Sense

Jako oheň 16

    „Odjíždím.“ Odstrčila jsem ho.
    „Cože?“
    „Musím odjet.“
    „Tak to bude asi lepší, co?“ Chtěla jsem vyznít chladně, ale i on věděl, že to v sobě dusím.
    „Jen jsem ti to přišel říct. A taky to, že mě nemůžeš zastavit.“
    „Ani nechci.“ Otočila jsem se zpět ke skříni a začala se převlékat.
    „Sam…“
    „Už to není Rose? To se mi ulevilo. Znělo to moc romanticky.“ Sarkasmus bylo teď to jediné, co jsem dokázala vyplodit.
    „To máš pravdu.“
    Než jsem se převlékla, sedl si Ryan na můj gauč a čekal. Nechtěla jsem, aby odjel, nebo možná chtěla. Nevím. Nepřestanu to k němu cítit, dokud se nezamiluju do někoho jiného, což jen tak nepůjde, ale měl pravdu hned na začátku. Možná bylo lepší, že jsem o něm věděla tak málo. Ani teď o něm nevím skoro nic, ale něco málo jo.
    „Za chvíli mi to letí.“
    „Tak aby ti to neuletělo.“
    Už se vydal ke dveřím, když se zastavil.
    „Sam?“
    Věnovala jsem mu pozornost. Přistoupil ke mně a k mému překvapení mě políbil.
    „Doufám, že si mě navždy zapamatuješ jako kluka, který ti nejen zlomil srdce, ale taky tě zkazil. Myslím, že se mi to povedlo.“ Nesmál se. Myslel to naprosto vážně.
    „Ale ještě nemám všechno splacené, nemůžeš odjet.“ Znělo to zoufale.
    „Vlastně už skoro jo. Fin ti odpustil nemalou částku, ale máš ještě pořád co splácet. Já musím jít.“
    „Budeš mi chybět.“ Řekla jsem skoro bez emocí.
    „Co ti bude chybět? Vždyť mě neznáš.“ Bože, jakou já mám chuť tě praštit.
    Doprovodila jsem ho k taxíku. Doufala jsem, že se ještě otočí a jako větu na rozloučenou řekne, že mě miluje nebo aspoň miloval. Musím mu to ještě říct. Naposledy. Musím, ale nedokážu to. Tak si to aspoň můžu myslet. Ryane, já tě…
    „Miluju?“ Naposledy se ke mně otočil a doplnil za mě nevyřčenou větu s úsměvem na tváři. Stála jsem jako zkamenělá. Nasedl si do taxíku a mně to až pak došlo.
    „Ryane!“ Začala jsem bouchat na dveře auta, ale bylo pozdě. Byl pryč.
   

    Dlouhou dobu jsem přemýšlela, co vlastně může být Ryan Todd zač, ale nenapadalo mě jediné reálné vysvětlení. Třeba mi konečně odpoví sám, když už se nikdy neuvidíme. Vzala jsem mobil a psala.

    Co jsi zač?

    Po nějaké chvíli mi mobil zapípal a na displeji stálo:

    Tvůj anděl 

    Když jsem mu ale chtěla zavolat, jeho číslo neexistovalo. Jako by se vypařil. Ale jeho vysvětlení mi nějak na všechno sedělo. Ale vlastně jo. On mě zbavil mojí poruchy a mého dluhu. Třeba to vážně byl anděl. Můj anděl.  

    To je konec. Poslední díl byl sice nejkratší, ale asi jste rádi, že to máte za sebou a já taky. Nevím, jestli se vám povídka líbila, ale to už je teď jedno. Možná začnu novou povídku, ale ještě uvidím.  

+3

Příběhy a povídky

Autor: LadySeiss   |   Publikováno: 13.10.2016   |   Zobrazeno: 474x