Twailightina knihovnička

1. Září. - HP fanfiction

Na nástupiště se dostáváme tátovým autem. Někdo by řekl “po mudlovsku“ ale mě to tak vyhovuje. Když mi rodiče vysvětlí, že musím projít přepážkou nástupiště devět a deset, dostanu strach. Co když mě nepustí dovnitř? Co když je to špatná zeť? Musím jim ale věřit, proto se se zavřenýma očima rozejdu proti zdi.
První dobrá věc je že necítím náraz do stěny, a ta druhá, že stojím přímo před lokomotivou Bradavického expresu. Zvládla jsem to! Za chvíli vedle mě stojí i máma s tátou a Jonem.
Hledám nejmíň nacpaný vagon, a zdá se že předposlední, je celkem prázdný. Vylézám po schůdkách nahoru , s cestovní taškou přes rameno, čekám že mi rodiče podají kufr, ale ten je pryč.
„Kouzlo!“ zavolá táta , a pak dodává „ Neboj v Bradavicích se zase objeví.“ Moc mě to neuklidňuje ale , je to jako s tou přepážkou, musím jim věřit.

Hledám volné kupé, není to těžké, protože polovina vagonu je prázdná. Sedám si k oknu a dívám se na nástupiště plné rodičů , kteří se loučí se svými dětmi.
Najednou s sebou trhnu. Rychle otevřu okýnko a zakřičím „Mami , zapomněla jsem Veritu!“ máma rychle odběhne, za chvíli se vrací s boxem na převoz malých zvířat, a otevřeným okýnkem mi ho podává.
Oddechnu si , a otevřu dvířka boxu. Ven vyjde černá kočka a rozespale se protáhne. „ Já vím , promiň“ řeknu ji tiše a pohladím ji.
Průvodčí zapíská, a vlak se rozjíždí, mávám rodičům dokud je neztratím z dohledu. Chvíli si čtu ale to se Verity, moc nelíbí. Skáče a sráží mi knihu z rukou. „ Tak ty si chceš hrát?“ ptám se a Verita mi odpoví podrážděným mňouknutím.
„Chtěla bys, abych zase vyzkoušela barevné kouzlo?“ Verity se klidně posadí a čeká. Je to zvláštní, ostatní zvířata nemají tohle kouzlo v lásce. Jednou když jsem chtěla přebarvit tátovu sovu Orinu na modro, klovla mě.

Zvednu hůlku a provedu jednoduché kouzlo, přede mnou najednou sedí růžová Verita. Spokojeně zavrní a skočí na sedadlo proti mně. Zdá se spokojená a já si znovu beru knížku.
Do kupé vstoupí dívka stejně stará jako já. „Jsem Hermiona Grendrová, máš tu volno?“ přikývnu a dívka se posadí na sedadlo naproti mně. Chvíli se dívá z okna, pak jí ale zaujme moje kočka. „Barvící kouzlo?“ zeptá se. „Ano, naučila mě to máma. “ odpovím a odložím knihu.
„Jsem Twaila Nightmorová.“ Představím se a podám jí ruku. „ Co dělají tvoji rodiče?“ ptám se. „Oni… Jsou mudlové, máma je učitelka a táta dělá zubaře.“ „Aha… Můj táta je na ministerstvu a máma je doktorka v nemocnici svatého Munga.“ Chvíli si povídáme, je sympatická, ale trochu upovídaná.
Najednou se otevřou dveře kupé, a dovnitř vtrhne Draco. „Co ty tu děláš?“ zeptá se podrážděně Hermiona. „Ty ho znáš?“ divím se, mezitím se Hermiona zvedne ze sedadla. „Samozřejmě je to Malfoy!“ odsekne a odchází.

„Díky moc!“ křiknu na Draca, který si mezitím sedá na Hermionino místo. „Nemáš zač!“ řekne a samolibě se usměje. Je velice spokojený že mě naštval. „Co tu vlastně chceš?“ zeptám se když se trochu uklidním. „ To se nemůžu jen tak podívat za svojí kamarádkou?“ řekne nevině.
„Možná kdybychom byli kamarádi!“ odseknu a začnu si znovu číst. Tyhle jeho výstupy! Jako bych je neznala! Chvíli je ticho, pak se ke mně znovu otočí: „ Proč ses bavila s tou mudlovskou šmejdkou?“
To už jsem nevydržela, a vrazila mu facku. Věděl že nenávidím , když takhle nadávají kouzelníkům, kteří mají jednoho, nebo oba rodiče mudly.
Následující scéna mě opravdu potěšila, z očí mu vytryskly slzy , zakřičel že to poví otci , a utekl.
Konečně jsem měla kupé sama pro sebe.

+5

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 31.08.2015   |   Zobrazeno: 653x