Psychopatíkův Blog :33

Řeka života

Teče...Nabere nás proud a teče s námi, nejdřív jen malý pramínek a postupně se z řeky stávají divoké peřeje...Hloubku nabírá postupně. Nejdřív je mělká, bezpečná a opatrná. Potom hlubší a složitější. někdy nebezpečná. 

Klade do svého středu nástrahy, aby zabránila zlým kolemjdoucím do ní něco hodit nebo jí poškodit...Ale stejně si někteří zlí plavci způsob najdou.

Občas narazí na kámen a nemůže plout dál... A buď zanikne nebo si najde okliku, kudy to obepluje.
Potom protíká hlubokou džunglí, kde neustále jen musí obeplouvat kameny... než se najde někdo, kdo všechny kameny odhází a uvolní cestu a řeka teče volně, rychle a nespoutaně, přímo k vysněnému cíli, zdá se, že jí nic nestojí v cestě a že se dostane na místo, kam mířila od začátku. Na to jediné, kam mohla dotéct... Protože nikdo nepřekope už dlouho tekoucí řeku, nikdo nemůže změnit tok dlouhý tolik stovek kilometrů.

Teče hrdě k cíli, čistá a průzračná, míří za sluncem.
A pak najednou řeka vyschne...
Slunce, ke kterému s nadějí tekla, jí spálí... Jako když člověk míří moc vysoko, a potom z té výšky spadne...
Slunce, které září až moc, vysuší vodu. To je prosté.
A řeka zanikne.

+4

Příběhy a povídky

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 25.08.2018   |   Zobrazeno: 517x