HryProDivky.cz
Stužkovací večírek
Včera jsem byla na našem stužkovacím večírku, získat stužku a uvědomit, že už to opravdu začíná a zároveň končí. Stužkovák byl vážně úžasnej, ještě lepší, než jsem čekala a fakt to bylo to, na co jsem se celé čtyři roky moc těšila :)
Všichni jsme byly tak krásní, pili spoustu vína, bavili se, tančili. Hrály se scénky, parodovali se učitelé a promítali jsme si naše fotky z dětství :D U toho jsme se zasmáli nejvíc.Ten večer se mi líbil, ale až teď si uvědomuju, jak to bylo zvláštní...
Když jsem byla malá, tak jsem k maturantům vzhlížela, měla jsem z nich respekt. Vlastně ještě v prváku jsem k nim tak trochu vzhlížela a říkala si: ,, tak to jsou oni, ti, co končí a co už to všechno umí a znají" A teď jsem tady já...letošní maturant. Úplně si to uvědomím asi až u maturitních zkoušek.XD ( no potěš...)
Připadám si totiž pořád stejná, i přes to, že mi tyhle čtyři roky opravdu hodně daly, možná i něco vzaly, i přes to, že jsem i dospěla, tak je ve mě pořád ta holčička, co není připravená na ten nový život. Na život dospělých. Neříkám, že uděláním maturity je člověk dospělý, někteří lidé nedospějí nikdy. Spíš myslím tu novou etapu mého života... Které se docela dost bojím.
Půjdu možná do jiného města....budu tam spojená? Zvyknu si jinde?
Možná už nebudu bydlet doma...i přes to, jak to doma je, se mi bude stýskat :o
Musím si rozhodnout, co chci vlastně dělat...vím to? Ne. Mám představu, co bych dál chtěla studovat, ale práce? Neumím si to představit. To, že jednou prostě nebudu školačka, ale zaměstnanec...Ne, to přece...To jsem nikdy úplně nebyla. Jasně, brigády, ale to je pořád něco trochu jiného.
Budu si muset na studia a jiné věci sama vydělat....zvládnu to?
Nevím jestli to vidím moc pesimisticky, nebo jen realisticky, ale co vím je, že se ráda dívám na svět růžově, tak jak jsem si všechno vysnila jak večer před spaním...jenže život není sen. Nic se nestane jen tak, a proto, co člověk chce musí hodně udělat..a já mám pořád a pořád obavy, že nic neumím, že se něco pokazí..
Protože všechny moje plány spolu souvisí a kdyby jeden článek vypadl, nevěděla bych jak dál..a z toho mám strach. Bojím se plánovat. Bohužel je to, ale někdy opravdu nutné.
No každopádně...aby mohl začít můj nový po-středoškolský život, tak chci udělat maturitu.
Je to fakt zvláštní......já už jsem velká! :D Psychoušek letos maturuje!
Co se týče toho večírku, tak byl vážně super, ale mám teda víc štěstí, než rozumu! Všichni měli takovou radost, že jsem tam přišla, že mě zvali na víno, do toho ty vodky...Plus moje podváha a léky, takže jsem se fakt zlila pod obraz :D nechala jsem tam boty a jak jsem odešla a kdo mě vykopnul, to fakt nevím :D Po cestě jsem od sebe musela odehnat dotěrnou partu Ukrajinců a na autobus domů mě posadila parta cizích čtyřicátníků :D
Usla jsem s nalepenýma umělýma řasama, takže jsem ráno nemohla otevřít oči, a když se mi to povedlo, byl vedle mě kýbl a taky jsem zjistila, že jsem odešla s ubrusem od stolu :D ( asi mě jím někdo omotal, aby mi nebyla zima :D ) No hardcore xDD
Ale bylo to moc fajn, byla jsem pasována do stavu maturantského a cechu knihovnického :D A teď už je přede mnou hlavně to učení se na maturitu a příprava na přijímačky na vysokou. Bude toho dost a nebude to vůbec lehký, ještě s tím mým skluzem, takže jsem si ten večer opravdu zasloužila.
Jinak, za 14 dní mě pouští a budu tu snad zase pravidelněji :)
Komentáře
Lucy Lupinová(Bradavice)
No tak ocitnúť sa doma s obrusom, to je už fakt iný level.
Ja tiež sa cítim akože "pomoc, ako to bude, keď budem robiť maturitu, prijímačky, hento, toto, zamestnanie, aaa!", vôbec si to neviem predstaviť, ako že skončím základku a umrem. xd