HryProDivky.cz
Vánoční horory
Ahojky holky, už jsem dlouho nic nevydala... Moc se omlouvám ale nemám nápady.
Plamínek plápolá
Vánoční oheň jak krev svítí, nikdo neví, kdo se v něm bude dusiti. Nenápadně a tiše svou oběť vyhlíží, nikdo neví, do jakých je dostane potíží. Plamínky plápolá pořád a dokola… Janeček přišel z venku, už jest promočený celý, oheň začíná být celkem vyhořelý. Honzíčka sníh pod kalhoty studí, jeho velkou pozornost to budí. Honzíček chytrý chlapec je přeci, však nenapadne ho se z kalhot svléci. Polínko vezme do ruky už myslí na teplo, však o boty zakopne, je to nemehlo… Už padá, už cítí, jak plameny se o něj otírají… Už je mu teplo, možná až příliš, o tom už nepřemýšlí, nemá na to síly… Ohni neutečeš, již plameny ho pohltily…
Bílá jak smrt
Sama, svoji lítost v alkoholu utápí… Vdova sama žije krátce, lítostí se utrápí. Myšlenka hlavou bloudí jí jediná, často si na jednu a tu samou vzpomíná. Ano, láska byla to veliká, ve válce však zanikla. Jak přišli ji oznámit, že její milý již není živ, jen k němu se upnula, své okolí zavrhla. Málo lidé chodí jí navštívit, všichni začali se jí ošklivit. A dnes, o Vánocích, co čekati by měla, opuštěná všemi, bez dětí, bez manžela?! Jakoby bez duše po světnici chodí, u obrazu z nenadání se zastaví. Šeptem potichu pronese, hlas sípavý: „kéž by, jsi přišel, ke mně, aspoň dnes“! Budou její nářky slyšet až do záhrobí? Vdova sedí, z kuchyně zvuky slyší… Ne, nejsou to myši. Dveře rozrazí, však v tu chvíli v ní zamrazí. Manželovi šaty rozházené po místnosti jsou. Vdovy se zmocňuje zvláštní pocit. Ještě několik těchto zvláštních úkazů se odehrálo, než vůbec to nejhorší se stalo. Vdova celá vystrašená uprostřed dveří stojí, když slyší své jméno, otočí se a ¬vidí milého. Rozběhne se směrem k němu, dál už nic není… Vdova po pár dnech je s rozraženou hlavou nalezena, jak na podlaze leží. Krev stéká směrem ke stolu, kde dva vypité pohárky jsou… Počkat, nebyla vdova sama, samotinká, a opuštěná?
