This is my life. •́ ‿ ,•̀

Kamarádství aneb falešná naděje

Ahoj všichni dnes vám napíšu jak to dopadlo když jsem si snažila najít kamarády. Rovnou na rovinu říkám že moc pravých přátel nemám (jen mou kočku a morče) takže nebudu dál zdržovat a jdeme na to. První třída - v první třídě (ještě si to pamatuji) jsem byla nesmělá, ale nakonec jsem si sedla k jedné holce (nebudu psát pravé jména takže ji budeme říkat třeba Pavla - náhodně vybrané jméno) staly se z nás dobré kamarádky a bylo vše v pohodě, ale pak nás učitelka rozesadila. Rozesadila nás protože jsme byly hodné (potřebovala rozesadit dvojici co moc kecala) dala k nám největší zlobiče třídy aby jsme je "vychovaly". Já jsem se začala trochu kazit (mírně jsem zlobila, koukala se ze dveří než přišla učitelka atd....) S Pavly jsme se odcizili. Druhá třída - po první třídě jsme si na začátku školního roku sedly spolu ale v pololetí jsem dostala na vysvědčení jednu dvojku a tak jsem se začala Pavly hnusit.  Krátce potom nás rozesadili a tak jsem přestávky trávila koukáním z okna. Třetí třída - už jsem nechtěla sedět s Pavli potom všem ale ona je mně byla zase milá a tak jsem seděla s ní. Někdy ve čtvrtletí k nám přišel nový žák (budeme mu říkat třeba........ Jirka) s učitelka mě posadila s ním. Začaly jsme se spolu velmi kamarádit, máme stejné zájmy (autíčka, armáda, světové války) a tak jsme spolu seděly i čtvrtou třídu (2 nejlepší roky mého života) ale pak přišla pátá třída - na začátku bylo vše v pořádku ale pak nás učitelka rozesadila. Jirka seděl s Pavli. A stalo se to že na mně kašlal. Jako bych najednou neexistovala. Já nežárlím ale bylo mi velmi smutno. Všichni ostatní tam měly alespoň jednoho kamaráda/ku ale já ne. Začala jsem být uzavřená a zahořklá. 6. Třída - vše je v pohodě. Nemám kamarády ale beru si to školy knihu. O přestávkách si čtu, držím si odstup od ostatních a už mi to nevadí. Přitom jsem normální holka, co teda nesnáší roztrhané kalhoty co se teď nosí a nemá ráda nápisy na tričkách.