StopWithAcne

horor-chichichi -1.DÍL

Tak Jóóó,čauky lidičky,vítejte u hororové povídky,je trošku(hodně) dlouhá,ale fakt to stojí za to.Tahle povídka je z hororové knížky ZUBY NEHTY,takže jestli nejsi srab,přej si jí od Ježíška.Jestli chcete další hororové povídky,tak napište do komentů.

CHICHICHI

Deset, dvacet, třicet…"
,,Ty švindluješ, díváš se!"
,,Nedívám!"
,,Ale díváš, viděla jsem tě. Koukej počítat ještě jednou!"
Bára už měla bratra přečteného. Věděla, že kapituluje, poddá se jí
jako vždycky a splní všechna její přání. Tak to u nich prostě chodilo. Byli tak odlišní, jak jen sourozenci mohou být. O Báře rodiče říkali, že se narodila s hadím jazykem, a o Filipovi mluvili jako o dítěti, které je nenápadnější než jeho stín, Bára, která si všechno vykřičela a vydupala, byla přirozeně vůdčí typ, Filip její hodnější, tišší a chytřejší poddaný.
,,Kam toho kluka postavíš, tam ho najdeš, říkala o něm babička. Ale neplatilo to úplne vždycky. Například právě dnes, při hře na schovávanou. Filip, specialista na úkryty, nebyl nikdy k nalezení a pokaždé vyhrál. I proto byla Bára ráda, že brácha právě teď pyká a ona ho nemusí hledat. Na schovávanou spolu nehráli už pěkně dlouho, nebyli malí. Ono čtrnáct a dvanáct let už je přece jenom věk, ale dneska-prostě se jim chtělo. Měli ke hře ideální podmínky, rodiče byli na nějaké akci s přáteli a dětem zůstal celý dům.
,,Deset, dvacet, třicet…" začal znovu Filip a otočil se ke zdi.
Bára pobíhala po bytě jako splašená. Kam? Kam se jenom schovat? Za křeslo? Ne, tam mě najde hned.
"Čtyřicet, padesát…"
Tak do skříně, mezi kožichy a bundy, tam… mě taky najde.
,,Šedesát , sedmdesát, osmdesát…"
Doprčic, copak mě nenapadne nic rozumnějšího? Sklep-ten je teď už daleko.
,,Devadesát, sto!"
A je to v háji. Nemám skrýš!
,,Před pikolou…"
Za pikolou, už to mám!
Vletěla do koupelny-dveře nezavřela, to by bylo okamžitě podezřelé, a potmě si lehla do vany.
,,Nebo nebudu hrát, už jdu!" dokončil Filip počítání. ,,Bááááróóóó! Tak kdepak tě najdu?" začal volat takovým tím nepříjemným hrdelním hlasem. Znělo to až strašidelně. Kdyby Bára mohla, hned by ho za to praštila. Jenže nemohla. Snažila se zklidnit dech, který vana zesilovala. Bylo to jako dýchat do prázdné láhve. Uklidni se, říkala sama sobě, nebo tě najde hned, a ty pak zase hodinu budeš hledat jeho.
Slyšela, jak zamířil do ložnice. Ještě že jsem nevlezla do té skříně, napadlo ji a usmála se. Úplne ho viděla, jak zprudka otevře dveře, a začne šmátrat uvnitř a vrčet to svoje:,,Báááróóó, tak tady jsi!"
Otřásla se už jen při té představě, že není ve vaně, ale právě v té skříni, kterou Filip zprudka otevře. Sedí v ní, přikrytá těžkým kabátem, ani nedutá a kousek od jejího obličeje zašmátrá ruka, která se v její fantazii začíná měnit v zakřivený dravčí pařát…
,,Chi chi chi!" ozvalo se odněkud.
Bára sebou trhla. Co to bylo?
Kolem koupelny potichounku něco přešlo. Asi Filip. Přesně jak předpokládala, pootevřené dveře ho odradily od hledání v koupelně. Šel jinam.
,,Chi chi chi!" zabublalo znovu něco. Zvuk šel z míst, kde měla Bára natažené nohy. Ležela ve vaně jako v bílé těsné rakvi, oči dokořán a snažila se překonat přicházející paniku. Co to může být?
Ucítila, jak ji něco zlehounka uchopilo za palec u nohy a sevřelo ho to.
Přestala se ovládat.

Omlouvám se že to je na díly,ale povídka byla moc dlouhá(limit je 16 000 znaků),takže pokračování je v dalším díle.

Zatím...ČAU

+1

Příběhy a povídky

Autor: Nefera DeNile   |   Publikováno: 26.11.2015   |   Zobrazeno: 761x