Závist

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Mám dojem, že opakem lásky není lhostejnost, nebo nenávist, ale je to závist. Už jenom při psaní toho slova mě zamrazí.

Co je to závist, jsem odhalila teprve nedávno. Do té doby jsem si myslela, že závist je, když někdo chce to, co má někdo druhý, tak mu to jednoduše závidí.
Myslela jsem si, že si s touto definicí vystačím už napořád.

Měla jsem ale možnost. Poznala jsem, že závist je jako bubák, že se schovává za vším špatným, za všemi špatnými skutky.
Je nenápadná, na první pohled není čitelná, je jako jed který je v žilách. Nezabíjí, alespoň ne hned, ale zraňuje a stravuje člověka.

Skrývá se za nejrůznější projevy. Člověk jí napadený si to vlastně ani neuvědomuje, připadá si nejspíš ublížený, méněcenný a taky nedoceněný. Je to ale jenom jeho vlastní pohled na sebe sama.
Vždycky si určitě myslí, že to není jeho vina, že za všechno můžou ti ostatní a tak útočí.

V jejich hlavách zní. ,,Taky bych mohl dosáhnout toho a toho, kdybych měl ty možnosti......nebo - jak to, že si nikdo nevšiml, že jsem taky tak šikovný jako tam ten"........

Tito lidé taky mají potřebu, těm, kterým závidí, pořád nějak naznačovat, že oni nejsou zas až tak výjimeční, jak si okolí i oni sami myslí. (A to i v případě, že druhá strana nemá ani ponětí o svoji výjimečnosti).
Při každé příležitosti poukazují na to, co udělali ti druzí špatně, prostě mají potřebu je ponižovat a shazovat jejich úspěchy a snažit se jim je pokazit ( že Veru...)
A ono to funguje. Proto se člověk nesmí dát.
Je potřeba to vidět tak, že je to problém toho člověka který ponižuje. My ts ním problém nemáme, to on s námi.

Víme, že všechno se děje z nějakého důvodu a závist dává opravdu tvrdou lekci, to už je vysoká škola.
Je-li něco, co je dobré na závisti, pak je to to, že když člověk odhalí její ataky musí si uvědomit svoji cenu a být vnitřně silný aby jí odolal a ustál.
Člověk se tím poznáním posílí, závist po něm sklouzne a v nás zůstane jenom pachuť a divný pocit, to když jsme schopni se napojit na pocity závidějícího.
Potom ještě smutek, vždycky je mi takových lidí moc líto. :( Když si představím, jak se užírají a v jakém jsou asi rozpoležení... A jak o sobě v hloubi duše pochybují.

Závist je většinou nenápadná a o to je horší, protože jí někdo nemusí prokouknout a nechá se vvyhecovat třeba do toho ponižování druhých.
Zajímavé je, že ti, kteří závidí , jsou velice schopní lidé, kteří, kdyby svoji energii nedávali do této opravdu škaredé emoce, tak by byli určitě taky v něčem výjimeční, protože ve skutečnosti jsou, jenom si to neuvědomují. Kdyby radši soustředili energii do toho, co jim jde a co je baví, místo aby se snažili za každou cenu potopit ostatní a poslat je dolů... Kdyby místo posílání druhých dolů zkusili sebe protlačit nahoru, budou to oni, co jim budou druzí závidět

Možná, že je to taky nedostatek sebeúcty. Třeba tyto lidi někdo v dětství, nebo později emocionálně zranil a oni si s tím nedokázali poradit, jsou v pasti nejistoty a zmatku.
V každém případě je závist projevem slabošství.

Někteří tito lidé taky trpí něčím, jako touhou po rovnosti. Myslí si, že jsou spravedliví, že by všichni měli být tak spravedliví jako oni a mít to, co si zaslouží ( bohužel to, co si zaslouží podle nich)

Čím je člověk výjimečnější, je více na očích, protože je jeho osobnost nepřehlédnutelná, tím ho má více lidí rádo a určitě taky ve více lidech vyvolává závist.
S tím prostě nemůžeme nic dělat.
Nemusíme se ale bát, že nám tito lidé ublíží. Svůj jed, dejme tomu v podobě pomluvy, ten můžou šířit jenom ve svých řadách, ale lidé, kteří "jedou" na stejných energetických vibracích jako vy, tak ty nenakazí ani náhodou.

Můžeme brát závist třeba jako poklonu, protože, když nám někdo závidí, může to taky znamenat, že chce být jako my. :-)