Psychopatíkův Blog :33

Život je zvláštní záležitost

Lidé se rodí,lidé umírají…připadá mi to trochu jako na běžícím páse,který stále jede a nikdy se nezastaví.Někteří lidé se během svého života stále za něčím ženou,chtějí něčeho dosáhnout,aby pak mohli umřít s pocitem,že byli k něčemu dobří a díky tomu mnohdy zapomínají opravdu žít a užívat si života.Některým je to naopak jedno,jen čekají jak s nimi osud naloží…
Každý máme vymezený čas na život v tomhle světě…čas který uteče,ani nevíme jak.Jakoby to bylo včera,co jsem šla poprvé do školy a brzo se ani se nenaději a budu maturovat…někdy mi připadá,že zbytečně plýtvám svým časem…nedokážu si ho vážit?Nezdá se to,ale každá sekunda je jedinečný okamžik,který už se nebude nikdy opakovat,a který je potřeba si užít.Čas je drahocenný….celý den se třeba nudím doma,místo toho,abych něco podnikla,abych si užila,abych se dostala dál…pak toho ztraceného času lituju…
Někdy bych chtěla zastavit čas,aby se ten nekonečný koloběh zastavil….chci si užít mládí,bojím se toho,že jsem každý den starší,bojím se smrti….

Smrti jsem se začala bát až nějak v 16ti. Dřív jsem v tomhle ohledu byla rozumnější, když mi bylo nějakých 13,14,15...

To jsme si uvědomovala, že smrt je přirozená část života a že je do ní ( teda snad) ještě daleko a že smrtí třeba všechno nekončí. Že mi po smrti nebude nikdo ubližovat, nebudu se muset trápit se všedními starostmi a hlavně tím, že umřu, tu nezůstanu sama po tom, co umřou mí blízcí.

Pak se ve mě najednou něco zlomilo. Začala jsem se smrti k smrti bát xD. Najednou jsem měla pocit, že umřít je něco strašného, co nechci nikdy zažít. Že na tomhle světě i přes všechno chci být, že nechci přijít o své tělo, nechci, aby někde hnilo. Jasně, zažila jsme i okamžiky, kdy jsem umřít chtěla, protože když člověka přepadne taková úzkost, že není schopen ani jíst ani pít a kolikrát ani chodit a vy necítíte žádné východisko, chcete cokoli, díky čemu by to přestalo...

Ale stejně. nevím, jestli je to tím, že mi začalo víc záležet na životě nebo jestli jsem spíš přestala být rozumná a  začala kvůli strachu ze smrti tak šílet. Možná to bylo i všemi těmi nemocemi...

Každopádně, ty myšlenky...

Že život je vlastně divná záležitost...Teď jsme tu, žijeme si svůj život a někde jinde na zemi si miliardy jiných lidí také žijí svůj život.

 Život je osamělá záležitost. i když žijí s rodinou, v manželství.Někdy můžete ležet jeden druhému v náruči a cítíte, že jste sami. Můžete být v kruhu svých nejlepších přátel, ale cítíte, že jste od sebe milióny mil...

Vy si teď sedíte v pokoji a tisíce jiných lidí umírají. někteří na rakovinu, někteří hlady, někteří na infarkt, někteří se právě otrávili...Někdo teď o ulici dál třeba umírá v nabouraném autě.

Žijeme a nemyslíme na to, jak žijí, myslí, cítí nebo umírají ostatní lidé. Čekáme, až smrt přijde k nám. Sedíme tu na těch našich sebejistých zadcích a přitom nevíme, co se nám přihodí za měsíc, zítra, za hodinu...

Tak to cítím často....

Každý z nás věří v to, v co věří a každý z nás si žije svůj vlastní nepatrný život uvnitř sebe.A jiní žijí docela jiné životy. A vy jim nerozumíte a oni nerozumí vám. Lidé si navzájem nerozumí. A neporozumí. 

Skupinka lidí se směje, skvěle se baví, ale vám to vůbec vtipné nepřijde. Většina má takovýhle názor, ale vy máte úplně jiný. 

To, co jednoho raní, druhého pobaví. To, co by pro jednoho nebyl problém větší, než zrnko písku, druhý se kvůli tomu hroutí a nedokáže se s tím vypořádat, trápí se.

To, co jednoho baví, druhého k smrti nudí.

Každý jsme jiný. Nevidíme si navzájem do duše. A neznáme přesně životy druhých. nevíme, co všechno prožili, jak byli vychovaní a proč jsou takoví, jací jsou. nevíte, co je třeba raní, i když je to něco, co vás zrovna netrápí.

Lidská mysl je ta nejsložitější věc na světě. A my nevíme, jak vlastně myslí druzí. To, co je pro ně normální se nám zdá šílené. A právě kvůli naší myli jsme sami...

+16

Zajímavosti

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 04.11.2017   |   Zobrazeno: 590x