SVĚTLO

Strašidelný příběh lidožravého stromu!

V roce 1878 otiskl časopis Gräfe und Walter dopis, který napsal německý cestovatel Karl Liche svému příteli, polskému učenci dr. Omeliusu Fredlowskému. V dopise se Karl zmiňuje o strastiplné cestě po Madagaskaru a přiznává se k očitému svědectví ze setkání s lidožravým stromem. Byl jako nestranný divák přítomen lidské oběti, kterou této rostlině pravidelně předkládal trpasličí domorodý kmen Mkodo. Domorodci strom nazývali jménem „Tepe“, nebo se o něm zmiňovali jen jako o „ďábelském stromu“. Je však pravdou, že mluviti o něm se povětšinou zdráhali a téma hovorů se vždy snažili odkloniti jiným směrem. Jako by se o této strašné rostlině báli i jen promluvit.

V lednu 1925 byl v americkém týdeníku – příhodně nazvaném American Weekly – otištěn článek s názvem Unikl ze spárů lidožravého stromu. V článku byla popisována výprava cestovatele W. C. Bryanta na Filipíny, kde v džungli narazil na lidské kostry ve větvích podivného neznámého stromu.

Tehdejší renomovaní světoví botanici byli k těmto zveřejněným informacím skeptičtí. Vědecký časopis American Botanist kritikou vůči těmto stromkařům také nešetřil, napsal cosi v tom smyslu, že v lesích na Madagaskaru a Filipínách je bezpečněji, než na New Yorských ulicích a rozšafně nabídl za živý exemplář stroma lidožrouta odměnu ve výši deseti tisíc dolarů. A tehdy 10.000 USD něco znamenalo. Například se za ně dalo koupit 35 osobních vozů Ford model T posledních sérií, který lze považovat jako ekvivalent dnešní krátké Fabie, základní model.


Snad vidina lehce získané odměny, či do té doby nediagnostikovaná duševní porucha, vehnala do nitra Madagaskaru bývalého důstojníka britské armády L. Hearsta. Nešťastný dobrodruh nejenže sazenici nepřivezl, ale nevrátil se ani s holýma rukama z důvodu úmrtí za tajemných okolností v tamním temném lese.

Madagaskar je jednou z nejzvláštnějších oblastí této planety. Je řídce osídlen a fauna a flora, která zde žije, nemá na světě obdoby.Tomu se říká endemismus. I Madagaskar je však také postižen těžkým odlesňováním, které má za příčinu hromadné hynutí zdejších jedinečných, překrásných druhů. Dnes se zde vyskytuje jen málo druhů, které by mohly člověka ohrozit (z vyjímkou jeho samotného). Dřív tomu však tak možná nebylo. Podle zápisků slavného Německého cestovatele Karla Licheho zde žil zhruba před 110 lety strom, jenž dokázal pozřít člověka. Zde jen velice stručně zkrátím zápis Karla Licheho.

„Za chvíli tam budeme“, řekl mi překladatel. Už jsme byli asi ve výšce jednoho tisíce metru, když jsem náhle zastavili. Před námi byl ten nejzvláštnější strom, jaký jsem kdy viděl. Stonek byl asi dva metry široký, dolů visely široké květy, které se podobaly Agáve nebo Aloe. Uprostřed květu se mihotali jakási tykadla. Kolem stromu se rozmístili domorodci a začali prospěvovat jakousi píseň, oslavující ďábelský strom. Přitom chytili jednu mladu ženu a donutili ji vylézt na vrchol stromu. V tu se kolem ni začala chapadla pohybovat a otírat se o její tělo. V tom na ni začali ječet : “Tsik,Tsik!!!!“ (Pij,Pij!!). Žena se musela nedobrovolně ohnout a začala olizovat lepkavou, medovitou šťávu. V tom strom ožil, chytil ženu svými tykadly, která se jí omotala kolem krku. Najednou se zvedl i obrovský květ a uzavřel ječící ženu uvnitř. Květ se začal stahovat. Jekot pomalu ustal. Ze stromu vytekl potůček oranžové tekutiny, směs ženiny krve a mízy stromu. Najednou se domorodci přiřítili ke kmenu stromu a tekutinu začali olizovat. Následovali nepředstavitelné orgie. Za týden se květ znovu otevřel. A vypadla z něj kostra, to jediné, co po ženě zbylo.