhla do šestého patra a těsně před portrétem buclaté dámy si vzpomněla, že to už její domov není. Svěsila ramena a vyhlédla z okna. Byl krásný slunečný den a tak se rozhodla vyjít si na školní pozemky.
Vyšla přes vstupní nádvoří, a sešla dolů k úschovně loděk a po břehu se procházela kolem lesklé hladiny Černého jezera. Vdechovala čerstvý jarní vzduch a dívala se jak větřík pohupuje vlnkami na hladině.
Posadila se do stínu jednoho ze stromů , zavřela oči a přemýšlela.
Proč jsou tady všichni milejší? Jasně Zmijozelští jsou.. jsou lepší, až teprve teď to vidím, jsou mnohem semknutější rodina než jakákoli jiná kolej. Má nová rodina je skvělá, až na to že z nich budou brzy smrtijedi, možná to ale není tak zlé, jistě zabili spoustu lidí..ale nikdy nebyli takoví jako nebelvírští, vždy byli lepší.
,, Vypadni!" zaslechla ledový hlas a otevřela oči. Málem nadskočila leknutím, ten jehož se celý život bála, byl teď u ní tak blízko, že by stačil jediný pohyb hůlkou , a byla by mrtvá.
,, Co?" nechápala. ,, Vypadni z mého místa!" poručil. I přes to jaký byl, a jaký věděla že bude, přes všechno co jí její logická část vnucovala, musela uznat že byl pěkný. ,, Proč ksakru?" zaťala pěsti. ,, Protože jsem to řekl!" pousmála se ,, Já nejsem jako oni," kývla směrem k hradu ,, Nebojím se tě a nebudu skákat jako pejsek tak jak pískáš." ohradila se. ,, Víš ty vůbec s kým mluvíš?" v jedné ruce svíral hůlku. ,, Tom Raddle, arogantní a sebevědomý." její poznámka převrhla pohár jeho sebeovládání a vyslal proti ní kletbu. ,, Dětinské , nemyslíš." bez námahy ji odrazila. Vypálil po ni další, a další. Vše odrazila až na tu poslední, po níž se skácela k zemi.
Cítila se jako by po ni někdo hodil kus betonu. Přišel až k ní a v jeho nekonečných očích se zračil hněv. ,, Nelez mi na oči!" sykl a kopl do ní. ,, Srabe!" sykla ,, Co?!" otočil se ,, Jsi srab!" jeho pohled se znenadání změnil, klekl si k ní a zašeptal ,, Nikdy neříkej že jsem srab! Víš jak skončil ten poslední co mi to řekl?" zavrtěla hlavou ,, Zemřel."
