HryProDivky.cz
Noční škola - 1 kapitola
Narodila jsem se 8. září 1994. V ten den se něco stalo. Po mém narozenímě hned rodiče dali pryč a do teď nevím proč. Popravdě celý můj život není
až tak zajímavý. Jsem adoptovaná. Moji nevlastní rodiče mně ani nechtěli.
Nikdy jsem jim nesměla říkat mami nebo tati. Nesměla jsem se přibližovat
k jejím dětem. Nesměla jsem nic.
Žila jsem jako HarryPotter a to pod schody. Můj "pokoj" byl velký asi jako
psací stůl a studený, jako já. Oblečení jsem měla po svých nevlastních
sestrách a jediný můj majetek byl starý deník od mé matky. Tím myslím od
matky, která mě porodila. Nikdy jsem nezjistila, jestli umřela nebo ne.
Jediné co o ní vím, je to, že se jmenuje Charlotta," povzdychla jsem si.
„V roce 2006 jsem něco provedla a do teď toho nelituji," ďábelsky jsem se
usmála. „Bylo mi dvanáct, když jsme jely z nějaké akce, kde moje starší
sestry vystupovaly. Jela jsem v druhém autě. Byli zrovna Vánoce. Doma
jsme už Vánoční stromek měly a sestry se těšily na dárky a já tušila, že
budu opět sama pod schody. Nikdy jsem s nimi netrávila Vánoce,"
vysvětlila jsem. „Vždy mi dali nějaké cukroví, protože mě litovali, a pak mě
nechali na pokoji," pokračovala jsem a přitom vrtěla hlavou. „Byla jsem za
to ráda."
„Se sestrami jsem nikdy nemluvila. Vím, jenom, že se jmenovaly Charlie a
Maria. Obě byli ode mě starší o dva roky a byli si celkem podobné. Obě
měly světlé vlasy a tmavé oči, ale povahu každá jinou. Charlie nikdy
nevydržela v klidu. Maria byla její protiklad. Ona byla ta klidná a vyrovnaná
v rodině," prohrábla jsem si své světlé vlasy a zasmála se.
„Jenže zrovna na Vánoce se to stalo. Poprvé jsem mohla s nimi strávit
Štědrý den. Nečekala jsem to. Mohla jsem být aspoň v kuchyni a dívat se na
ně, jak si užívají, ale i tak to pro mě něco znamenalo," podívala jsem se ven
z okna. „Mohla jsem se dívat konečně na pohádky. Mohla jsem vidět
šťastný konec."
„Poslouchám tě. Pokračuj," řekne mi muž a já se na něj mile a trochu
provinile usmála.
„Dívala jsem se na své sestry," pokračovala jsem tedy. „Usmívaly se na mě,
ale já se mračila. Nenáviděla jsem je. Je i rodiče. Všichni byli tak nafoukaní
a chovali se ke mně, jako bych byla nicka," zavřela jsem oči. „Teď už vím, že
jsem v něčem jiná, ale předtím jsem to nevěděla. Byla jsem jen dítě, co
touží po svobodě." Tentokrát jsem se podívala přímo muži do očí. Měl je
tmavě modré, vážné a chladné. Tvářil se zaujatě a naslouchal.
„Vždy jsem milovala tmu a hororů se nebála. Nikdy jsem nechápala, co mé
sestry vidí na ponících a jednorožcích. Svou rodinu jsem brala, jako
zkoušku. Zkoušku, abych mohla být svobodná. Věděla jsem, co mám
udělat," zarazila jsem se.
„Pokračuj Melanie," pobídl mě.
„Vzala jsem nůž a zabila ji "
Komentáře
upírka sára(Největší sso klub <3)
oki
Smajlicek 123(Stále držíme spolu)
Wow! Pokračuj, je to skvělý!